Dunajec, květnové Pieniny

Chceme splout úsek Spišská Stará Ves - Krościenko

Parkujeme v Považském Podhradí. Dlouhou cestu je lepší rozdělit, než to hnát non-stop. Stejně nám nic neuteče. Pomalu stoupáme na Považský hrad, kdysi v prehistorii svého toulání jsem tu spal a teď po létech bych to nepoznal, Slováci tu udělali kus práce. Když se zregenerujeme, pokračujeme v jízdě směr Červený Kláštor, kde v kempu Dunajec stavíme stany. Máme tu objednanou loď a chceme splout úsek Spišská Stará Ves - Krościenko.

Ráno nás vyzvedne majitel půjčovny https://canoeraft-dunajec.sk a odváží na začátek plavby, kde už máme nafouklý raft. Převlékáme se a balíme věci do lodi. Čeká nás 25 km po řece, prý tři hodiny cesty. Přijde mi to málo, ale je pravda, že Dunajec fakt teče. Spouštíme loď, na háčka usedá Terka s Maky, já jdu na kormidlo a mezi námi pendluje Chalva (nejde o dezert, ale o fenku německého ovčáka).

Řeka svižně teče a my máme problém se sladit, takže jedeme cikcak asi po 20 minutách, se dáme dohromady a zvyšujeme rychlost. Před námi Pieniny, za námi Tatry, úžasné panoráma. Předjíždíme asi 15 vorů, je nejvyšší čas, protože se před námi vynoří Tři Koruny a my vplouváme do kaňonu. Konvoj zůstal za námi a řeka je naše až na pár raftů a kánoí, které estetický dojem nekazí. Chalva se mezitím usadila na přídi a chňape po stříkající vodě.

Rychlé úseky se střídají s jedničkovými peřejemi, ale loď je předimenzovaná a perfektně sedí. Mineme Tři Koruny a kaňon je fantastický, pustá polská strana a cyklostezka na Slovensku, před námi meandry a skály.

Najednou se vynoří o něco větší peřeje, Chalva začne vrtět ocasem a klapat zobákem. "Jestli tohle byla ta dvojka, tak jsem zklamaná," prohlásí Terka. Byly a my parkujeme v Lesnici, kde končí vory a většina lodí. Je tu bufet a hrozná fronta, proto pojídáme a popíjíme vlastní zásoby. Nějaký děcka hází Chalvě klacky do řeky, takže zbytek cesty budeme mokří.

Nasedáme a pokračujeme do Krościenka. Přestože řeka je pořád hezká a svižná, tak po proplutí prielomu už to není ono, přestože v Čechách by to byla bomba. V Krościenku přistáváme a čekáme na odvoz.

Další den máme v plánu vylézt na Tři Koruny. Prý pokud chceš pobavit Boha, sděl mu své plány. Davy turistů, Poláci mají tři dny svátek, nedávají sebemenší šanci mít psa na volno. A to ani na jedné z výstupových cest. Takže narychlo vybíráme výstup na rozhlednu Lubaň (1 211m).

Z vesničky Grywald jdeme po zelené opuštěnou krajinou. Procházíme lesy, louky a užíváme ticho, klid a pohodu. U torza salaše se scházíme s modrou a potkáváme první turisty, to už je ale jenom kousek k prameni a pak na louku s tábořištěm. Je tu pár lidí, opékají se buřty a prohání psi, což Chalva ocení.

Po doplnění energie lezeme na rozhlednu a užíváme výhledy na Pieniny, Tatry a Karpaty. Vlastě ono to jsou všechno Karpaty. Vzhledem k tomu, že předpověď říkala, že bude oblačno s deštěm, s radostí můžeme konstatovat, že jim to zase nevyšlo. Stejnou cestou se vracíme k autu i když při hledání zkratky trošku bloudíme.

Ráno v klidu zabalíme a přes Spišský hrad a Manínskou tiesňavu, kde nakoukneme do jeskyně Pod Černokněžníkem, valíme domů.