Jiřička obecná (Delichon urbicum), slovensky belorítka obyčajná,
je zpěvný pták (Passeriformes) z čeledi vlaštovkovití (Hirundinidae),
do které je zařazeno 83 druhů. Jiřička obecná je často zaměňována za
vlaštovku obecnou(Hirundo rustica),
přestože je mnohem podobnější třeba břehuli říční (Riparia riparia). Od
hnědavě zbarvené břehule říční ji snadno rozeznáme podle tmavšího zabarvení, opeřených
"ťapiček" a bílé náprsenky, kterou má břehule výrazně hnědou. Od statnější vlaštovky
ji zase poznáme podle mnohem kratšího, výrazně méně vykrojeného ocasu. Dalším rozpoznávacím
znakem je nápadně bílý kostřec (dolní hřbet).
Jiřička obecná je poměrně drobný zpěvný pták dorůstající délky 13 až 15 cm a hmotnosti
13 až 28 gramů. Rozpětí krátce trojúhelníkovitých křídel dosahuje 26 až 29 cm. Stejně
jako jiní vlaštovkovití, patří i jiřička k obratným letcům. Jjsou velice hbité a dokáží
přesně manévrovat. Tyto dovednosti nakonec potřebují ke svému přežití. Jednak jsou to
stěhovaví ptáci, jednak svou kořist loví za letu. Obvykle ve velkých výškách, kdy se na
obloze ztrácejí jako nepatrné tmavé tečky. Na jejich jídelníčku jsou především mouchy
a komáři, ale také drobní motýli a brouci. Žádný hmyz jim ve vzduchu neunikne. Vždyť
létají rychlostí až okolo 60 km/h.
Jiřičky jsou o něco drobnější než příbuzné vlaštovky. Mají černobílé zbarvení,
svrchu mají kovově lesklé modročerné peří, na kterém prosvítá sněhově bílý kostřec,
ve spodní části těla převažuje bílá. "Ťapičky", nohy jsou pokryté drobným peřím,
pírka zasahují téměř až k drápkům. Vykrojení ocasu je mělké. Krátký zobák je poměrně
široký, vždyť slouží k lapání hmyzu za letu. Jejich přítomnost prozradí neustálé cvrčivé
švitoření, které by se foneticky dalo snad zapsat jako "crr, črr".
Tito společenští ptáci obývající otevřenou krajinu s nízkou vegetací, od nížin až
po horské polohy. Často hnízdí v početných koloniích, které mohou čítat i desítky
hnízd. A hnízda se mohou dokonce navzájem dotýkat. Jiřičky s oblibou hnízdí v blízkosti
člověka, ve skrytu pod střechami hospodářských stavení i jiných staveb. Méně často se
jejich hnízda objevují ve skalách, pod mosty aj. A přestože je někdy z rozestavěných
hnízd "vyštípou" drzí vrabci, dokáží být jiřičky velice nebojácné. Jaroslav Starhanzl
Ďuriš (Z ptačí říše, Albatros 1965) popisuje, jak hejno jiřiček za velkého křiku
zahnaly z hnízdiště dravého krahujce!
Jiřičky jsou svému hnízdišti věrné, vracejí se do stejných míst po celý svůj život.
A to se ve volné přírodě dožívají v průměru 5 let. Jsou však známí kroužkovaní jedinci,
kteří se dožili 10 až 14 let. Úmrtnost mladých i dospělých ptáků je poměrně vysoká,
zejména během jarních a podzimních tahů. I na zimovištích v Africe.
Svá hnízda si jiřičky stavějí, na rozdíl od vlaštovek, vně budov. Jsou polokulovitá,
z bláta slepeného slinami. Někdy i s příměsi koňského trusu a nebo suchých stébel
různých trav. Svrchu uzavřená, pouze s malým postranním vletovým otvorem. Na rozdíl
od miskovitých hnízd vlaštovek, která jsou svrchu otevřená. Stavba takového hnízda
zabere páru asi dva týdny. Vnitřek hnízda vystýlají jemnými stébly trav a také peřím,
mohou však být i bez vystýlky.
