Ponávka, krajem říčky v Adamovské vrchovině

Adamovská vrchovina, Lelekovice

Bazén v samém centru Brna nedaleko náměstí Svobody, šedivá ulice brněnských Zábrdovic a především smutná kalná stoka, vlévající se v brněnské městské části Komárov do vod řeky Svratky. To vše se mi dlouhá léta vybavovalo při vyslovení tří slabik slova Ponávka. Nic lákavého. Až donedávna mne nenapadlo, že Ponávka je i jménem mikroregionu na severu Brna sdružujícího Českou, Lelekovice a Vranov, tedy tři obce svázané horním tokem této říčky.

Malebnost míst v okolí si vynutila zřízení samostatné stezky "Krajem říčky Ponávky". Lelekovice s brněnskou městskou částí Mokrá Hora zde navíc spojuje tzv. "Stezka zdraví". Obě trasy jsou vybaveny informačními tabulemi s bohatým popisem pozoruhodností na cestě. Vydejme se tedy do terénu ověřit, zda se proklamovaná přitažlivost zdejšího kraje zakládá na pravdě.

"…Rád potoky mám na vsi vprostřed lesů,
přes které rozjezděné brody vedou,
z trav zelených a fialových vřesů
tu ticho velké stoupá s mlhou šedou…".

úryvek z básně Antonína Sovy "Potoky".

Poutní místo uprostřed lesů: Vranov u Brna

Putování krajem Ponávky zahájíme na západním hřbetu Adamovské vrchoviny ve Vranově u Brna (465 m), v jehož těsné blízkosti pod Veselým kopečkem (514 m) říčka pramení. Mnozí tvrdí, že má Ponávka prameny tři, chceme-li lidem tohoto názoru vyhovět, hovořme tedy v případě Vranova o jednom z jejich pramenů.

Letmý pohled kolem nás ujistí, že se jedná o významné poutní místo. Dřevěný kostel Matky Boží zde byl vystavěn již roku 1240 a to na místě údajné zázračné úzdravy trýznivé slepoty Viléma, moravského zemského maršálka. První zmínky o vsi Vranově hledejme až v roce 1365. O téměř dvě stě let později se zde uvádí i druhá velká sakrální stavba, gotický farní kostel sv. Barbory. Ten byl však pro svůj beznadějně dezolátní stav v 18. století zbořen.

Oproti tomu na místě staršího dřevěného kostelíku byl vybudován v pohnuté době třicetileté války, v letech 1620 - 1627, raně barokní kostel Narození Panny Marie, o šest let později jej doplnil klášter řádu sv. Františka z Pauly se zahradou. Tyto stavby dnes obci dotvářejí její neopakovatelný kolorit, exponovaná poloha a bílý nátěr masivních budov ostře kontrastuje se zelení lesů, luk a polí okolí vysoko položené vsi. Klášter se stal záhy po svém založení nejen prosperujícím hospodářským centrem, ale též významnou baštou vzdělanosti.

Do jeho areálu patřilo i hospodářské zázemí s bednárnou, stolárnou, pivovarem, sklady a též rybníky na Ponávce pod vsí, v zahradě se pěstovali hlemýždi. Dle svého čtvrtého řeholního slibu se totiž Pauláni po celý život postí, což zahrnuje i konzumaci ryb a hlemýžďů. Znalci také v souvislosti s tímto řádem a pivovarnictvím jistě vzpomenou na známou bavorskou pivní značku Paulaner z Mnichova, slavnou zejména pro široký sortiment kvasnicových piv.

Po zrušení vranovského kláštera v období josefínských reforem a částečném zbourání po roce 1784 zůstalo z původních budov jen západní křídlo proměněné ve faru. V sučasnosti zde od roku 1992 opět sídlí řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly a buduje duchovní centrum.

V letech 1819 až 1821 k sakrálnímu komplexu přibyla i empírová Lichtenštejnská knížecí hrobka, jež tak navázala v tradici úložiště ostatků příslušníků tohoto předního šlechtického rodu na již existující lichtenštejnskou kryptu v podzemí chrámu. Vranov byl součástí majetku Lichtenštejnů od roku 1597. Dům č.p. 10, tzv. panský dům, pochází z roku 1703.

Poutním místem se obec stává v 15. století, lidé sem přicházeli k dřevěné sošce Panny Marie Vranovské vznášet svá přání a tužby v modlitbách zdaleka, až z Dolního Rakouska a v hojném počtu, v roce 1934 kupříkladu Vranov za rok navštívilo 72 000 lidí. Ve vsi se dále nalézá množství drobných církevních staveb a plastik, stejně jako přes dvacet chráněných stromů, z nichž si pozornost zvláště zaslouží 250 let stará lípa srdčitá ve svahu u hřbitova. V roce 1966 zde bylo vyhlášeno ochranné pásmo kulturních památek.

