Pálava je mimořádně krásnou a přírodně cennou oblastí. Střídají se zde suché skalní stepi a lesostepi, suťové lesy společně s mokřady a lužními lesy. A neodmyslitelnými vinohrady. A samozřejmě i dalšími neopakovatelnými kombinacemi krajinářských prvků. Není proto divu, že již v roce 1976 se oblast Pálavy stala chráněnou krajinnou oblastí. A v roce 1986 dokonce biosférickou rezervací UNESCO. To vše svědčí o mimořádných hodnotách krajiny pod Pavlovskými vrchy.

Pálava je nejteplejší a nejsušší oblastí České republiky. Vinice tady střídají nádherná vápencová skaliska, skalní stepi a lesostepi s neobyčejně bohatou faunou a flórou.

Kombinace všech těchto faktorů má za následek, že Pálava patří k nejdéle osídleným místům v ČR. Právě z Pálavy totiž pocházejí nejstarší nálezy tábořišť lovců jeskynních medvědů, právě tady byly nalezena světoznámá Věstonická venuše.

Geomorfologické vymezení regionu Pálavy je složitější. Jedná se o celky Mikulovské vrchoviny a zčásti Dolnomoravského úvalu a Dyjsko-svrateckého úvalu.

Chráněná krajinná oblast Pálava

Chráněná krajinná oblast Pálava byla vyhlášena již v roce 1976 na rozloze asi 7 500 hektarů. Dnešní výměra činí 8 300 ha. Jejím centrem je hřeben Pavlovských vrchů s délkou 12 kilometrů a nejvyšším vrcholem Děvín (554 m). Správa CHKO sídlí na Náměstí 32 v Mikulově.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Dominantou hřebene je určitě zřícenina Dívčí hrady a nebo Sirotčího hrádku. K nim přiléhá pahorkatina Milovického lesa. Navíc bylo celé území v roce 1986 vyhlášeno biosférickou rezervací pod patronátem UNESCO. Patří tak do stejné kategorie chráněných území jako např. NP Bukovské vrchy, Coto d´Doňana v deltě řeky Guadalquivir ve Španělsku či Yellowstonský národní park.

Součást biosférické rezervace Dolní Morava

V roce 2003 byla biosférická rezervace Pálava rozšířena o další přilehlá území a zároveň přejmenována na biosférickou rezervaci Dolní Morava. Jedním z hlavních důvodů vyhlášení CHKO byl jedinečný krajinný ráz Pálavy a přítomnost mnoha vzácných i endemických rostlinných a živočišných druhů.

Biosférické rezervace, kterých je v současné době po světě asi 360, slaďují otázky ochrany biodiverzity a přírodních zdrojů s udržitelným rozvojem krajiny. Biosférické rezervace vyhlašuje UNESCO v rámci programu Člověk a biosféra (MAB, Man and the Biosphere) na základě žádostí jednotlivých zemí.

Přestože velká část území Pálavy je hospodářsky využívána, nalezneme tady množství chráněných rostlin. Uveďme si jen kosatce sibiřské, ladoňky, stulíky, bledule, lekníny či řezan pilolistý. Nejrozmanitější je fauna i flóra mokřadních ekosystémů, hned za nimi se drží oblasti stepního charakteru. Na četných vodních jezerech, z nichž největší jsou nádrže Nové Mlýny, se zdržují vodní ptáci jako jsou kormoráni, volavky, rybáci, husy, objevuje se i orel mořský s rozpětím křídel až 240 cm.

Turistika na Pálavě

Z turisticky nejvděčnějších cílů jsou to Pavlovské vrchy, oblast Lednicko-valtického areálu se známým zámkem Lednice a Valtice či Lednickými rybníky. Nesmíme však zapomenout ani na světově proslulé Dolní Věstonice, které prosluly nálezem Věstonické Venuše, malé sošky z pálené hlíny, která je výtvorem lovců mamutů z doby před 27 tisíci léty.

Paleontologické nálezy Pálavy

Pálava patří k nejdéle osídleným místům v českých zemích. Právě v těchto místech byla odkraty pravěká tábořiště lovců mamutů s množství kostěných a kamenných loveckých i pracovních nástrojů, stopy ohnišť i keramická soška Věstonické venuše, která se dočkala světového věhlasu a proslavila Pálavu doslova v celém světě. Významné jsou i nálezy stop římské přítomnosti v této oblasti z přelomu letopočtu (římský vojenský tábor).

