Piz Clünas, Piz Ot a Piz Arina, vysokohorská turistika v Engadinu

Engadinské třítisícovky potřetí (1): vysokohorská turistika ve Švýcarsku

Zatímco spousty turistů mířících do Švýcarska cestují ke známým lákadlům typu Matterhorn, Jungfrau, Eiger atp., my už tradičně volíme kurs Engadin, nejvýchodnější cíp této alpské země. Region s výjimkou okolí St. Moritz málo navštěvován, pro nás však právě tímto přitažlivý. Hromada třítisícovek, na které stoupá minimum lidí, čarokrásné údolí Innu s malebnými starobylými vesničkami, neskutečný klid a opět bezvadný tichý rodinný kemp s bazénkem ve vesnici Strada hned za rakouskou hranicí, znovu za pár korun - cca 135 Kč na hlavu včetně stanu i auta!

Večer po příjezdu sedí osazenstvo obou aut při portském z blízké bezcelní zóny Samnaun, kterou jsme tentokrát stihli navštívit navzdory zácpě u Salzburgu už odpoledne. Osazenstvo, tzn. staří kozáci, kteří tu jsou už potřetí - Dan, moje žena Hanka a já - Danův brácha Kamil, jenž tu je podruhé stejně jako Jožka, a nováčci Markéta a Kamil II.

Jako tradičně přemýšlíme, co zítra. Vzhledem k ne příliš ideálnímu počasí volíme Jožkův návrh - námi nikdy nenavštívenou oblast severně od Scuolu, což je středisko rétorománské komunity ve Švýcarsku vzdálené zhruba 15 km proti proudu Innu od našeho base campu.

Nepoznaný Piz Clünas (2 793 m)

Ráno se stavíme ve Scuolu na informacích a zjišťujeme, že předpověď se nemění - polooblačno, odpoledne bouřky a od zítřka zlepšování počasí. To nás jenom utvrzuje ve volbě dnešní túry. Bonbónky typu Piz Ot si necháme na později, dnes zkusíme nenáročný Piz Clünas a možná i kousek za ním nacházející se Piz Minschun přesahující tři tisíce metrů - 3 068 m. Piz Clünas je nepříliš výrazný vrchol čnící přímo nad vesnicí Ftan, která se nachází ve výšce 1 630 m západním směrem od Scuolu.

Čtěte také: Engadin, engadinské třítisícovky a vysokohorská turistika

Vesnicí projedeme a zastavíme až nad ní na parkovišti u stanice lanovky. V automatu zaplatíme parkovací taxu na celý den ve výši 2,50 CHF za auto. Mezitím už obsluha pouze pro nás sedm zapíná lanovku a my se za 13 CHF vyvážíme na místo zvané Prui do výšky 2 064 m.

Je zcela zřejmé, že tento výtah je součástí komplexu tak 15 lanovek místního lyžařského střediska. Terény jsou tu pro tento sport naprosto ideální, příkré louky do výšek kolem 3 000 m takřka bez stromů a skal. Tyto vlastně začínají až někde za hřebenem. Otázkou je, jak dlouho tu sníh na jaře vydrží, svahy jsou totiž otočeny přímo na jih a Engadin a oblast St. Moritz je vyhlášena značným počtem slunečných dní.

Nahoře v Prui nastoupíme na cestičku linoucí se vzhůru po krásně zelených loukách plných pasoucího se skotu. Připomíná to trochu výstup na Kasprův vrch z Tiché doliny v Západních Tatrách. Nad námi linka travnatého hřebene a výstup po pěšince stoupající po krátkých serpentinách.

Nahoru jdeme sami, nikde nikoho, a asi za hodinu docházíme k rozcestníku. Až na vrchol je to už asi jenom hodinu a tak si na chvíli sedáme, svačíme a odpočíváme. Najednou někdo na západě za hřebenem začne míchat v mračnech vařečkou, ty se začínají mlít a černat a je jasné, že předpověď nelhala a bude zle!