Samička snáší v květnu do hnízda 4 až 5 bílých vajíček, na kterých sedí jak ona,
tak sameček. Inkubační doba činí asi dva týdny, mláďata opouštějí hnízdo po dalších
22 až 32 dnech. Péči o potomstvo zajišťují oba rodiče, kteří spolu zůstávají po celý
život. Na jídelníčku věčně hladové drobotiny je hmyz. Stejně jako u dospělců. Jiřičky
u nás hnízdí dvakrát do roka. Podruhé v letních měsících. A je velmi zajímavé sledovat
poměrně úzké rodinné vazby, protože s krmením druhé snůšky často pomáhají i mladí ptáci
ze snůšky první. Za příhodných podmínek mohou mít tito čiperní ptáci dokonce snůšky
tři.
Jiřičky k nám přilétají pravidelně okolo poloviny dubna, na svá obvyklá zimoviště
v Africe se začínají vracet během září. Jsou záznamy o tom, že si jiřičky občas zalétnou
i na Azorské ostrovy a nebo na Aljašku i dalších, pro jiřičky netypických, končin. Asi
ze zvědavosti… Před odletem se spolčují do velkých skupin, často usedají na drátech
elektrického vedení. Mnohdy ve společnosti vlaštovek a nebo břehulí. Na jejich tazích
do afrických zimovišť jsou největší překážkou Alpy. Existují záznamy o úhynech až statisíců
těchto nadmíru užitečných hmyzožravých ptáků během prudkých výkyvů počasí doprovázených
vydatnými dešti a nebo sněžením. Jiřičky si plným právem zasluhují náš respekt i ochranu.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
I druhý den toulání Cerovou vrchovinou to bude docela pohodovka,
přesto našlapeme asi 23 kilometrů při 600metrovém převýšení. V reálu to bylo ještě
o fous více, protože trasy zakreslené v mapách tak úplně neodpovídají
…
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica), slovensky lastovička obyčajná,
je všeobecně známý posel jara, milý ptáček z čeledi vlaštovkovití (Hirundinidae).
Jedna vlaštovka určitě jaro nedělá, ale v čase, kdy uslyšíme její charak
…
Skály a vyhlídky z nich, zachovalá roubená stavení rozesetá po kopcích,
pole a louky střídající se s lesy. To vše nabízí vycházka v okolí malebných Křižánek
ležících na Vysočině v okrese Žďár nad Sázavou. Dlouhou vesnicí
…
Cerová vrchovina (Cserhát) je kouzelné pohoří na slovensko-maďarských
hranicích, jižně od města Fiľakovo. Jedná se o poměrně nevysoké pohoří, nejvyšší hora
Karanč měří pouhých 725 metrů. Ale protože tyto hory vyrůstají z ní
…
Poslední květnovou sobotu se již tradičně rozezní v lesním areálu
u studánek Vitulka a Barborka ve Třech Studních - vysočinské vsi v okrese Žďár nad
Sázavou - světoznámá kantáta hudebního skladatele Bohuslava
…
Cerová vrchovina, malebné pohoří na hranicích Slovenska a Maďarska,
je doslova krajinou sopek. Vyhaslých sopek. Ale také hradů a dalších památek. Za jedněmi
z nich jsme zamířili do obce Hajnáčka (220 m), abychom
…
Rozhledna Karanč (Karancs kilátó), zvaná také Karancsova (karančská)
vyhlídka, stojí na nejvyšší hoře Cerové vrchoviny zvané Karanč (725 m), respektive malý
kousek pod vrcholem ve výšce asi 720 m, těsně při maďarsko-slo
…
Nenáročnou procházku zachovalou přírodou v těsné blízkosti takzvaného
moře Vysočiny - největšího vysočinského rybníka Velké Dářko o rozloze 206 hektarů
- slibuje naučná stezka Dářská rašeliniště. Na necelých třech kilo
…
Racek stříbřitý (Larus argentatus), slovensky čajka striebristá, je
velkým zástupce čeledi rackovití (Laridae) u nás. Jde o statného, klidného ptáka s nápadně
silným zobákem, který dosahuje hmotnosti 0,7 až 1,5 kg, s
…
Začínám slovy textu písně: Arizóna, to je pravých mužů zóna… Jasně,
Arizona patří mezi "Zápaďácké státy". Leží na jihozápadě USA, je rozlohou šestý největší
stát USA. Stala se státem USA v roce 1912 jako 48 stát v pořa
…