Toulání v Bílých Karpatech, vícedenní horská turistika na moravsko-slovenském pomezí

Trojdenní putování částí Bílých Kartpat

Bílé Karpaty jsou pohoří táhnoucí se podél česko - slovenské hranice, konkrétně od měst Púchov či Valašské Klobouky, přibližně jihozápadním směrem až po město Skalica. Uzemí Bílých Karpat bylo po staletí využíváno a ovlivňováno člověkem, o čemž by laik řekl, že jistě mělo negativní dopad.

Opak je ovšem pravdou. Rozsáhlá, člověkem způsobená odlesnění vedla ke vzniku mnoha hektarů květnatých luk s roztroušeně umístěnými stromy. Na nich lze najít mnoho kriticky ohrožených rostlinných druhů, přímo závislých na tomto typu krajiny. Mimo těchto luk zde najdeme i pralesovité bučiny, šípákové doubravy či teplomilné stepní porosty. Kolorit krajiny je dotvářen poměrně řídkým osídlením kopaničářského typu. To vše vedlo k vyhlášení CHKO Bílé Karpaty.

Cesta do Brumova

S Evkou jsme konstatovali, že jsme již dlouho nebyli na žádném vícedenním treku. Po mém, ne zcela ideálně naplánovaném treku přes Velkou Fatru, jsem se rozhodl, že tentokrát nechám výběr na ni. Takže volba padla na Bílé Karpaty. Jelikož jsem v tomto pohoří nebyl, tak jsem byl celkem rád, že zase poznám kus nového světa.

Čtěte také: Bílé Karpaty, trek od Strážnice po Valašské Klobouky

Protože já mám volno od pátku až do neděle, a Evka musí v pátek ještě do práce, rozhodl jsem se, že dojedu do města Brumov-Bylnice a odtud vyrazím přes kopečky směrem k československé hranici. Evka pak v podvečer dojede do vesnice Střelná i s naším psíčkem a někde na hřebeni se potkáme.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z internetu zjišťuji, že dostat se do Brumova není jen tak. Vlastně se můžete ptát, proč nejedu do Valašských Klobouků… jako východisko a příjezdový bod působí určitě lépe. No jo…, jenže já v mapách objevil, že v Bylnici je minipivovar a ten musím navštívit a otestovat. Takže na internetu jsem si naplánoval, že dojedu Leoexpresem do Zlína a odtama pak autobusem na zastávku Brumov-Bylnice, rozcestí.

V pátek ráno vše šlape podle plánu, vše mám sbaleno, na zastávku MHD přicházím včas, krásně stíhám vlak Leoexpresu, který po cestě nabírá pět minut zpoždění. V Přerově mám v plánu přestoupit na autobus do Zlína od téže společnosti. Ale ejhle, když přijdu na nástupiště (návazný) spoj je pryč. No nebudu lhát... nadával jsem jak špaček a musel jsem se na místo startu dopravit alternativně (vlak do Zlína a následně autobus, časová ztráta asi 1,5 hod). Abych Leoexpres ospravedlnil... když jsem jim svou nešťastnou příhodu vylíčil v mailu, vrátili mi jízdné. To by mi asi jiný dopravce nedal.

Z Brumova do Klobouk

Z autobusu vysedám na zastávce Brumov-Bylnice rozcestí. Sice mám zpoždění, ale jelikož jsem fanda minipivovarů, návštěvu toho bylnického si nemohu odpustit. Navíc je dost teplo, takže startovní pivo přijde vhod. Pivovárek se nachází v hospůdce na hřišti a ze zastávky to je necelých 400 m. Hospůdka na první pohled nepůsobí zrovna nejlépe, ale nenechávám se odradit. A nedělám chybu. Pivo je vynikající, navíc jsem příjemně pokecal s majitelem. Asi hodinu se zdržuji a poté už vyrážím na cestu.

Od pivovárku jdu kolem řeky Brumovka po cyklostezce, až do centra obce Brumov. Mému oku příjemně ladí malebné náměstíčko, nad kterým se tyčí na kopečku hrad Brumov ze 13. století.

Na náměstí se již napojuji na žlutou turistickou značku, chvíli jdu po asfaltce, ta v polích na konci Brumova přechází na klasickou štěrkovku, či polní cestu. Nyní mě již čeká stoupání. Není prudké, ale je táhlé a končí až u kapličky sv. Cyrila a Metoděje pod kopcem Březová (523 m). Ta mi připomíná mé putování s bráchou v Makedonii, kde jsou tito dva věrozvěstové hojně uctíváni.

