Treking > Treky, turistika > Tropický Považský Inovec aneb hřebenovka slovenského pohoří na Považí
Tropický Považský Inovec aneb hřebenovka slovenského pohoří na PovažíPřechod malebného pohoří na Slovensku13.9.2015 | Zdeněk Kejla
Hřebenovku Považského Inovce jsme si s kamarádem Martinem naplánovali již po loňském přechodu Kremnických vrchů, takže s jarními toulkami Oty Brandose a Lukáše Gajdoše po tomto malebném pohoří nemělo naše putování ve stylu 4P kromě "místa činu" nic společného. Naši sestavu na poslední chvíli doplnil Honza, který s námi již dost akcí absolvoval. Snížil nám ale podstatně věkový průměr, protože bude mít teprve 56 let, navíc vyznává poněkud rychlejší tempo. Z nejrůznějších příčin padla předem volba termínu na první červencový víkend, který sliboval suché a teplé počasí, ovšem sucha a tepla bylo nakonec až moc. Čertova pecVe velmi horkém až tropickém pátečním odpoledni tedy vystupujeme z autobusu u Čertovy pece nad obcí Radošina. Nejprve samozřejmě navštěvujeme obnovený motorest (v roce 2014 totiž vyhořel), kde si po nezbytném pivu dáváme stejně nezbytné halušky. S jídlem to ale nebyla příliš dobrá volba, alespoň za tu cenu určitě ne. Ani s dršťkovou není Honza spokojen. Čtěte také: Hřebenovka Považského Inovce, Považský Karpattrek (6) Zvedáme se tedy a kolem místní minizoo míříme k jeskyni Čertova pec, což je 27 metrů dlouhá průchozí jeskyně, která je paleontologickou a archeologickou lokalitou, v níž byly nalezeny doklady o pravěkém osídlení. Jinak to ale žádná velká atrakce není, takže brzy pokračujeme po zelené dále. Bohužel Radošinka, na mapě vypadající jako slušný potok, je pouhou blátivou stružkou, takže začínáme uvažovat jak dále. Po průzkumu horní části i bočního "přítoku" se nakonec rozhodujeme zůstat na louce necelé dva kilometry od výchozího bodu a pro vodu dojít zpět do motorestu. Už jsem pil ledaskde z ledasčeho, ale z toho, co teče v "korytě" Radošinky, bych se napít opravdu neodvážil. Večer a noc tedy trávíme na louce za ataků vlezlého kousavého hmyzu nejrůznějších druhů, poštěkávání srnce a neúnavného "zpěvu" nějakého nočního ptáka, pravděpodobně lelka. Krahulčie vrchy a sedlo GajdaRáno vyrážíme po zelené vzhůru na sedlo Striebornica. Sice zhruba ve dvou třetinách ztrácíme značku, ale podle mapy a intuice se lesní cestou blížíme k hřebeni, pod kterým se na zelenou značku opět napojujeme. Pak už postupujeme po červené příjemným listnatým lesem a mírně získáváme výšku. Horko je značné, ale protože stezka vede většinou lesním stínem, dá se to snést. Traverzujeme vrchol Krahulčie vrchy a docházíme až na sedlo Gajda. Odtud se vydáváme bez batohů k vyhlídkovému bodu Visiace skaly, které jsou od roku 1994 oficiálně přírodní památkou Slovenska. Jsou zde škrapová pole a na vyhlídce i nezbytný kříž. Při zpáteční cestě potkáváme skupinu starších slovenských turistů, tento den ne naposledy. MarhátPak už nás čeká stoupání na Marhát (748 m), kde je rozhledna. Na Marhát se vystupuje zajímavým a poměrně úzkým hřebínkem, výstup je zpestřen občasným krátkým prudkým sestupem a také zákeřnými útoky kopřiv. Nakonec se ale vrchol přece jen objevuje a na něm se postupně potkáváme s již zmíněnou a místy trochu hlučnou skupinou turistů z Piešťan. Lidí je zde ale více, vždyť je konec konců sobota a výstup na Marhát je v těchto končinách zřejmě populární. Po odpočinku a krátkém sestupu do sedla Marhát se k nám přidává Paľo Vavro z Trenčína a společně v družném hovoru docházíme k bývalému statku (majeru) Jelenie Jamy. Již se zde nehospodaří, ale zato je tu velké pole solárních panelů. To nás ale málo zajímá, důležitější je pro nás voda. Kousek vlevo od značky je mezi staveními studna, dokonce nás místní