Castor (4 223 m), túra na čtyřtisícovku ve Walliských Alpách

Výstup z italské strany od chaty Quintino Sella

Po dni stráveném v autě konečně kotvíme v Itálii v kempu Mombarone za 29 eur. Já a dcerky Maky s Terkou. Stavíme stan a jdeme na pivko. Volám Tomášovi, že máme příjemný a laciný místo na spaní, ale ten říká, že už to rozbalili na nějakém parkovišti vedle auta.

Další den se potkáváme na spodní stanici lanovky pod chatu Quintino Sella. Protože jsme se dohodli na rychlém výstupu, máme lehké bágly. Tom si ale uvědomil, že kolem jsou další kopce, co se dají vylézt a nabalil si synkem plnou polní, že zkusí vylézt něco dalšího.

Začínáme stoupat a ztrácíme Toma z dohledu. Cesta je příjemná a bez problémů. Otevírají se luxusní výhledy na Mont Blanc a za hřebenem vykukuje špička Matterhornu. Závěrečná část vede lehkou ferratou, která nevyžaduje jištění. Jsme na chatě, je to poprvé, co jsem v takové výšce jen v kraťasech a nátělníku. Dáme si s holkama pivo a těšíme se na večeři.

Pár hodin po nás dorazí Tomáš. Pozdraví a padne na palandu. My sedíme a užíváme si společný čas. Letošní rok je hektický a další výhled není o nic lepší. Během jedné vycházky na povinné cigáro mi přeběhne mráz po zádech, na protějším hřebeni zahlédnu brockenské strašidlo. Marně si snažím vzpomenout, jestli je to dobrý, nebo špatný znamení, ale nevybavuje se mi nic, co jsem o tom četl.

Ráno hned po snídani, jako už klasicky, nabíráme zpoždění. Napřed se Markétě urvou obě nožičky od brýlí a chvíli trvá, než to náplastí slepí. Navazujeme se na lano a začínáme stoupat po ledovci bez zřetelné stopy, pokud možno za vzdalujícími se světýlky. Po pár metrech, se opět Markétě, uvolní mačka. Zkoušíme to vyštelovat, ale nakonec si je prohodí s Terkou.

Jdeme v pěti na dvou svázaných lanech, bohužel naše tempo mě děsí, protože nedává šanci vylézt na kopec a včas sestoupit k lanovce. I když je možnost přespat znovu na chatě, radši bych byl v pohodlí kempu. Tomáš navrhuje, aby jsme se odpojili a my na to přistoupíme.

Cesta začíná ubíhat a relativně rychle stojíme v sedle Felikjoch. Dál vede výstup hřebenem přes dvě vyvýšeniny na hlavní vrchol. Místy je hřeben opravdu ostrý a jediná šance, jak udržet případný pád, je skočit do Švýcarska, případně do Itálie, podle okolností. Vše jde, zaplať pánbůh, bez problémů a v 8:45 se kocháme výhledem na Wallisské Alpy a i vzdálenější hory. S námi je tam Italský vůdce s klienty, takže se vzájemně fotíme.

Necháme je sestupovat a ještě nějaký čas vychutnáváme hory a samotu. Když se nabažíme výhledů, začínáme sestup. Cestou předběhneme skupinku s vůdcem, jsem klidnější, že je někdo zkušenější za námi. Po chvíli taky potkáme Tomáše s Tobíkem. Chvíli pokecáme a pokračujeme v sestupu.

Jsme na chatě, nandáme věci do báglů, sníme něco ze zásob a jdeme zapít vrcholek. Do dveří restaurace vstoupí vůdce, a když nás vidí sedět, přijde a podá nám ruku. Nic podobného jsem před tím nezažil.

Chceme se vydat na další sestup, když si všimnu Toma, jak dochází na konec ledovce. Jdu za ním a dáme si z placatky. Oni zůstávají přes noc a my vyrážíme chytat lanovku. Sestup je nekonečný, ale povede se. V kempu jdou holky do bazénu a já relaxovat do restaurace. Je zajímavé, že nocleh stál tentokrát rovných 20 eur, nechce se mi dohadovat a tak to akceptuji.

Další den vyrážíme zpět, přespíme v Rakousku v kempu Bozenau u řeky Bergenzer Ach, která jak se shodujeme, by stála za splutí. Koukneme ještě na malé, ale hezké vodopády Scheidegger a dorážíme zbytek cesty.

Hora Castor na turistické mapě