Do nitra pralesa i míst, kde před téměř staletím fungovala lesní železnice

O dva roky později byla nedaleko usedlosti založena osada Czykhaki. Prvními osadníky se stali obyvatelé české i německé národnosti - lesní dělníci a uhlíři. Mýtili les a proměňovali ho v ornou půdu, dřevo bylo v milířích využíváno k výrobě dřevěného uhlí. Později byla vesnice spojena s tradiční ruční sklářskou výrobou. Skláře, z jejichž rukou do 80. let 18. století vycházely výrobky oceňované v tuzemsku i zahraničí, dodnes připomíná někdejší správní budova panského dvora za kaplí sv. Anny nebo několik chalup, kde kdysi žily rodiny sklářů.

Poblíž restaurace a penzionu Tisůvka najdete velké parkoviště a zejména děti potěší hřiště nebo dřevěné sochy čertů. V Tisůvce navíc dobře vaří. Modrá turistická značka vás pak zavede k nedaleké louce s památníkem věnovaným partyzánskému a odbojovému hnutí za druhé světové války. Místní obyvatelé žili od podzimu 1944 v úzkém kontaktu s partyzány, po vyzrazení odbojové činnosti byli někteří místní při raziích ve vsi odvlečeni či odsouzeni k trestu smrti. Památník v podobě 24 tun těžkého kamene pocházejícího z lesů u Křižánek, v jehož středu se nachází znak partyzánského štábu M. J. Hus s pěticípou hvězdou, kalichem a nápisem Partyzán Husita 1938 - 1945, byl odhalen při 30. výročí osvobození v roce 1975.

Pokračujte po modré značce trasou, kde v první polovině 30. let 20. století fungovala lesní železnice. Ta byla zbudována po polomu v říjnu roku 1930, který na Žďársku způsobila vichřice, jež zničila velké množství lesních porostů. Úzkokolejka byla v provozu do konce roku 1934, dokud nebylo veškeré popadané dřevo vytěženo. Na rozcestí se poté pusťte po červené značce vzhůru k Tisůvce, první z osmistovek Žďárských vrchů, kterou cestou potkáte.

Skalní vrchol, jemuž se lidově říká Čertův kámen, měří na délku 58 metrů, je vysoký patnáct metrů a dělí ho úzká průrva. Nahoru se dostane i zdatnější turista bez lezecké výbavy, avšak výhledu brání vzrostlé stromy. Skála lidový název Čertův kámen získala na základě legendy, kde se v různých variacích hovoří o čertovi škodícímu bezbožným dělníkům, kteří měli stavět kostel v nedalekém Světnově. Co přes den postavili, to v noci čert sesbíral do pytle a odnesl. Nad kopcem Tisůvka pytlem zachytil o stromy, ten se roztrhl, kamení se vysypalo a v podobě skály tam zůstalo ležet navždy.

Z Tisůvky se vydejte po červené značce k zalesněné Žákově hoře, dalšímu z osmistovkových vrcholů. Lesní komplex je od 30. let 20. století přírodní rezervací, která má za účel ochranu výjimečně zachovalého přirozeného pralesa. Zásadní krok ke vzniku rezervace učinil v roce 1929 tehdejší majitel panství Zdenko Radslav hrabě Kinský. Jeho počin připomíná pamětní deska z roku 2009 na rozcestí pod Žákovou horou, jež zmiňuje taktéž Kinského manželku Eleonoru a syna Radslava, jenž v ochraně tamního pralesa pokračoval.

Žákova hora se současně řadí k vrchům s vytyčenými trigonometrickými body. Poprvé byla do měřičské sítě zařazena pro účely katastrálního mapování v letech 1821 až 1864 a první mapou, kde byla zanesena, se stala katastrální mapa Cikháje z roku 1835. Při pozdějších měřeních v letech 1862 - 1898 byl vrchol Žákovy hory z měření vypuštěn, avšak v roce 1923 byl trigonometrický bod v nízkém porostu opakovaně zaměřen. V pozdějších letech byla na Žákově hoře prováděna také přesná geodetická i astronomická měření.

Z vrcholu Žákovy hory sejděte na rozcestí pod ní a po zelené značce se vydejte ke Stříbrné studánce, jednomu z pramenů řeky Svratky. Pramínek vytéká zpod kamenů a u cesty nad ním stojí kamenný památník. Nápis na něm říká, že právě tady prezident Ludvík Svoboda 27. června 1970 vyhlásil Chráněnou krajinnou oblast (CHKO) Žďárské vrchy. Tehdy byla Stříbrná studánka brána jako oficiální pramen řeky Svratky, navíc místo bylo dostupnější i fotogeničtější než skutečný pramen o několik stovek metrů dál.

Od Stříbrné studánky jděte po zelené značce na Fryšavský kopec, třetí osmistovku na trase. Na jeho vrcholu se nachází partyzánský památník se znakem oddílu M. J. Hus i v zemi částečně zahloubený dřevěný přístřešek navozující dojem zemljanky, kterou si v těchto místech partyzáni zbudovali. Z Fryšavského kopce se pak vraťte na rozcestí p od ním, kde se přeorientujte na modrou turistickou značku mířící po zpevněné komunikaci do Cikháje.

Cestou nepřehlédněte vyšlapanou odbočku vpravo do houštiny, kde najdete skutečný pramen řeky Svratky včetně pamětního kamene. Místo ukryté v přítmí stromů nevypadá jako klasická studánka, ale spíše jako rašeliniště s tůňkou. Svratka je od svého pramene až k ústí do Dyje v nádrži Nové Mlýny dlouhá 174 kilometrů a její původní název Švarcava měl vycházet buď ze staročeského výrazu svorti, tedy vinout se - v souvislosti s četnými říčními meandry, anebo od německého schwarz. V češtině to značí černý a název se údajně odvíjí od tmavé vody odkazující na rašelinné podloží.

Při cestě k Cikháji minete rovněž pozůstatky technické zajímavosti v místě řečeném Sražená voda. Šlo o umělý kanál, kterým naši předkové v případě potřeby převáděli vodu ze Svratky do Stržského potoka, respektive řeky Sázavy, protože pro provoz mlýnů či sklářských provozů potřebovali velké množství vody. Voda z řeky Svratky se tak někdy místo do Černého moře nakonec dostala do moře Severního.

Trasu výletu najdete zde.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.