V mžiku se rozhodujeme k ústupu, ne ale přímo dolů po chodníčku, po kterém jsme přišli, ale širší cestou naokolo, evidentně pro bikery a v zimě pro ratraky. Vítr se zvedá, začíná pršet a to čím dál tím víc. Kde se vzala, tu se vzala - chaloupka, respektive salaš Alp Clünas (2 444 m). A v ní místní bača, mladý muž. Jsme vděčni za malou místnůstku akorát tak pro nás sedm.

Se zájmem hledíme na místní nabízené dobroty - domácí sýr, klobásky a chleba. Zatímco venku lije, my objednáváme dvě prkýnka pochutin za 26 CHF. Slupneme je velice rychle, je to vynikající. Hlavně u místní speciality, sušeného chleba tvrdého až na kost je to hodně překvapivé.

Po hodince přestává pršet a my se vydáváme dolů. Sice je pořád notně škaredě, nám to zase ale tak moc nevadí. Máme totiž pěkný výhled dolů na Ftan, Scuol a vůbec celé údolí Innu. Vlevo naproti námi pokořená Piz Lischana (3 105 m) z před čtyř let, napravo zase jezerní kotlina Macun, kterou zase známe z předloňska.

Za občasného krápání docházíme k autu a vzhledem k tomu, že máme ještě spoustu času, rozhodujeme se navštívit hrad Tarasp čnící na výrazném kopečku na druhé straně údolí přímo naproti nám. Už tolikrát jsme kolem něj projížděli, nikdy jsme se ale u něj nezastavili. Hrad se nachází na překrásném fotogenickém místě a tak neváháme a hromadně fotíme. Dovnitř nejdeme, 10 CHF se nám zdá moc za německý výklad, kterému bychom my - angličtináři - moc nerozuměli.

Lahůdka Piz Ot (3 246 m)

Večer se počasí podle předpovědi zlepšuje, takže dokonce hopsnu v kempu do bazénu. Osvěžen začínám s kolegy probírat zítřejší možnosti. Kupodivu se většina přiklání hned zkraje týdne k plánovanému bonbónku - Piz Ot. Ten leží až těsně před cca 80 kilometrů vzdáleném St. Moritz, nad vesnicí Samedan (1 795 m), kde taky hodláme nechat auta.

Ve změti úzkých uliček evidentně starobylého sídla ráno neomylně nacházím horní parkoviště, kde ovšem musíme vypláznout za každou hodinu jeden frantík. Což se nám moc nechce, nicméně tak činíme. Dan a ostatní z druhého auta se nám smějí, že auto po túře nenajdeme, jelikož pro nedostatek drobných platíme pouze do 16:04, což je čas, do kterého to evidentně nestihneme, neb vycházíme až o půl desáté.

Těsně nad vesnicí míjíme překrásný kostelík, od něhož je přenádherný výhled na protější majestátnou Berninu (4 049 m) a její satelity. Předpověď nelhala, je takřka dokonalé azúro a tak jsou výhledy o to parádnější. Loukou nad kostelíkem dále pokračujeme k lesu, kde terén začíná příkřeji stoupat.

Cestička lesem se probíjí nahoru elegantními serpentinami a končí o 400 výškových metrů výše loukami Alp Muntatsch (2 188 m), kde se pase nespočítatelné stádo nefalšovaných alpských krav. Z tohoto čarokrásného místa je Bernina ještě krásnější. Bělostný ledovec ostře kontrastuje s jinak skalnatými horami.

Parádní je taky pohled na masív Piz Muragl (3 157 m) nad Pontresinou (rétorománsky Puntraschigna) a vůbec vesnice pod námi - Samedan a blíž St. Moritz a Celerina (Schlarigna). Naše zraky taky míří na západ nad St. Moritz, na z před čtyř let dobytý Piz Julier (3 380 m), na který máme nezapomenutelné zážitky. Jeho vrcholový vějíř vypadá odsud fantasticky!

Po chvíli se vydáváme dál prudce nahoru, teď už ale po loukách. Zanedlouho se cesta stočí doleva a není už tak prudká. Dostáváme se do doliny Valletta, která nás dovede až přímo pod zub Piz Ot, který už vidíme čnící na konci doliny vpravo od jejího závěru. Sledujíc značku dostáváme se pohodlnou pěšinkou po půl hodině k rozcestníku pod sedlo Fuorcla Valletta (2 858 m).