Cestou do kopce se mi alespoň otevírají výhledy na hřeben, který mě a Evku bude čekat zítra… Krásně vidím vrcholy Vysoká (659 m), Kaňúr (791 m) a Průklesy (837 m). Od kapličky jde cesta kousek po rovince až k rozcestí Vrbovce. Na místních lukách hojně kvetou prvosenky. Od rozcestí začínám opět stoupat lesem a posléze přicházím na louku, kde není úplně jasné, kde mám jít. Značení na lukách je zde dost chabé. Ovšem vrchol kopce Vršek (566 m) nacházím. To je pro mě zásadní, protože z něj jdu zkratkou na modře značený chodník (jinak by mě čekala asi 2,5 km dlouhá zacházka přes osadu Měřička).

Zkratka a poté i modrá značka vede v příjemném stínu lesa a přivádí mě na křižovatku s cyklotrasou č. 49, vedoucí minimálně z obce Popov do Brumova (a ještě mnohem dále). Jelikož se zde nachází přístřešek, jenž jsem pojmenoval pod Hložeckou kaplí, dopřávám si v něm oběd.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po krátké pauze pokračuju lesem do mírného kopce až na rozcestí u Hložecké kaple (cca 600 m). Mimo kapli se zde nachází ještě přístřešek a dům či chata. Tímto jsem se připojil na červenou značku, po níž pokračuji téměř po rovině k vrcholu Stráně (664 m). Pod ním je trošku prudší stoupání vedoucí ke sjezdovkám na úbočí tohoto kopce. Zaujala mě zde chatička, jejíž sklep je otevřen a dala by se použít k přespání.

Pokračuji dál, kousek klesám a objevují se přede mnou chatky turistické osady Jeleňovská a po chvíli samotný horský hotel Jelenovská. Od něj cesta již prudce klesá, já ztrácím značku a pod vedením vysokého napětí přicházím až na asfaltku vedoucí z Klobouků do Brumova. Po ní vede i turistická značka, takže musím absolvovat tento méně záživný kousek cesty do centra Klobouků.

Z Klobouků na vrch Požár

V Kloboukách se nějakou tu půlhodinku zdržuji. Náměstíčko se mi velmi líbí, je pěkně malebné, tak si ho procházím a kochám se příjemnou architekturou stavení stojících na něm. Mít tak víc času, tak bych se tu i zastavil a občerstvil.

Pokračuji z náměstí po červené značce a jakmile přecházím pod železničním přejezdem, tak jsem za městem. Za přejezdem se dávám prudce doleva a následně po pár metrech doprava kolem sadů. Málem jsem odbočku minul a pokračoval po zelené značce, červená je dobře krytá. Ale místňáci mě upozornili, že mám jít pěkně po pěšince kolem sadu.

Postupně vystoupám na vrchol Královec (655 m), na kterém je umístěna stejnojmenná rozhledna. Cestou nahoru jsem minul PR Javorůvky a PP Dobšena. Obě chrání zachovalé horské květnaté louky, na obou roste několik druhů vstavačů, neboli orchidejí. K mé smůle zatím nekvetou, což mi přijde trochu líto.

Jelikož mi počasí přeje, stoupám na 18 m vysokou rozhlednu z masivního dřeva. Odměnou mi je parádní výhled na okolní vrcholky Bílých Karpat, Vizovické vrchoviny a místní část Valašska. Z rozhledny je to jen, co by kamenem dohodil k rekreačnímu středisku Královec. Na terásce sedí pár hostů, neodolávám a taky se zastavuji. Na čepu mají pivo z blízkého pivovárku Hrádek-Slavičín, tak mám další zářez na pažbě v ochutnaných značkách piva.

Z RS Královec má cesta pokračuje po zelené značce, nejprve do mírného kopce po asfaltce k televiznímu vysílači, poté po široké polňačce a to již vstupuji do PR Ploščiny, rozprostírající se kolem stejnojmenného vrcholu. Důvodem ochrany je ukázka extenzivních pastvin vyšších bělokarpatských poloh.

K poutnímu místu Dělanovec na úbočí mezi vrcholy Ploščiny (739 m) a Lazy (737 m) nezacházím, protože čas mě již neúprosně tlačí, pokud nechci bloudit ve tmě. Míjím chatu Baribal, vršek Kyjanice (770 m) a už se přede mnou objevuje rozcestí pod vrcholem Požár (792 m). To už mi volá má milá, že je na kopci Končitá (817 m) a že po cestě z vesnice Střelná viděla několik parádních posedů, tak ať hledím najít něco vhodného k bivaku, jinak se vracíme na jistá místa.

