Víkend na Považském Inovci, známé skály Gajda a túra na vyhlídkovou horu Marhát

Túra přes Gajdu na Marhát a Topolčanský hrad

Považský Inovec nepatří k příliš navštěvovaným pohořím na Slovensku a to je přesně to, co já osobně na horách vyhledávám. Dnes vám tu popíšu pěkný dvoudenní výšlap v jižní části tohoto pohoří, který jsme absolvovali v červnu minulého roku.

Auta jsme nechali v obci Hubina, kde jsme chvilku laborovali nad tím, kde zaparkovat, ale asi uprostřed dědiny je starý lom hned u cesty, kam se vleze i kamion. Přes kopec nad dědinou jsme po neznačené polňačce (kde byly tisíce malých žabek) přišli do chatové oblasti u vodní nádrže Striebornica.

Tady je v plánu se napojit na naučný chodník, po kterém půjdeme až k rozcestníku Výtoky (zelená trasa). Blbé je, že až k druhému rozcestníku Výtoky - rekreačné středisko, musíme šlapat po asfaltu což je dost otravné, ale brzo se situace změní. U rekreačního střediska se z asfalty odpojíme a cesta začne strmě stoupat.

Po úzké pěšině stoupáme stále nahoru a slabší články našeho zájezdu mě jako obvykle začnou proklínat za moje blbé nápady. Ignoruji nadávky a spolu s ostatními funím do kopce. Zhruba v polovině výstupu mezi střediskem a sedlem Krahulčie vrchy, jsou dvě jeskyně hned u stezky (mapy.cz je kupodivu neuvádí). Je možné se do nich podívat. Nejsou nijak závratně dlouhé, ale určitě je to příjemné zpestření trasy, kde dáme oddych našim "atletickým" tělům.

Cesta dál na vrchol Marhát se pak střídavě motá po lesních cestách a stezkách až skoro nahoře mizí v kopřivách, které jsou místy až po pás (v sedle Gajda opouštíme zelenou a přecházíme na červenou). Poslední asi půl kilometr před Marhátem už musíme přelézat popadané kmeny stromů a stezka se stává míň a míň viditelnou.

Na Marhátu je pěkná rozhledna, ze které je vidět do širého okolí. V dálce poznáváme pohoří Tribeč hlavně podle věže na Zoboru. Pod rozhlednou je altán, kde dáme oběd a po přestávce se odebereme směrem Jelenie Jamy. Cesta z Marhátu se všem líbí, protože je z kopce.

Na Jeleních Jamách vylezeme z lesa na louku a před námi se otevřou výhledy na část Považského Inovce. Kolem cesty jsou vysázeny třešně, které právě zrají, a tak je vyhlášena soutěž Inovecký King of Průjem (což naštěstí nakonec nikdo nevyhraje).

V osadě Nový Majer vyžebráme trochu pitné vody (po cestě zatím žádná studánka nebyla) a pokračujeme po modré směrem na Podhradie. Po překonání silnice, kde opět začneme stoupat nahoru, je v lese před východem z lesa po levé straně něco jako studna. Skruž je překryta železným víkem a ani za boha se s ní nedá normálně nabrat voda, protože je strašně hluboko. Museli jsme na ešus navázat špagát a postupně vodu vytahovat ven.

Z luk, po kterých stezka vede, je krásný výhled na okolí a příroda je zde opravdu krásná. Lesem se potom táhneme "hore důle" až k bývalé sjezdovce nad lyžařským střediskem Podhradie. Zde zhruba v polovině sjezdovky, po pravé straně v lese, je ukryta jeskyně Opálená skála.

Ze sjezdovky je hezký výhled na zříceninu Topolčanského hradu, ale ten nás čeká až zítra. Dnes přespíme u jeskyně, která je taky volně přístupná a dlouhá asi 50 metrů (čím dál jdete, tím se zmenšuje a zužuje, až se skoro plazíte). Před jeskyní si vyhlédneme rovný plácek na spaní a při svitu hvězd a uhasínajícího ohně usínáme.

Druhý den máme v plánu prohlídku topolčanské zříceniny a tak zhruba v 9:30 přijdeme k bráně hradu. Ta je k našemu údivu zamčená, ale dle cedule by ho měli v 10:00 otevřít. Místní "kastelán" si hlavu s časem nějak neláme a tak hrad otevře až v 10:15. Vstupné se zde neplatí a prohlídka hradu zabere asi 15 minut. To, když se hodně flákáte. Věž je bohužel zamčená a tak nám musí stačit podstatně nižší vyhlídky.

Z hradu jdeme zpět na lyžařské středisko Podhradie, odkud po zelené značce stoupáme opět celkem slušně nahoru. To zase vyvolá vlnu nevole a někteří prosí o to, ať je radši zabijeme, než aby lezli nahoru. U opuštěné hájovny asi 2 km před Novou Lehotou je celkem vydatná studánka a dá se tu nabrat voda.

Při vstupu do dědiny Nová Lehota nás přivítá opravdu zvláštní umělecké dílo. Co vyjadřuje, si z přiložené fotografie musíte vyvodit sami. Na náměstí je autobusová zastávka a hospoda, což většina účastníků zájezdu nadšeně uvítá a dvouhodinové čekání na autobus se tak příjemně zkrátí. Autobus nás potom zaveze zpět do obce Hubina, odkud jsme předchozí den vyšli.

Závěrem

Tato trasa má asi 31 km, přičemž první den jsme ušli 23 km a druhý den už jen tak na dojezd 8 km. Po cestě jsme nepotkali žádné jiné turisty (jen na hradě bylo pár lidí). Přibližná lokace studny, kde jsme nabírali vodu, je označena bodem číslo 5.

• Trasa na turistické mapě.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.