Mezi Vranovem a Lelekovicemi

Za obcí se Ponávka spouští údolím podél komunikace Vranov - Lelekovice. Přibírá potok Havlásek, Jedlový a Babídolský potok. Na posledně jmenovaném nalezneme asi půl kilometru proti jeho proudu přírodní rezervaci Babí doly (0,16 ha) chránící okolí dvou rybníčků s přirozeným břehovým porostem, významné to útočiště obojživelníků a místo výskytu raků. Ponávka posílená o tři přítoky pak protéká údolím, jež se u hájenky otevírá a říčka se ocitá v obci Lelekovice.

Z Vranova do Lelekovic se my, opěšalí, vydáváme nejčastěji po červené TZ přes atraktivní, již dříve popsaný, skalnatý hřbet Babího lomu. Značka z obce stoupá kolem božích muk u košatého stromu a opodál stojící pohledné křivé borovice, dokumentované i na některých starých pohlednicích Vranova z první republiky. Pohodlná cesta se záhy dostává k rozcestí U Jelínka (1,8 km z Vranova).

Většinou pokračujeme dále kolem Lelkovadla na Babí lom. Méně náročnou variantou je se zelenou TZ klesnout kolem vrchu Baba (442 m) a studánky Míru zdobené oprýskaným obrázkem zřejmě laní k rozcestí Pod Babou při silničce. Chabou náhražkou toho, že jsme si nechali ujít Babí lom, nám může být výše zmíněná blízká přírodní rezervace. Od rozcestníku podél Ponávky pak naše kroky na lelekovickou náves bezpečně nasměruje žlutá TZ (asi 6 km z Vranova).

Lelekovice - neprávem ve stínu Babího lomu

V Lelekovicích se do Ponávky vlévá potok Hloušek. Za hasičskou zbrojnicí zpestřuje prostor socha ženy - Ponávky, jež symbolizuje tři prameny říčky i tři vsi stejnojmenného mikroregionu: Vranov, Lelekovice a Českou. O obci se první zmínka datuje do roku 1288, kdy se po Lelekovicích píše Herman, jeden z členů rodu vladyků z Lelekovic.

Dominantou vesnice je rozhodně bílá budova filiálního kostela sv. Filipa a Jakuba na kostelním návrší, místě kde stávalo hradiště v 11. až 12. století. Románský původ stavby z poloviny 13. století dokládají dvě okna v jižní stěně, dnešní tvář kostelu daly především pozdější gotické úpravy, věž byla připojena až roku 1873. Na gotiku upomínají i zbytky fresek v interiéru, zajímavostí je zřejmě náhrobek významné osoby ze 13. století - pískovcový balvan s vyrytým křížem, který byl druhotně zabudován do vnějšího zdiva v jihovýchodní části celku.

Západně od kostela stával hrad, po němž dnes nezůstaly krom skromných zbytků vykopaného zdiva takřka žádné terénní náznaky. První zmínku o něm nalezneme v roce 1358, na počátku 15. století však zanikl, zřejmě v souvislosti s obléháním brněnskými měšťany vedených Erhardem z Kunštátu a Skalky, měšťané odsud chtěli vypudit odpůrce moravského markraběte Jošta.

Archeologický výzkum ukázal, že se jednalo o sídlo s oválným jádrem, kryté masivní plášťovou zdí s vnitřní obvodovou zástavbou, jíž na jihu přerušovala hranolová věž v těsném sousedství brány. Jádro obkružovala další nižší parkánová hradba, příkop a val. Předhradí se nacházelo na jihovýchod od jádra a na jih od kostela.

Všimněme si pozorně také lesíku na temeni kopce Březiny (399 m) na severním okraji Lelekovic. Jedná se o stejnojmennou přírodní památku, jež na ploše 32,2 ha uchovává přirozená lesní společenstva především doubravu s ostrůvky lesostepi na vápencovém podkladu, významná je přítomnost řady ohrožených rostlinných druhů, z nichž některé zde dosahují severozápadní hranice svého výskytu. Z chráněných rostlinných druhů jmenujme prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), lilii zlatohlávek (Lilium martagon), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifilia).

Asi 200 m za návsí u trasy červené TZ ve směru na Babí lom potěší příznivce moderní architektury pohled na bílý kvádr dvoupodlažního rodinného domu dle projektu architekta Adama Rujbra z roku 2007.

