Velká Javorina (970 m n. m.), oblíbený výšlap na nejvyšší horu v Bílých Karpatech

Velká Javořina: túra z Javorníku nad Veličkou na Velkou Javorinu, nejvyšší horu Bílých Karpat

"...Javorina, Javorina, přece si má otcovina. K Tobě se já dobře chovám, přece su k Tobě přikován…"

Níže popsanou trasou, jejíž startovací i cílové místo právě váš zrak přelétl, se mi v mých 16 letech poprvé představily Bílé Karpaty, horstvo mající od té doby trvale své zcela nezastupitelné místo v mém srdci. Za uplynulé desetiletí jsem tudy šel pěšky, jel na běžkách či na kole sám, s přáteli, či s mou hodnou ženou vícekrát, často na úkor jen zdánlivě daleko důležitějších činností (vrcholně otravný pobyt v gymnaziální lavici), nicméně letos jsem se tu ocitl po boku mé ženy po naprosto nevídané dvouleté pauze a navíc poprvé o Vánocích. Nejen proto jsem se rozhodl milovanou cestu na Javorinu, která jistě valné většině čtenářů treking.cz nebude neznámá, konečně "hodit na papír". Nuže hore na Javorinku!

Javorník - Megovka

Naše trasa počíná na železniční zastávce v Javorníku nad Veličkou. Ihned po vystoupení z vlaku můžeme popatřit na protější vrch Hradisko (636 m) nesoucí ukryty v lese zbytky pravěkého opevnění.

Chodníkem sestoupíme do obce, po pravé straně si můžeme povšimnout přírodní památky Nad Vápenkou, dlouhé studování knih o pozoruhodnostech této lokality nám ušetří příhodně instalovaná informační cedule. Vstup do vsi stráží plechová cedule s jejím znakem i informací, že byla založena roku 1350. Novější budova s vížkou a rybníčkem nepatří žádnému místnímu magnátovi, ale dlí v ní Policie ČR.

To už však téměř přicházíme na náves, za mostkem přes říčku Veličku se můžeme podívat na starou evangelickou zvonici, o něco výše ve vsi narazíme i na původní evangelickou modlitebnu. Nepochybně stojí za to učinit několik odboček po obci a popatřit na památky lidové architektury, jejichž přítomnost vedla až k vyhlášení vesnické památkové rezervace.

Mineme rovněž mohutnou budovu na Hrubém potoku, bývalý mlýn, a na konci obce i skupinu pozoruhodných hrázděných vilek - dvojdomků (jedna byla nedávno ke koupi na sreality.cz). Svačinu je možno vylepšit nákupem ve smíšeném zboží, jež leží přímo na značce, větší prodejnu potravin najdeme kousek za mostkem u zvonice.

Za Javorníkem se nám již otevírá vstup do údolí Hrubého potoku, na jehož počátku je po pravé straně vyklučen svah a na něm zřízena sjezdovka. O pár set metrů dále mineme rozcestník Filipov - rekreační středisko před hotelem Filipov s možností levného ubytování i občerstvení. Značka stále setrvává na asfaltové silnici, obklopují nás převážně bukové lesy, místy nechybí příměs smrkové monokultury, podél komunikace zurčí Hrubý potok.

Rekreační využití lokality signalizuje větší množství chatek. Za mostkem přes potok najdeme chatku s nápisem Dolní búda a nalevo od ní i pramen vody (není jisté zda pitné). Kousek dále u Liščí boudy (415 m), bývalé hájovny, narazíme krom tohoto objektu i na další pramen vody, dvojici dřevěných laviček se stolkem, starší a mladší turistický altán a chatu Kristina. Rozcestník informuje o napojení žluté značky, jež sem sestupuje přes vrch Skalka (558 m) od rozcestí Kamenná vrata na hřebeni (2,5 km od Liščí boudy), jímž se vině modrá TZ.

Naše kroky však zůstávají věrny asfaltce stále se mírně kroutící dnem Filipovského údolí, kterým jdeme dokud se před námi nevyloupne pohledná patrová stavba kamenné chaty Megovka ve vlastnictví mysliveckého sdružení Karpaty. Nebývá výjimkou, že tu na někoho ze sdružení narazíme a rovněž nás nějak nemusí překvapit, když takové družné setkání bude následováno pozváním na koštování úrody zkapalněné v průhledných lahvích. Pozor, odmítnutí je považováno za urážku!

Přes Kubíkův a Šibenický vrch k Dibrovovu památníku

Z Megovky je však potřeba včas vyrazit dále, za chatou čeká kratší prudké stoupání lesní cestou mírně zatáčející doleva, komunikace poté zmírňuje svůj sklon a odbočuje doprava. Místy bukovým lesem pak široká a téměř rovná cesta mírně stoupá až na kraj lesa, kde se nám otevře překrásný pohled na holé lučnaté západní úbočí Kubíkova vrchu se solitérními stromy. Kouzlo Bílých Karpat se nás zde zmocňuje již naplno.

Krajinářsky hodnotnými loukami se skupinkami stromů, keřů i osamělými dřevinami pak krátce pokračujeme doleva, následuje odbočka doprava, podél lesa vystoupáme až k rozcestníku pod Kubíkovým vrchem (684 m, rozcestník o čtyři výškové metry níže). Chceme-li se projít více lučinatými pasážemi, pak je záhodno neodbočovat doprava ku kraji lesa k záverečnému stoupání pod Kubíkův vrch a nechat se vést polní cestou stále rovně až k silničce z Nové Lhoty. Stoupání po zpevněném povrchu opuštěné silnice nás přivede mezi Kubíkův a Šibenický vrch (707 m).