K mému štěstí se na louce pod Požárem objevuje parádní myslivecký posed, ovšem po detailním prozkoumání zjišťuji, že je vhodný tak pro jednoho člověka. Pokračuji tedy dále a k mému ještě většímu štěstí se přede mnou asi po 200 m objevuje chatová osadička. Teráska chatky přímo u turistické stezky je jistá volba a ochrana před rosou, ohniště vedle pak jistota teplé večeře.

Po chvíli přichází i Evka s naším psíčkem Hany, dřeva je v okolním lese dostatek, takže po nachystání karimatek a spacáků rozděláváme oheň. Slanina a špekáčky opečené na ohni přicházejí vhod, stejně jako pivo IPA 14 z Bylnického pivovárku.

Pod Vršatská bradla

Noc byla jasná, obloha plná hvězd a spalo se výborně. Teda až na Hany, kterou v noci rušily srnky a jiná zvěř v okolních lesích a ona by ji všechnu tak ráda ulovila. Ráno nás vítá azurová obloha, jež je jakýmsi příslibem krásného dne.

Po snídáni se vracíme k rozcestí pod Požárem. Odtud lesem pokračujeme na kótu Pasecké lazy (646 m). Od tohoto vrchu se ráz krajiny mění a my kráčíme přes louky a pastviny po široké prašné cestě, kdy se před námi rýsuje další směr naší trasy. Tudíž krásný výhled na údolí, ve kterém leží vesnice Nedašova Lhota, na vrcholy Na Tatrách (619 m) a Průklesy (837 m), dále Kaňúr (791 m), i na samotná Vršatská bradla a vrch Kobylinec (911 m).

Z Paseckých lazů postupně klesáme až do sedla s rozcestím Nad Nedašovou Lhotou, posledním při cestě z Moravy na Slovensko. Nachází se zde dvě vzrostlé lípy a mezi nimi boží muka s lavičkou k odpočinku. Velmi pěkné místo.

Nám dochází voda, tak sestupujeme asfaltkou směrem do ČR asi 400 m, poté z hlavní cesty pokračujeme ještě asi 150 m po vedlejší komunikaci končící v lukách. V mapách je naznačen potok, který se zde skutečně nachází. Nejprve máme obavy o naše zdraví, ale žízeň je přesvědčivá a proto pijeme. Z vody nám nic nebylo, takže mohu doporučit jako vodní zdroj.

Po návratu k božím mukům pokračujeme dále stále po červené značce, opět loukami a jelikož jsme sestoupili, musíme opět stoupat. Sice se nejedná o nějaký prudký krpál, ale na slunci dá i přesto zabrat. Stoupáme až pod vrchol Vysocká (659 m), na jehož úbočí se rozkládá PP Kaňoury. Ta chrání místní květnaté louky a pastviny, na nichž se vyskytují teplomilné druhy rostlin a vzácné druhy hmyzu.

Z rozcestí Pod Vysockou nás čeká (při psaní již mohu vyhodnotit) nejprudší krpál celého tohoto treku a to na vrch Kaňúr (791 m). Dá se říct, že nás v mírné krajině Bílých Karpat zaskočil, každopádně jsme jej všichni tři bravurně zvládli, jelikož od rozcestí převýšení dělá cca 160 m. Pod Kaňúrem, na jeho západním úbočí se nachází PR Jalovcová stráň, jež chrání nejrozsáhlejší jalovcovou pastvinu v okrese Zlín.

Z Kaňúra lehce klesáme, abychom se mohli stejně lehce vyhoupnout na kopec Kosák (766 m), doprovázeni pěknými výhledy jak na českou, tak na slovenskou stranu. Na rozcestí Pod Okršliskem se nachází malebná louka s pěkným výhledem na protější Cikán (744 m) a Průklesy (837 m), takže neodoláváme a na dobrou půlhodinku se rozvalujeme do trávy a sluníme se.

Po vydatném odpočinku pokračujeme lesem, vrchol Okršlisko (769 m) podcházíme po značce, stále mírně klesáme až do sedýlka mezi Okršliskem a Bielym vrchem (818 m) a odtud se krátkým výšvihem dostáváme do místa Brezová - kaplnka. Zde se nachází pěkná kaplička s kazatelnou pod holým nebem, teče zde voda z vydatného pramene a ve svahu pod Bielym vrchem se rozprostírá PP Biely vrch, chránící nenarušené borůvkové vřesoviště.