Piz Ot je přímo nad námi. Bohužel značka vede suťoviskem vpravo dolů, přičemž Piz Ot máme po levé ruce. Cesta docela dost klesá a my litujeme toho, že musíme ztratit dobrých 100 výškových metrů. Po čase se cesta stočí prudce doleva nahoru přímo směrem k našemu cíli. Suťoviskem a mezi balvany zdoláme hodně prudký svah a vidíme, že jsme klesali zbytečně. Ke svahu vede přímo z doliny málo znatelná cestička, jež je na mapě i značená, my jsme ji ale přehlédli.

Už od rozcestníku mi není jasné, kudy cesta na vrchol vlastně povede, a není mi to jasné ani teď. Nahoru sice nejdeme sami, ale lidí před námi moc nevidíme, tudíž ani linii cesty. Poutníky spíše slyšíme. Cesta je dobrodružná, příkrá, ale ne nijak nebezpečná.

Samotný zub vrcholu vypadá nezdolatelně, nakonec se však ukazuje, že zdolatelný je a to ani ne nějakým krkolomným způsobem. Na místní poměry perfektně značená cesta je ve svém závěru hodně prudká, musíme si často pomáhat rukama, ale pro průměrného horala v pohodě zdolatelná.

Něco po jedné hodině odpolední se ocitáme nahoře a jsme odměněni super nádhernými výhledy. Sice už jsem v Alpách něco viděl, tento pohled patří ale k nejpůsobivějším. Kolem dokola samé hory zalité poledním slunkem.

Kromě již dříve zmiňovaných pohledů je nutno dále jmenovat dominantu Albulských Alp na východě - Piz Kesch (3 418 m) a krasavice na severozápad Corn da Tinizong (3 172 m) a Piz Ela (3 339 m). Můj zrak ale taky hledá štít Piz Surgondy přímo na západ na konci údolí Val Bever, které se line přímo kolem úpatí Piz Ot až ke zmiňovanému vrcholu. Tuto horu mám totiž v hledáčku pro následující dny. Štít zrakem nalézám a, když vidím její tajuplnost a relativní odlehlost, toužím se na ni opravdu podívat.

Nahoře se nejenom kocháme pohledy, ale taky posvačíme. Kromě nás sedmi tu je tak pět lidí, z toho dva Francouzi, se kterými prohodíme pár slov a po půlhodině se vydáváme dolů. Času není moc, jelikož nechceme jít stejnou cestou, ale mírnou oklikou přes sedlo Fuorcla Valletta na druhou stranu hory směrem k St. Moritz.

Od rozcestníku v závěru doliny je to do sedla něco kolem dvaceti minut. Dole pod námi se otevře dolina Val Saluver, která už je součástí lyžařského komplexu v okolí St. Moritz. V tu chvíli mi už taky dochází, proč jsme ráno cestou nahoru potkali takovou spoustu lidí jdoucích dolů. Vyjeli ráno lanovkami co nejvýše a potom přes toto sedlo mířili na Piz Ot. Nám nezbývá než šlapat.

Výhledy a počasí jsou stále vynikající a tak nám cesta rychle ubíhá, i když je hodně dlouhá. Nejprve prudce dolů a potom mírněji po úbočí Piz Padella (2 884 m) až do Samedanu, kde docházíme po půl šesté. Auta tam stojí a ani botičku nám nedali!

Liduprázdná Piz Arina (2 828 m)

Večer při vínečku a kostkách na erárním stole, který jsme si přisvojili (vždyť už jsme tu staří mazáci!), padá jednoznačná volba na Piz Arinu, kopec, jehož masív lze vidět přímo z kempu. To bychom nemohli udělat - nevylézt na něj, když se na něj už tolik roků koukáme.

Pro někoho by to možná nemusel být kdovíjak smělý cíl, jelikož výška hranici tří tisíc metrů nepřevyšuje a taky to není žádný strmý krasavec. Jedná se víceméně o travnatý vrch připomínající spíš Nízké Tatry než Alpy. Na druhou stranu výška není zase tak malá a my musíme vystoupat z vesnice Vna ve výšce 1 602 m o 1 200 výškových metrů, což k místním poměrům není zase tak moc, ale i tak to je úctyhodné.

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.