Značka míří od rozcestníku na Kubíkově vrchu doleva po hřebeni jen mírným stoupáním na Šibenický vrch. Chvíli poté co překřížíme zmíněnou cestu z Nové Lhoty, se pod námi objeví zemědělské stavení, vhodné místo pro nouzový bivak nebo i svačinu kráčíme-li ve slotě. Vrchol výhledového Šibenického vrchu signalizuje křížek a červená pruhovaná tyč. Saturováni krásou pohledů na dalekou krajinu pokračujeme východně (doprava) krajem lesa po louce s výhledy, jež jakoby nechtěly skončit. Následuje mírné stoupání lesní cestou. Průsek po levé ruce umožňuje pohlédnout severním směrem nad údolí Veličky na lučinatý západní hřbet kóty 651 m s přírodní rezervací Porážky.

Na rozcestí s lesní cestou mířící vpravo k osadě Vápenky se dáme rovně mezi smrky dále do mírného stoupání. Cedule nás zanedlouho upozorní na blízkost státní hranice, s ní se k nám připojuje slavná a známá červená TZ zvaná Cesta hrdinou SNP. (Tato dálková trasa, jak mnozí čtenáři bezpečně vědí, spojuje Dukelský průsmyk s malokarpatským Bradlem, na Děvín u Bratislavy pak pokračuje jako tzv. Štefánikova magistrála, celková délka magistrály se uvádí mezi 720 až 750 km.) Červeně značená magistrála spolu se státní hranicí dále povede naše kroky až na samotnou Javorinu.

Po asi 300 m společné cesty zelené a červené značky lesem přicházíme do sedla mezi vrcholy Čupec (817 m) a Kašpariskův vrch (717 m) s Dibrovovým pomníkem. Ten byl vystavěn v místě, kde 13. října 1944 v boji zahynul partyzánský velitel podplukovník Ilja Danilovič Dibrov. Proti památníku stojí turistický altán představující omezenou možnost nouzového úkrytu před nepohodou. Zelená TZ dále sestupuje k jihu na slovenskou stranu pohoří, červená vede východně hřebenem na Javorinu.

Velká Javořina přes Kašpariskův vrch a Durdu

Jednotlivé pasáže orientačně nenáročné a velice pěkné cesty od Dibrovova pomníku k silničce pod Javorinským pralesem mi vyjma závěrečného úseku s nižším porostem po levici poměrně splývájí. Na oba vrcholy, jež nám stojí v cestě musíme vystoupat, strmost svahu však není nikterak závratná a stoupání nijak dlouhé. Po výstupu na Kašpariskův vrch (777 m) tak následuje o něco delší a prudší zdolání Durdy (842 m). Tento vrch je údajně nejvyšším bodem Jihomoravského kraje.

Široká cesta vede vzrostlým lesem, zhusta se jedná o porost bukový, jen místy pak smrky. Jistou dávku zajímavosti nepostrádá přítomnost neznačených poměrně využívaných stezek přicházejících ze slovenské strany, jež lze v zimě ve sněhu vystopovat. První stezka se napojuje na červenou před stoupáním na Durdu, druhá pak před Javorinskou silničkou. Víte-li o dalších podobných stezkách v tomto úseku, neváhejte napsat do diskuse pod článkem.

Velká Javořina - Javorinským pralesem k vysílači a Holubyho chatě

Rozcestník u silnice pod Javorinským pralesem "Križovatka do Strání" (875 m) nám sděluje, že na Holubyho chatu dorazíme přibližně za 30 min, na hřeben Javoriny to máme asi čtvrthodinku. Nyní nás čeká červeně značená pasáž jak vystřižená z pohádky - necelých 200 m prudkého stoupání okrajem pralesa, v němž stáří mnoha stromů bizarních tvarů překonává dvousetletou hranici.

Není divu, že byl pralesovitý porost vyhlášen již před více jak padesáti lety rezervací, nyní se jedná o národní přírodní rezervaci Javořina (přísný zákaz pohybu mimo značené stezky), přilehlou stejnojmennou přírodní rezervaci, na slovenské straně navazuje národní přírodní rezervace Velká Javorina, přítomnost maloplošného chráněného území zdůrazňuje instalovaná cedule.

Poté co vyjdeme na horskou louku, začnou se před námi za příznivých podmínek otevírat překrásné výhledy. Za stálého otáčení a udiveného kroucení hlavou, co vše lze odsud přehlédnout, dospějeme až k rozcestníku "Javorina, hrebeň" nedaleko pomníku setkání, a pomníku Josefa Vavrouška. Po hřebeni s kruhovým výhledem se dostaneme k charakteristickému vysílači, od nějž již lehce sestoupíme buď po cestě nebo z druhé strany podél sjezdovky (obě varianty červeně značené) k Holubyho chatě s širokými možnostmi občerstvení i ubytování.

Více o Javorníku nad Veličkou, Filipovském údolí, Kubíkově a Šibenickém vrchu, nouzovém bivaku pod Šibenickým vrchem, Velké Javorině, výhledech z ní, jejích přírodních a historických pozoruhodnostech včetně recenze služeb Holubyho chaty v samostatných článcích.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.