Od kapičky pokračujeme po modré značce směrem k rozcestí Chata Vršatec. V podstatě podcházíme Biely vrch, nejprve lesíkem a posléze po lukách, Poslední půlkilometr jdeme opět lesem, míjíme další vydatný pramen a přicházíme k výše zmíněnému rozcestí. Zde se nachází dvě PR - Vršatské bradlá a Vršatské hradné bradlo.

Do těchto PR nevede oficiální turistická stezka, pouze naučný chodník, který je obchází. Evka po něm již šla a po této zkušenosti konstatovala, že Vršatecké bradla jsou nejkrásnější z dálky. Jelikož jí věřím, dávám na ni a jdeme se osvěžit pivem do blízkého Hotelu Vršatec. Oběd si dopřáváme z vlastních zásob v přístřešku před hotelem, který by se dal použít i k bivaku, jen nevím, co by na to řekl personál hotelu (v přístřešku je z hotelu přivedená elektrika a světlo).

Sidonie, osada na hranici Moravy a Slovenska

Od Hotelu Vršatec se stejnou cestou po modré značce vracíme na rozcestí Brezová - kaplnka, abychom po červené značce mohli pokračovat do Sidonie. Nyní nás čeká pohodová cesta.

Nejprve jdeme po rovině po lukách, jakmile se ovšem dostáváme kousek nad les, cesta začíná klesat pod vrcholem Hrabie (576 m) z jeho jižní strany a takto klesá až na hraniční bod na konci osady Sidonie.

Sidonie byla původně sklářskou osadou, zdejší huť ukončila činnost v roce 1933. Ještě zajímavější je fakt, že část osady byla součástí slovenské obce Horné Srnie, ovšem od 25.7.1997 v rámci úprav česko-slovenské hranice byla připojena k ČR, výměnou za osadu U Sabotů.

My pokračujeme po asfaltce vedoucí touto malebnou osadou, po jedné ruce máme stavení na české straně, po druhé pak řeku Vlárku jako přirozenou hranici mezi ČR a Slovenskem. A protože nás slunce nešetří s radostí vítáme občerstvení ve formě oroseného piva v hospodě U pekařů, přibližně ve středu obce.

Jakmile jsme dostatečně napojeni, pokračujeme k blízkému rekreačnímu středisku Pohoda, kde jsme se informovali o možnostech ubytování, s tím, že se zde také stavíme na pivo. Pivo zde sice oficiálně nečepují (dá se říct, že jen pro ubytované hosty), ale zrovna je zde soustředění mladých atletů a pro jejich trenéry naražený sud je.

Pan správce zde momentálně není přítomen, ale jeden z trenérů, nám říká, ať si klidně sedneme a počkáme na něj a čepuje nám pivo, se slovy, že by stejně celý sud nevypili. Pan správce Jenyš nakonec přichází a my zde po domluvě zůstáváme na večeři i na noc, ubytování v malé chatičce, přesně ideální pro naše potřeby turistů. Po setmění je opět hvězdnatá noc, takže špekáček na táboráku je opět parádním zakončením dne.

Tímto bych chtěl poděkovat panu správci Jenyšovi a klubu atletů ze Zlína za vše, co pro nás udělali a za velmi přátelské přijetí.

Závěrečný den, cesta do Hornej Súče

Poslední den opět slibuje nádherné počasí, protože hned z rána je venku azurová obloha. Navíc nás nečeká nic extra náročného.

Po snídani se vydáváme po asfaltce od rekreačního střediska opět po červené značce. Asi po 500 metrech přicházíme na hlavní silnici vedoucí z Brumova-Bylnice do Nemšové. Zde pozor. V mapách KČT vede červená značka do obce Svatý Štěpán a odtud někam na rozcestí Nad Pláňavou. Ovšem dle serveru mapy.cz a také dle informací místních jsme byli předem seznámeni, že trasa byla přeznačkována a vede nyní přes Slovensko. To se nám taky fyzicky potvrzuje.

Pokračujeme tedy podél hlavní cesty směrem do Nemšové a po cca 300 metrech odbočujeme doprava. Po dalších asi 150 metrech se dostáváme pod železniční přejezd. Za ním se nachází parádní přístřešek, spíše taková pergola, kterou jsem nazval Ve vlárském průsmyku. My ovšem nejdeme kolem přístřešku dále k řece, jelikož bychom ji museli přebrodit. Přejdeme po železničním přejezdu a až za ním nás značka navede doprava za řeku, kde již pokračujeme po široké štěrkovce.

