Manínska tiesňava, magická úžina v Súlovských vrších

Manínska tiesňava, epigenetická soutěska pod Velkým Manínem

Manínska tiesňava (soutěska) představuje významný říční "kaňon". Manínska tiesňava vznikla postupným zahlubováním říčního toku Manínského potoka do křemenců a břidlic spodního triasu, jurských a křídových vápenců a nakonec slinitých břidlic vrchní křídy. Soutěska (úžina) se nachází mezi vrcholy Velkého a Malého Manína, tedy pod nejvyšším vrcholem geomorfologického celku Súlovské vrchy.

Zdejší karbonátové horniny, na jejichž pestrém povrchu formovaném fluviokrasovými procesy vznikla celá řada povrchových i podpovrchových krasových forem (jen na úbočích Manínů je známo na 40 jeskyní), vznikaly na dně poměrně mělkého moře Tethys. Druhohorní moře, které bylo součástí obrovské geosynklinály Tethys, oplývalo neobyčejně bohatým podmořským životem. Svědčí o tom nálezy otisků a zkamenělin amonitů a belemnitů, ulitníků rodu Gryphea a řady dalších.

Manínska tiesňava je nejužší soutěska (kaňon) Slovenska, kterým vede silnice. V nejužším místě, které má pouhých 3,7 metrů, jsou vybudovány dřevěné mosty. Ty překlenují tok Manínského potoka, který zde vytvořil obří evorzní hrnce. Cesta tímto kaňonem byla prostřílena teprve v roce 1933. Do té doby formani, kteří tudy projížděli, museli své povozy rozebírat a spolu s nákladem je přenášet nejužším místem na druhou stranu.

Čtěte také: Z Rajce do Vrchteplé a na Velký Manín, 3denní vandrování po skalách a…

Na jihozápadním okraji soutěsky je pramen dobré železité kyselky. Nacházejí se zde také významné, ale těžké lezecké terény. Prostě lezecké trasy vyšších stupňů obtížnosti. O jejich náročnosti svědčí množství plaket a křížů na symbolickém hřbitově na tzv. Rozprávkové lúčke (Pohádková loučka). Manínska tiesňava je větším sourozencem blízké Kostolecké tiesňavy, která je známá svým mohutným skalním převisem zvaným Strecha Slovenska.

Z důvodu výskytu vzácných rostlinných a živočišných druhů, jakožto i z důvodu ochrany významných geomorfologických tvarů byla Manínska tiesňava v roce 1967 vyhlášena přírodní rezervací. Dnešní výměra Národní přírodní rezervace Manínska tisňava činí 117,63 hektarů s ochranným pásmem 70,49 hektarů. Zajímavosti je zde inverzní zvrat vegetačních pásem, kdy na stinných místech v nízkých polohách jsou nacházeny horské druhy rostlin a naopak na výslunných místech v horských polohách se objevují druhy teplomilné.

Přírodní rezervace Manínska tiesňava je součástí CHKO Strážovské vrchy, která z jádrové oblasti ve Strážovských vrších zasahuje i do sousedního pohoří Súlovské vrchy. Snad proto se na internetu velice často uvádí, že Súlovské vrchy jsou součástí Strážovských vrchů. Ne, nejsou. Tak jako např. Javorníky nebo Hostýnsko-vsetínská hornatina nejsou součástí Moravskoslezských Beskyd, přestože do nich zasahuje CHKO Beskydy…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.