Údolí Svitavy a tři hrady nad Svitavou turisticky

Tři hrady nad Svitavou

V těsném, západním sousedství Moravského krasu si probíjí cestu mezi Blanskem a Brnem hluboké údolí řeky Svitavy. Železnice tudy vedená překonává divoký terén pomocí sedmi tunelů, které cestujícím zpestřují již tak poutavou cestu malebným údolím. Ten nejdelší tunel proděravěl hradní kopec Nového hradu u Adamova.

Další pohled do mapy nás informuje o tom, že zelená značka z Blanska k Adamovu nabízí na pěti kilometrech návštěvu technické památky, tří zbytků hradů a skalní vyhlídky. Jako lákavá pozvánka na túru je to skutečnost více než výmluvná, nezbývá než vyrazit.

Z vlakového nádraží v Blansku se vydáme doprava kolem informačního centra k rozcestníku Blansko ČKD nedaleko soutoku Punkvy se Svitavou v odpudivém industriálním prostředí betonového silničního mostu. Tak končí svou pouť chladné krasové vody Punkvy. Mezi řekou a silnicí pokračujeme po značce dále, abychom se následně po nebezpečné, vysoce frekventované silnici z Blanska do Šebrova - Kateřiny přiblížili k budovám technické památky jménem Klamovka, poslední dochované huti železáren na území bývalého blanenského panství rodu Salmů.

Klamovka

Stavba z let 1853 až 1857 vyrostla na pravém břehu řeky Svitavy u železnice a své jméno získala podle Augusty Salmové, ženy hraběte Jindřicha Clam - Martinice. Huť fungovala do roku 1893. Topilo se v ní koksem, patřila k prvním hutím u nás s minerálním palivem. Roku 1893 zde přestavbou vznikla slévárna, roku 1901 přibyla vodní elektrárna, později i zámečnická dílna. Roční produkce tehdy dosahoval ku 350 vagonům litiny, včetně umělecké. V roce 1923 však byla nerentabilní výroba zastavena, elektrárna ale byla v provozu až do roku 1966, turbíny sloužily také k experimentálním účelům. Dříve se zde občas pořádaly prodejní výstavy umělecké litiny.

Neopatrná a nezodpovědná ruka značkaře nás vede od technické zajímavosti dále údolím Svitavy po silnici, zde již tak nebezpečné, že je pasáž dokonce označena za úsek častých dopravních nehod, chodci na krajnici zde tomuto stavu jistě příliš nepomohou.

Zelená se naštěstí konečně krátce za silniční odbočkou do Olomučan odpojuje od asfaltového království rychlých kol a serpentinami prudce stoupá lesní tišinou ku kraji lesa u vesnice Klepačov. Nedaleko chatek cesta prudce zatáčí a značka vstupuje z východu do prostoru šíjového příkopu někdejšího hradu Olomučany, zvaného též Čertův Hrádek.

Olomučany, Výrovka a studánka U Tetřeva

Hrad se z mlhy středověku a dohadů vynořuje v písemných záznamech až roku 1374, záhy však jeho existence končí v neklidné době husitských bouří v 1. polovině 15. století. Do dnešních dnů se z něj zachovaly jen mohutné terénní nerovnosti a skromné zbytky zdí. Sídlo mělo půdorys připomínající lichoběžník.

Od jihu jej chránila zvýšená čelní zeď, za níž se nalézalo předhradí. To bylo od severněji položeného hradního jádra odděleno pouhou zdí, uprostřed níž se nalézala centrální věž neznámého tvaru, její suťový pahorek dnes představuje nejvyšší bod celého areálu s turistickou cedulí a koncem významové odbočky na kmeni buku. Na severozápadním konci výběžku dispozici doplňoval zajímavě tupoúhle zalomený palác.

Se zelenou značkou od rozcestníku pod hrádkem pokračujeme hezkým traverzem prudkého východního svahu vysoko nad údolím starou středověkou cestou ku kilometr vzdálené Výrově skále, zvané též Výrovka. Pompézní skalisko z granodioritu se jistě zvlášť mohutné jeví při pohledu od hladiny řeky, my na jeho exponovaný vršek opatrně sestoupíme ze stezky nad ním. Má prý výšku kolem 70 metrů. Nabídne nám především omezený výhled do hlubiny údolí a zpět k Blansku.

