Dcera Míša to nese těžce. Dokonce i já to moc nedávám. A to přesto, že jsem tak trochu z dob bolševika "zvyklý". Přes hranice jsem nemohl nikam. Ani do států nám prý spřátelených. Ovšem tehdy ještě bylo Československo, obzory byly širší než je tomu dnes v rámci umenšené ČR. Být uvězněn na 78 866 km² je něco jiného než být "vězněm" na 127 092 km² bývalého Československa.

Malebné a velice různorodé slovenské hory mi mimořádně chybí. Nezbývá tedy, než se do Súlovských skal vydat na online procházku. A máte-li chuť, rád vás vezmu s sebou.

Návštěva první

Po vydatné snídani (Zlatica toho vždy tolik nachystá) vyrážíme na procházku do skal. Jsou prázdniny, nechce se mně v štrúdlu motat po skalách. Plánuji jinou trasu, než má kamarád Aleš, který Súlovky dosud nezná, naplánováno. Nakonec je lidí ale naprosté minimum, proto měním plán a doprovázím Aleše.

Kolem chodníku poletuje množství motýlů, nejpestřejším z nich je okáč bojínkový. O kus dále nechybí ještěrka obecná a pochopitelně výhledy na skalní město. Je pod mrakem, na začátek července nezvykle chladno. První plánovanou zastávkou je Šarkania diera (590 m), známá a veřejnosti volně přístupná jeskyně.

Vracíme se dolů na rozcestí. O kus dále zjišťujeme, že turistický chodník v "kaňonu" je uzavřen a přeložka směřuje vlevo. Nevím, zda-li tam zahnízdil sokol a nebo hrozí řícení skal. Zjišťovat to nebudeme.

Po ostřejším stoupání jsme u dalšího cíle - Obrovské brány. Skalní brána je opravdu impozantní a jednou z největších na Slovensku. Není divu, že ji věnujeme nějaký čas a nejednu fotografii. Na rozcestí pod Roháčom (718 m) je to od skalní brány již jen skok. Zatím jsme, opravdu překvapivě, nepotkali jediného turistu.

Následuje klasika, krásný skalní hřeben s množstvím pitoreskních skalních útvarů a nádherných vyhlídek. Je sice pod mrakem, světlo nic moc, ale i v tomto světle má zdejší krajina podmanivé kouzlo. Snad právě kvůli němu tady tak rád jezdívám. Jako na dlani máme celou Súlovskou kotlinu, přímo naproti je Kečka (822 m) a o kus napravo i nejvyšší hora Súlovských skal - Žibrid (867 m). Krása.

Z další vyhlídky se objevuje pohled na Súlovský hrad, který je s 660 metry nadmořské výšky 9. nejvýše položeným dochovaným hradem Slovenska. O kus dále obdivujeme vrchol Brady (816 m), kde to cinká lezeckými karabinami (první lidi) a o kus dále se nám otevírá nerušený výhled na Malý Manín a Velký Manín (891 m) - nejvyšší horu celých Súlovských vrchů. Dokonce se na to přišlo podívat i sluníčko, které prosvítá skrze mraky.

Nevynecháváme žádnou z vyhlídek, hezky poctivě na každou z nich odbočíme. Ovšem i zásoba vyhlídek jednou dojde a člověk se ocitne nejprve v Sedle pod Bradou (660 m), kde se odpojuje modrá turistická značka vedoucí do obce Hrabové a pak Louka pod Súlovským hradem (525 m), kde je již docela živo. Neztrácíme proto čas a scházíme dolů. Do koliby, kde nejlínější z nás, Jarouš, ucucává pěnivého moku. Přes obec to pak vezmeme nazpět na Chatu Súlov.

Asi 11kilometrová procházka není sice žádný pořádný nášup, ale tou úžasnou krajinou Súlovských skal, kde je stále na co koukat, se člověku ani nijak spěchat nechce.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Druhá návštěva

Druhá krátká návštěva v Súlově vyšla o pár týdnů později. Brácha s dcerou nejsou žádní velcí "chodiči", takže jsme měli naplánován jen výlet na Súlovský hrad. Asi sedmikilometrovou procházku zvládne snad opravdu každý. Opět vyrážíme od Chaty Súlov. Ovšem až po pořádném přivítání s tetou Zlaticí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Trasa na hrad je jednoznačná, takže jen ve zkratce (nakonec podrobněji o ni píši v jiném článku). Kolem Gotické brány, snad nejkrásnější skalní brány na Slovensku. Naprostá většina lidí ale Gotickou bránu míjí. Někdo vyšlapal "zkratku", kterou všichni následují. Já se ale vůbec nezlobím, máme tady alespoň klid a jsme tady úplně sami. Po úžasném hřebeni plném skal a skvělých výhledů se suneme na hrad.

Sluníčko svítí a lidí je tady o poznání více, než při minulé návštěvě. Ale tak nějak v normálu, rozhodně tudy neproudí davy. Hrad se postupně přibližuje a my úspěšně ztékáme hradby. Dokonce se bez problémů dorveme i na nejvyšší místo Súlovského hradu. Výhledy jsou opravdu velkolepé. Súlovské vrchy, Javorníky, Malá Fatra. Nádhera. Pak nás již čeká jen sestup a návrat do Súlova.

Dalšího dne ještě navštívíme Manínskou úžinu. Zastavíme se na symbolickém hřbitově, hřbitově v Kostolci a vystoupáme na skalní vyhlídku Bosmany. To se ale počasí začíná měnit. Již z Bosman pozorujeme blížící se temnou hradbu, která nejprve zakryla Moravskoslezské Beskydy a krátce na to i Bílé Karpaty s nepřehlédnutelnými Vršateckými bradly. Při návratu sice chytneme krátkou přeháňku, přesto nafotím nějaké okáče a přástevníka medvědího, opravdu krásného motýla. Nakonec na každé vydařené túře by měl člověk zmoknout. Výlety do Súlovských vrchů opravdu stály za to.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.