obyvatelka v sousední zahradě ujišťuje, že je pitná. BezovecPlníme tedy všechny lahve a loučíme se se sympatickým trenčínským turistou, který nás na závěr počastuje výbornou hruškovicí a odchází do doliny do Moravan nad Váhom na autobus. My pokračujeme úmornou chůzí po asfaltce na rozcestí Kostolný vrch - sedlo a dále kolem přístřešku a pietního místa až k horárni pod Kostolným vrchom. Zde jsem chtěl původně zůstat, ale nakonec souhlasíme s Honzovým návrhem dojít až na Bezovec a přespat na chatě Šport. Horko na otevřených loukách je veliké a vrchol nastává při stoupání na Veselý vrch. Konstatujeme, že by mu slušel spíše název "Posraný", protože je evidentně intenzivně využíván k pastvě, o čemž svědčí nejen spousta zvířecích exkrementů, ale hlavně neuvěřitelné množství much. V černých bzučících oblacích kolem každého z nás docházíme do Bezovce a pak úmorným stoupáním po rozpáleném asfaltu až na chatu Šport. Tu každý zatím chválil a ani my nebudeme výjimkou. Sympatická a ochotná obsluha, s níž bez problémů dojednáváme ubytování, vychlazené pivo, výborný guláš. Vrcholem všeho blaha je sprcha, v níž postupně smýváme dvoudenní pot a špínu. Prostě chatu Šport mohu turistům, nebažícím po nějakém zvláštním komfortu, vřele doporučit! Směr Prieľačina a Panská JavorinaRáno nás nic nehoní, takže využíváme pohodlí chaty trochu déle, ale po snídani a rozloučení s "paní domácí" nakonec vyrážíme. Stoupáme nad sjezdovkami, obcházíme vrch Bezovec a užíváme si výhledů. Další cesta vede lesem a loukami a po přechodu nevýrazného vrcholu Skaliny s bizarními skalkami se postupně dostáváme až na sedlo Pod Skalinami. Po necelém kilometru pak začíná "ostrý výšlap" na Prielačinu, zpestřený studánkou, k níž vede značená odbočka. Pramen sice není příliš vydatný, ale teče spolehlivě a voda je výtečná. Po dalším stoupání s jedním výhledovým místem se dostáváme až na vrchol Prielačina (893 m) a nakonec přicházíme na sedlo Pod Panskou Javorinou. K rozhledně se ale vydává jen "mladík" Honza, Martinovi ani mně se v tom pařáku nechce, takže čekáme v sedle, které je zajímavé tím, že je na kopci. Pak již pokračujeme k rozcestí Pod Ostrým vrchom. V polovině strmého klesání nás předjíždí dva mládenci na malých motocyklech! Mají s tím sice evidentní problémy, ale vytrvávají. V mírnějším terénu nakopávají motor a zbyde po nich jen zápach spáleného benzínu. Co všechno člověk na horách nepotká! Útulna IzbaProtože jsem si myslel, že na útulnu Izba se dostaneme už hned od rozcestí Pod Ostrým vrchom, máme s hledáním trochu zbytečné problémy, ale nakonec se od rozcestí Tri boky strmým sestupem k Izbě dostáváme. Je zde starší turista z Kálnice, který se stará o údržbu, bohužel čerstvě natřel posezení u chaty fermeží, neboť se domníval, že v neděli odpoledne již nikdo nepřijde. Jinak je vše v nejlepším pořádku, pramen u chaty je spolehlivý, latrína komfortní, jen před slunečním žárem se není moc kam schovat. Teplota ve stínu i v této výšce (745 m) značně přesahuje 30 stupňů a na přímém slunci by se dala usmažit vejce. Sílu žáru ostatně poznávám za chvíli: na mou nafukovací karimatku, na které jsem původně ležel ve stínu, jen na chvíli zasvítí slunce a již ji mohu věnovat Izbě na dobročinné účely. Odpočíváme, vaříme, klábosíme se "správcem". Ten v podvečer odchází a nám už pak dělá společnost jen zvědavý ježek, který nebojácně šmejdí kolem nás. Večer jdeme spát, ale ač já spím dole na lavici, Martin v podkroví na matracích a Honza venku, horko je nám všem stejně a o spánku se hovořit příliš nedá. Inovec, nejvyšší hora pohoříUž před pátou vstáváme, vaříme čaj a po kontrole a uzavření Izby odcházíme zpět strmým svahem na rozcestí Tri boky a stoupáme kolem kříže na Ostrý