Údolím Ponávky k bývalé železniční trati "Tišnovka"

Kolem kopce Strážná (369 m) s červenou TZ a naučnou Stezkou zdraví, jež spojuje Lelekovice s brněnskou městskou částí Mokrá Hora, se probojujeme postupně se rozrůstající novou zástavbou lelekovických domů na lesní cestu nad nivu mělkého údolí Ponávky. Asi 700 m za posledními chatkami překračuje červená TZ říčku, opouští na chvíli okolí jejího toku a vydává se dále přes lesní palouk se skupinkou smrků a smíšený les, aby se k říčce opět vrátila u rozcestníku Údolí Ponávky (asi 3 km z lelekovické návsi).

Vhodnější je neopouštět říčku a držet se spolu se Stezkou Zdraví jejích břehů, neboť asi po 200 m staneme na břehu hezkého rybníčku, který vznikl nechtěným přehrazením Ponávky nad jejím soutokem s Drážním potokem při stavbě nedaleké jednokolejné železnice Brno - Tišnov, místními zvané Tišnovka. Tato trať byla zprovozněna roku 1885 a postupně se prodlužovala až do Žďáru nad Sázavou. V letech 1953 až 1957 ji však nahradila dvoukolejná trať Brno - Havlíčkův Brod s mírně odlišným průběhem. Staré železniční budovy byly opuštěny a pokud stojí, pak sloužím různým účelům, starý železniční násep a jeho mosty splynuly s okolní krajinou a podílí se na její nezaměnitelné tváři svým výrazem industriální romantiky.

Připomeňme, že příchodem k rozcestníku či k rybníčku jsme opustili Adamovskou vrchovinu a ocitli jsme se tu spolu s Ponávkou v Řečkovicko - kuřimského prolomu, komunikačně významné sníženině vedoucí ze severního okraje Brna, přes Kuřim a Lipůvku až k Jinačovicím. Vedla tudy slavná a známá obchodní trstenická stezka, jež spojovala podél řek Svitavy a Loučné nejen Čechy s Moravou, ale především Orient s Baltem.

Z bývalé železniční stanice Jehnice kolem čtyř rybníků k Bráně kozorohů

Za dalších 700 m přichází Stezka zdraví k rybníku U Nádraží, na jehož hrázi se u rozcestníku Údolí Ponávky po krátkém odloučení znovu shledává s červenou TZ. Na hladinu rybníku shlíží kuriózní dům - bývalá budova železniční zastávky Jehnice přestavěná k obytným účelům. Vodní nádrž mimo jiné sloužila za zdroj ledu pro chlazení piva ve sklepích zámku v nedalekých Jehnicích, odkud sem sestupuje žlutá TZ.

Pod hrází přibírá Ponávka do svých vod Jehnický potok. O 300 m dále se nalézá plocha rybníku zvaného Prostřední, za ním následuje rybník U Lesa a triplet nádrží ukončuje rybník U Mlýna, též zvaný Seidlův. Ten představoval zásobárnu vody pro Vránův mlýn, jehož kolo klapalo až do 2. světové války.

Nyní je mlýn v držení akademického sochaře Vlčka, o čemž svědčí množství dřevěných plastik rozestavěných na často nejméně očekávaných místech v okolí. Patrik Vlček je autorem lavičkovité konstrukce "dřevěných stél", která silně připomíná "zmenšený Stonehenge", opodál nás do očí uhodí něco na způsob běžícího kozla, dubová plastika Rogera Mase z Andorry, na níž se dá též usednout, i když těžko říct, zda byla k tomuto účelu stlučena.

O kousek dál, u druhého zastavení Stezky zdraví, pak máme možnost stezku i červenou TZ na chvíli opustit a prohlédnout si výsledek snahy občanského sdružení Re, projektu "Cesta - les - mlýn". Tímto počinem chtěli výtvarníci sdruženi kolem Vránova mlýna zdůraznit půvab železničního náspu Tišnovky, výsledkem je krátká stezka se čtyřmi sochařskými díly v upraveném prostředí se zajímavou flórou, slavnostně otevřená 5. září 1999. Na počátku stojí "Brána kozorohů" Jiřího Hlušičky, posedět lze na "Tichém rozhovoru" Zdeňka Macháčka, "Příkrov" Petera Macka a Patrika Vlčka je ochranou jímky šachty železniční trati, poslední je originální rozcestník, plastika "Hraničník" Miloše Vlčka a Lukáše Vlčka.

Před námi je již poslední úsek, jenž představuje cestu přes zahrádkářskou kolonii na zastávku MHD v Mokré Hoře (asi 1,3 km od mlýna). Možností je také mezi chatkami odbočit neznačenou cestou doprava, přejít železnici a podél chatek ukončit vycházku na autobusové zastávce u nákupního centra Globus.

Vranov a okolí, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.