Stezka pokračuje skoro po vrstevnici dále, v jejím prudším ohybu se nalézá odbočka ke studánce U Tetřeva (300 m vzdálená), momentálně bez vody. Za další lesní zátočinou se otevírá pohled do údolí s ústími dvou železničních tunelů a na protější hradní kopec s prosvítajícími hradbami Nového hradu za stromy.

Záhy se ocitáme u rozcestníku Nový hrad s hezkým solitérním stromem na malém palouku. Směrovník mířící zpět směrem na námi absolvovaný traverz poučuje, že "pro kola a za sněhu a námrazy i pro pěší neprůchodné". O kousek dál nás cedule informuje o tom, že vstupujeme na území přírodní rezervace U Nového hradu. Patří od roku 1923 k pozemkům Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, původně se jednalo o součást adamovského lesního statku Lichtenštejnů.

Rezervace na ploše 53,7 ha chrání přirozené bučiny a bukové doubravy, které zde slouží mimo jiné za studijní materiál. Podobných rezervací s cílem chránit přirozený rozvoj příkladových lesních ekosystémů v okolí nalezneme více (např. rezervace Vysoký skok u Adamova). Pro výstup k hradu využijeme krátce červené značky, k samotné hradní bráně nás pak přivede významová odbočka.

Starý a Nový hrad

Vrchu, jenž se ostře zařezává do údolí Svitavy nad Kateřinským mostem dnes kraluje ve skrytu stromů hradní dvojice Starého a Nového Hradu. Zatímco ze Starého hradu dnes zůstaly jen mohutné terénní nerovnosti, příkopy, valy a zbytky zdí pod zemí, Nový hrad stojí takřka v celé své kráse, je dostavován a rekonstruován. Jak to tedy s oběma hrady bylo?

První vyrostl na samém konci temene hradní ostrožny tzv. Starý hrad. V lese nás dnes uchvátí dva mohutné šíjové příkopy za sebou, které mezi sebou chránily jeho předhradí. Za ním se nacházelo vlastní hradní jádro lichoběžníkovitého půdorysu, jemuž vévodí centrální suťový pahorek, zbytek mohutné, asi obytné věže neznámé podoby, v severozápadním koutě jádra se nalézal dvouprostorový palác.

První písemné zmínky o Starém hradě pocházejí až z přelomu 14. a 15. století, i když nálezy keramiky zde osídlení datují už do století 13. Markrabě Jošt roku 1411 zastavil hrad pánům z Boskovic, v jejichž držení se ocitá skoro celé 15. století, mimo krátkou epizodu, kdy jej roku 1460 získali pánové z Kunštátu. Tím se hrad stal cílem útoku uherského krále Matyáše Korvína, který sídlo dobyl a vrátil pánům z Boskovic.

Obléhání Uhry ukázalo slabiny polohy Starého hradu a páni z Boskovic se rozhodli opevnění na konci 15. století modernizovat. Na nejužším místě plochého temene ostrohu, v místě původního obléhacího stanoviště Uhrů, odkud útočníci zle trápili obyvatele a obránce Starého hradu, bylo zřejmě původně budováno předsunuté opevnění, nakonec ale původní sídlo v nevýhodné poloze jeho obyvatelé definitivně opustili a funkci Starého převzal dnešní Nový hrad.

Zalamovaná obvodová hradba Nového hradu vytyčuje jeho mnohoúhelníkový půdorys. Z východu stavbu chrání široký a hluboký příkop vylámaný do skalnatého podlaží, na jihu a severu se nachází prudký sráz, přístup k hradu vede severním úbočím, stáčí se na jih a do hradu vstupuje po padacím mostě nad vyzděným příkopem branským stavením u hranolové věže v západní části malého areálu. Naproti, v severovýchodní části, stála budova paláce, později vyrostla další obytná budova se sklepy.