vrch. Výhledy jsou ráno pěkné, zvláště vyniká Panská Javorina. Při dalším stoupání na Jakubovou míjíme odbočku k Bohušově studánce a pak přes Jakubovou, Rafajovu kótu a Krželnicu přicházíme na Palúch, předvrchol nejvyššího bodu hřebene. Odtud je to na Inovec (1 042 m), který je poprvé dobře vidět od Jakubové, už doslova jen co by kamenem dohodil a trochu si povyskočil. O půl deváté jsme konečně na vrcholu, zapisujeme se do vrcholové knihy a odpočíváme. To je tak asi vše, co se tu dá dělat, protože lesem porostlý Inovec žádné výhledy neposkytuje, neberu-li do úvahy dva oplocené stožáry na vrcholu. Od této chvíle nás čeká už jen sestup. První část si dáváme etapou na Chatu pod Inovcom. Jelikož už dopoledne vládne opět značné horko, doplňujeme zde tekutiny iontovým nápojem zvaným pivo a ochotná obsluha nám nabízí i kapustnicu. Tou nepohrdneme a děláme dobře. Mníchova LehotaProtože všichni chodí po červené, rozhodujeme se jít poslední úsek do Mníchovy Lehoty zelenou značkou. Ta klesá většinou lesem až do Krásné doliny, odkud vede podle potoka a kolem chat až na křižovatku cest do sedla v části Mníchovy Lehoty, zvané Jarky. Přes sedlo vede frekventovaná silnice Trenčín - Bánovce nad Bebravou. Nastává klasická situace: autobus do Trenčína jel před pár minutami, další jede za více než hodinu, nedaleká restaurace je mimo provoz. Musíme čekat ve sluncem rozpálené budce zastávky, protože podle na Slovensku obvyklého heslovitého jízdního řádu by snad něco mohlo jet i dříve. To jsou samozřejmě plané naděje, ale nakonec se autobusu do Trenčína dočkáváme a místo putování po horách nás čeká už jen putování veřejnou dopravou domů do Opavy. To v panujících tropech nebude žádný med, ale to už je jiná kapitola.
Považský Inovec je jedním z podcelků Tatransko - fatranské oblasti. Dělí se na několik
dalších samostatných částí: Vysoký Inovec, Nízký Inovec, Krahulčie vrchy a Inovecké predhorie.
Přitom Inovecké predhorie má ještě jeden podcelek, kterým je Selecká kotlina. Na severu sousedí
Považský Inovec se Strážovskými vrchy a Povážským podolím, z ostatních stran, tedy ze západu,
jihu i východu jej obklopuje Podunajská pahorkatina. Ta jej
…více
Hřebenovka Považského Inovce vede převážně lesem, který je až na velmi řídké výjimky listnatý a má své velké osobité kouzlo. Výhledů sice není mnoho, ale stojí za to. Navíc nepotkáte větší množství turistů, snad kromě vyhlídkových bodů na Marhátu či Visiacích skalách. Prakticky celý hřeben je vyznačen také jako cyklostezka, takže je nutno počítat i se střetnutím s cyklisty. Zvláště ve strmých úsecích by to mohl být problém, ale my jsme žádný takový řešit nemuseli, i když jsme pár cyklistů opravdu potkali. Důležitá byla ohleduplnost z obou stran. Mnou popsaná trasa Čertova pec - Mníchova Lehota měří zhruba 50 km s převýšením asi 2 200 m. Těm, kteří nechtějí vidět Čertovu pec, doporučuji nástup na hřeben v sedle Havran, čímž si nějaké to převýšení ušetří. Musí ale počítat s tím, že nejbližší zdroj vody na hřebeni bude až na Jeleních Jamách. Další související články:+ Považský Inovec, přechod hlavního hřebene+ Považský Inovec, hřebenem zapomenutého pohoří + Jaro na Považí, turistika na Považském Inovci a v Strážovských vrších (1) + Na chaty pod Ostrým vrchem a pod Inovcem, Považský Karpattrek (5) + Hřebenovka Považského Inovce, Považský Karpattrek (6) + Po hřebeni Považského Inovce do Piešťan, Považský Karpattrek (7) + Naprieč Slovenskom (9), prechod Slovenska z najvýchodnejšieho bodu na najzápadnejší + Naprieč Slovenskom (10), prechod Slovenska z najvýchodnejšieho bodu na najzápadnejší + Karpatiatour 2011, kučeravá cesta Slovenskom (1) + Na hrad Tematín, Považský Inovec Líbil se vám tento článek? |
|