Boreč (448 m), tajemný vrchol a unikátní ventaroly v Českém středohoří

Tajemný vrch Boreč v Českém středohoří

Boreč či Borečský vrch (německy Boretzer Berg) ležící nedaleko Lovosic je i na poměry Českého středohoří výškou a objemem poměrně malý neovulkanický suk. Přesto je Boreč vrchem unikátním. Nejen v rámci Českého středohoří, ale dokonce celé ČR a možná i střední Evropy.

Za co Boreč (448 m) této jedinečnosti vděčí? Čím láká milovníky tajemna a neobvyklých přírodních jevů? Na unikátnost Borečského vrchu bylo zaděláno již při jeho vzniku, kdy relativně nevelká kapsa lakolitu tuhla mezi svrchnokřídovými vrstvami jílovitých vápenců hluboko pod zemí.

Již během tuhnutí lakolitu pod zemským povrchem se díky smršťování a praskání tuhnoucí lávy začala tvořit hustá síť vzájemně propojených puklin, která pak po erozi a odnosu svrchních vrstev obalových sérií a následném mrazovém zvětrávání během ledových dob ve starších čtvrtohorách a díky typické deskovité odlučnosti dala vzniknout tzv. ventarolám, které mají na svědomí silnou vzdušnou ventilaci (odborně zvanou mikroexhalace) tělesem Borečského vrchu.

Čtěte také: Túra na Lovoš a do Oparenského údolí, turistika a vrcholy v Českém…

A jak ventaroly (z latinského ventus = vítr) fungují? Během letních měsíců se tělo vrchu Boreč ohřívá a absorbuje množství tepla. V zimě pak pukliny na úpatí vrchu nasávají chladný vzduch, který se v nitru Borečského vrchu v husté síti puklin ohřívá a stoupá vzhůru. Ve vrcholových partiích Borče pak vystupuje ohřátý vzduch jakoby komínem. Při dostatečně nízké teplotě (pod -10 °C) se teplý a vlhký vzduch ochlazuje a vodní pára sráží, díky čemuž vzniká typický kouřový sloup v těsném okolí ventarol.

Ani během nejsilnějších mrazů neklesá teplota vzduchu v okolí ventarol pod bod mrazu, což má za následek absenci sněhu a příhodné mikroklima pro existenci řady unikátních rostlinných i živočišných druhů. I v zimě je v okolí ventarol aktivní hmyz a některé druhy větších živočichů, které obvykle přečkávají zimní měsíce v hibernovaném stavu. Teplota vzduchu v okolí ventarol může za příhodných podmínek dosáhnout až neuvěřitelných +16 °C.

V letních měsících probíhá stejný proces, avšak v obráceném směru. Teplý vzduch je na temeni Borče nasáván do sítě podzemních puklin, ve kterých se ochlazuje a následně odvádí k ventarolám na úpatí, kde je, již řádně ochlazený, vyfukován.

Když se při návštěvě této lokality zaposloucháte do okolního ticha v bezprostřední blízkosti sutí na severním úpatí, uslyšíte typický syčivý zvuk. Chladné sutě jsou prakticky bez rostlinstva, což je v okolním terénu velice zřetelně odlišuje a objevují se tady rostlinné a živočišné druhy typické spíše pro horské polohy. Například lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea) či střevlík Pterostichus negligens.

Prvně byly zdejší mikroexhalace pozorovány v roce 1833, kdy byly úniky teplého vzduchu považovány za projev sopečné činnosti. Teprve v roce 1881 jev správně vysvětlil pražský univerzitní profesor Jan Krejčí.

Boreč byl v roce 1951 vyhlášen za Národní přírodní památku Borečský vrch, jejíž dnešní výměra činí 11,23 ha a vertikální rozpětí 99 m (350 - 449 m n.m.). Vedle toho je dnes zařazen do evropské soustavy chráněných území Natura 2000.

Ze zajímavých rostlinných druhů, které se vyskytují na vrcholu a svazích vrchu Boreč je nutno zmínit koniklec otevřený (Pulsatilla patens), hořeček nahořklý (Gentianella amarella), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago L.), Kosatec bezlistý (Iris aphylla), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea), pomněnku úzkolistou (Myosotis stenophylla) a především velice vzácnou borečku vzácnou (Targionia hypophylla), což je teplomilná středomořská játrovka vyskytující se v mnohem nižších geografických šířkách.

Z živočichů si zvláštní zmínku zaslouží výr velký (Bubo bubo), naše největší sova, drozd kvíčala (Turdus pilaris), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) aj. Ze savců se tady lze setkat rejskem obecným (Sorex araneus), norníkem rudým (Clethrionomys glareolus) či lasicí kolčavou (Mustela nivalis). A asi jen málokdo z nás ví, že se tady vyskytuje i přemnožený muflon (Ovis musimon), který tady devastuje původní flóru.

Okolo vrchu Borče i přes jeho vrchol vede naučná stezka Boreč, která je osazena množstvím naučných tabulí, na kterých se dočtete o všech zajímavostech tohoto opravdu unikátního vrchu. Trasa měří asi 3 km a překonává převýšení 150 m.

Neovulkán Boreč, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.