Mikulovská vrchovina

Mikulovská vrchovina je rozlohou poměrně malý celek náležející do geomorfologické oblasti Jihomoravské Karpaty. Rozloha Mikulovské vrchoviny nepřesahuje 81 km². Mikulovská vrchovina je poměrně členitá vrchovina hrásťového typu. Její střední výška činí pouhých 263,4 m a střední sklon svahů 5° 28´. Její území je ohraničeno ze západu Dyjskosvrateckým úvalem a Dolnomoravským úvalem ze severu a východu. Na jihu tvoří hranici státní hranice s Rakouskem.

Mikulovská vrchovina je budována flyšovými horninami a vápenci jurského stáří. Ty vystupují na povrch v bradlové části Mikulovské vrchoviny v oblasti Děvína, Klentnice aj. Objevují se i neogenní sedimenty Vídeňské pánve, spraše a sprašové hlíny. V Mikulovské vrchovině převládá erozně-denudační reliéf s pozůstatky zarovnaných povrchů. Nejvyšším bodem Mikulovské vrchoviny je Děvín (555 m, některé mapy uvádějí 554 m) v podcelku Pavlovské vrchy.

Dolnomoravský úval

Dolnomoravský úval je jediným geomorfologickým celkem geomorfologické oblasti Jihomoravská pánev, která na našem území představuje výběžek subprovincie Vídeňská pánev, která představuje rozlehlou vnitrohorskou pánev mezi masívy Karpat a Alp. Dolnomoravský úval se nachází na jižní Moravě při dolním toku řeky Morava, která pramení na Králickém Sněžníku na pomezí Čech, Moravy a Slezska.

Dolnomoravský úval je výraznou tektonickou sníženinou o délce asi 75 km a max. šířce 43 km. Celková rozloha tohoto geomorfologického celku činí 965 km², střední výška 183,2 m. Nejvyšším vrcholem Dolnomoravského úvalu jsou Staré hory (302 m) na hranicích s Rakouskem. Dalšími výraznějšími vyvýšeninami jsou Přítlucká hora (292 m) u Novomlýnských nádrží a Náklo (265 m) u Ratíškovic. Dolnomoravský úval má místy charakter pahorkatiny, převažují ale nivy a říční terasy.

Dolnomoravský úval na západě sousedí s Mikulovskou vrchovinou a Dyjsko-svrateckým úvalem, na severu s Ždánickým lesem, Kyjovskou pahorkatinou, Chřiby a Hornomoravským úvalem, na východě s Vizovickou vrchovinou, Bílými Karpatami a Chvojnickou pahorkatinou (výběžek Záhorské nížiny) a jih úvalu je vymezen toky řek Morava a Dyje, resp. státní hranicí s Rakouskem.

Dolnomoravský úval je budován silnými vrstvami fluviálních sedimentů jako jsou říční písky a štěrky, objevují se eolické sedimenty a bohatá ložiska lignitu a ropy. Zmínku si zaslouží váté písky, které se objevují především na Břeclavsku a v oblasti mezi Bzencem a Hodonínem. Díky teplému klimatu je Dolnomoravský úval jednou z nejúrodnějších oblastí naší republiky.

Dyjsko-svratecký úval

Dyjskou-svratecký úval je geomorfolickým celkem jižní Moravy, jenž patří do oblasti Vněkarpatských sníženin. Nejvyšším vrcholem tohoto celku je nenápadný a oblý vrchol Výhon (355 m), jenž v ploché krajině dnes identifikujeme jen díky přítomnosti krásné rozhledny zvané Akátová věž.

Dyjsko-svratecký úval představuje plochou sníženinu vyplněnou třetihorními a čtvrtohorními sedimenty. Nivy řek Dyje, Jevišovky a Jihlavy jsou pak vyplněny především sprašemi. Dyjsko-svratecký úval je ohraničen sousedními geomorfologickými celky (od západu) Jevišovickou pahorkatinou, Boskovickou brázdou, Bobravskou vrchovinou, Drahanskou vrchovinou, Vyškovskou bránou, Litenčickou pahorkatinou, Ždánickým lesem, Dolnomoravským úvalem a Mikulovskou vrchovinou.

Tip: To nejlepší ubytování Jižní Morava naleznete na stránce Československo.cz.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.