Katastrofou pro hrad a jeho obyvatele byl rok 1645, kdy jej přepadem obsadili takřka bez boje Švédové. Pověst praví, že nepozorovaný příchod Švédů umožnil místní zrádce sedlák Vavřinec Vokoun z Olomučan. Poté, co Švédové odtáhli, lidé zrádce zajali, odsoudili k smrti a svrhli do propasti, jež se dodnes jmenuje Vokounka. Podle věrohodných písemných zdrojů prý švédská přesila zastihla nic netušící obránce před otevřenou branou při pití vína, hře v kostky a kuželky.

Podobu hradu změnily novogotické úpravy Lichtenštejnů na počátku 19. století. Na jihu přibyla mimo jiné zbrusu nová osmiboká věž, suťový pahorek věže Starého hradu byl osazen vyhlídkovým altánem. Hrad se stal sídlem odpočinku šlechty při lovu i vděčným tématem mnoha malířů. Dnes jej vlastní Český svaz ochránců přírody, který zde postupně provádí opravy a přístavby namísto prosté konzervace. Vše se staví opět v historizujícím stylu, takže zde dnes můžeme v sezóně navštívit hradní šenk v hradním paláci, čajovnu, mučírnu, zbrojnici, ochoz z palnými zbraněmi a podobně. Otevírání hradu je letos naplánováno na 15. - 16. března.

Kam dále?

V okolí samotného Nového hradu doporučuji posezení na široké travnaté louce mezi Starým a Novým hradem. Potěší nás pohled do údolí pod námi a na prudké svahy protější rezervace Jelení skok. Starého hradu dosáhneme neznačenou cestou z louky západním směrem.

Pod Novým hradem máme po cestě z Blanska v nohách teprve 6 km. Přibližme si tedy ve stručnosti další možné, nejčastěji využívané trasy i s kilometráží. Červená značka od rozcestníku Nový hrad míří východním směrem do střední části Moravského krasu k Máchovu památníku nad Josefovské údolí. Odsud se odděluje žlutá značka klesající kolem několika studánek do Adamova na železniční zastávku (13,5 km z Blanska). Další variantou je pokračovat se žlutou východně a následně klesnout do Josefovského údolí bohatého krasovými jevy (12 km z Blanska).

Zde můžeme vyčkat na autobus linky Adamov - Křtiny - Račice, či pokračovat východně po modré do poutních Křtin (17,5 km z Blanska) s možností odjezdu autobusem do Brna, Staré Osady nebo lze jít západním směrem po modré a s naučnou stezkou Josefovským údolím do Adamova (17 km z Blanska). Možností je i do údolí neklesat a dorazit do Rudic s naučnou stezkou (13,5 km z Blanska) nebo ještě dále až do severní části Moravského krasu, k samotné propasti Macocha s odjezdem zpět do Blanska ze zastávky autobusu u hotelu Skalní Mlýn (celkem 23 km z Blanska).

Z Nového hradu lze pokračovat také dále dvěma sestupy do údolí Svitavy. Zelené pokračování trasy z Blanska nás přivede podél řeky kolem sezóně otevřeného bufetu do Adamova (9,5 km z Blanska), červená značka zvolna sestupuje severním a jižním svahem hradního kopce a Svitavu překonává po silničním Kateřinském mostě, kousek se opět zdržuje na frekventované silnici z Blanska a poté stoupá lesy do Vranova (11,5 km z Blanska). Ve vesnici lze vyčkat na autobus do Brna, Králova pole - nádraží, či pokračovat po zelené lesy přes Útěchov (15 km z Blanska) do Bílovic nad Svitavou (21 km z Blanska).

Nevhodnější je z Vranova zamířit dále po červené na rozeklaný skalnatý Babí lom a přes něj a jeho rozhlednu dojít až na autobusovou zastávku v centru Lelekovic (17 km z Blanska), při dostatku sil a času a odvahy pak můžeme dosáhnout MHD v Brně, Králově Poli přes vesnici Českou, Babský hřbet a Medlánecké kopce (27,5 km z Blanska) anebo červeně značenou trasou údolím Ponávky dojít pěšky na zastávku brněnské MHD v Mokré Hoře (23 km z Blanska).

Údolí Svitavy, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.