Cesta pozvolně stoupá lesem až na rozcestí Pod Hrachovým pod vrchem Hrachové (681 m). Sem tam se naskytují omezené výhledy. Odsud pokračujeme snad ještě pozvolněji přes rozcestí Grófová, dále kolem Hladného vrchu (742 m), pod kterým se nachází dvě PP Chladný vrch na jeho severním úbočí (již v ČR). Tyto chrání staré bukové porosty pralesovitého charakteru s výskytem tesaříka alpského. Cesta pak již sleduje hraniční kameny a dovede nás až na nedaleký Javorník (783 m).

Na Javorníku nejsme jediní, kdo se sem dnes vypravil. Dorazili jsme zde zároveň se skupinou žen ze Slovenska, které si zde vyrazili opéct špekáček a slaninu (jak vidno, nejsme jediní, kdo měl tento nápad). A také zde dorazila méně příjemná návštěva. A to motorkáři na crossových motorkách, kteří vlastně ani nevěděli, kde chtějí jet a tak nás na vrcholu obkroužili asi pětkrát.

Vůbec nechápu, co je to za nový módní trend brázdit turistické stezky v NP A CHKO na těchto offroadech. Setkal jsem se s tím i na Malé Fatře a mě osobně se to moc nelíbí, protože tito "milovníci přírody" na často turisty frekventovaných cestách, ohrožují jejich bezpečnost. Nemůžu si pomoct, ale toto na chodníky sloužící pěším turistům, případně cykloturistům, nepatří.

Horší část cesty máme za sebou. V podstatě po rovině se vydáváme dál přes vrchol Čerešienky (758 m). Cca 700 metrů za Čerešienkama se nachází odpočinkové místo Peňažná. Nachází se zde přístřešek dobrý na bivak, lavičky a cca 400 m na severozápad udržovaná studánka (vyznačená v mapách).

Pozvolným klesáním přicházíme na rozcestí Na Koncích. Nachází se zde přístřešek a skupinka mladých lidí zde opéká čabajky (asi nový módní trend toto opékání). Jelikož ještě máme špekáčky a klobásku, tak se taky přidáváme. Když opékáme každý den na tomto výletě, tak proč ne i dnes?

Z rozcestí Na Koncích se vydáváme již po zelené značce. Klesáme lesem až k prvním stavením Horné Súče, místní části Bzovík. Sice je zde autobusová zastávka, ale většina autobusů jede až z centra Hornej Súče, tudíž nezbývá než šlapat po asfaltu, přes další místní část Trnávka až do samotného centra. Odtud se autobusem přepravujeme do Trenčína na vlak a protože máme ještě spoustu času, náš výlet slavnostně zakončujeme v trenčínském minipivovaru Lanius.

Shrnutí

Nenáročný pohodový trek. Turistu zde nečekají žádné záludné a prudké krpály. Spousta lidí by ho samozřejmě zvládla i za mnohem kratší dobu, ale to je samozřejmě individuální. Celkově je zde spousta možností bivaku. Ať již v přístřešcích nebo v mysliveckých posedech, kterých je tu pravděpodobně největší koncentrace ve střední Evropě (v podstatě co louka, to posed, někdy i dva). Také je po cestě spousta možností na ubytování. Z bělokarpatských luk se naskytují pěkné pohledy do mírně zvlněné krajiny Valašska. Na turistických stezkách je umístěna spousta kapliček, božích muk, či obrázků svatých, což svědčí o hluboké víře místních. Jediné, co mě trošku mrzí je, že ještě nekvetly všechny ty chráněné orchideje, kterými jsou Bílé Karpaty tolik známé. Snad budete mít více štěstí, vy ostatní poutníci.

• 1. den: 19,7 km, celkové stoupání: 801 m
• 2. den: 22,6 km, celkové stoupání: 664 m
• 3. den: 21,9 km, celkové stoupání: 674 m
• Celkem: 64,2 km, celkové stoupání: 2 139 m

Povedená túra v Turzovské vrchovině: Přes Bobek na ropný…

Turzovská vrchovina nepatří k příliš známým a ani turisty vyhledávaným pohořím. Stojí si tiše ve stínu…

Kouzelnou krajinou horských samot, túra hřebeny Javorníků…

Javorníky, Beskydy, Hostýnské vrchy. Krajina utvářená po staletí lidskou rukou. Rozlehlé lesy střídané…

Dvoudenní túra Hostýnskými vrchy s bivakem pod…

Dvoudenní přechod západní částí Hostýnských vrchů sice nepatří do kategorie himalájských výkonů, přesto jako…

Engadinské třítisícovky počtvrté (2), tentokráte s…

O cestě až na toto sedlo a sestup do údolí Val Bregaglia, o čemž jsme původně tak trochu uvažovali…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.