Toulání kolem zřícenin, Balkánu, Slovenska, Šumavy i Tahiti

Trasa směřuje po žlutém značení ve směru k osadě Bratrušín, ještě před ní ale uhýbá doleva a zamíří mezi pole, kde se nabízí zejména při zpětném pohledu výhledy do okolí, ke Kozlovu. Projde další bystřickou osadou s upravenými venkovskými domky a pokračuje lesem - po zhruba půl kilometru si je možné udělat zacházku vpravo k vysílači na kopci a dále k pozůstatkům hrádku Kozlov. Cesta nakonec vyústí u štěpánovského hřbitova a stáčí se do centra městečka.

To je zajímavé například kostelem svatého Petra a Pavla, původně románským, který za dobu své bezmála 800 let dlouhé historie prošel mnoha stavebními úpravami. K nejzásadnějším změnám však došlo po devastujícím požáru v roce 1917. Během následujících let na pozůstatcích svatostánku vznikla netradiční církevní kubistická stavba, která patří mezi přední české objekty reprezentující tento umělecký styl. Originální je i Hornický cechhaus - malé muzeum připomínající slavnost hornickou minulost městečka a jeho nejbližšího okolí. Expozice se zaměřuje na tamní středověkou hornickou činnost.

Ve Štěpánově se je možné setkat rovněž s netypickými místními názvy částí jako kupříkladu Balkán, Slovensko, Šumava, Močidla či Tahiti. Pojmenování Balkán je spojené s válkou na balkánském poloostrově v roce 1912 - o rok později se ve Štěpánově u silnice směrem k Hodonínu stavěla řada domků a novou ‚ulici' pojmenovali Balkán. Oblast nazvaná Slovensko vznikla podobně - v době vyhlášení Slovenské republiky rad v roce 1919 se zrovna budovala skupina domků u dnešní hasičské nádrže.

S exotickým názvem Tahiti to bylo trošku jinak - ve 20. letech minulého století se jedna ze štěpánovských rodin vydala za prací do Francie, nakonec se však dostala až na kokosové plantáže na ostrově Tahiti. A jejich zpráva o tom, kde jsou a jak se mají, do Štěpánova dorazila právě v době, když se tam stavěla další kolonie domů, jíž se poté začalo říkat Tahiti. Pojmenování Šumava získala oblast za domky podél silnice k Hodonínu připomínající ji kopci a lesy, Močidla jsou zase poblíž říčního toku, kde se kdysi namáčelo a bělilo prádlo.

Trasa projde Štěpánovem a opouští jej po červeném značení u silnice I/19, kdy jde kousek po ní a pak se vnoří do lesů, částečně prořídlých těžbou po řádění kůrovce. Značka vystoupá až k bystřické osadě Pivonice, kde se nabízí návštěva atraktivní hradní zříceniny hradu Zubštejn, který v 14. století nechali vybudovat pánové z Medlova - předchůdci Permštejnů. Staticky zajištěná ruina je volně přístupná a za využití dřevěného mostu nabízí vyhlídku do okolí. Cesta následně pokračuje po žluté značce přes Pivonice kolem kaple svaté Anny, aby vystoupala nad osadu, odkud se nabízejí atraktivní výhledy až na hladinu přehrady ve Víru rozkládající se v údolí.

Pod Bajerovým kopcem je třeba pokračovat vpravo po modré, kdy značka klesá do údolí řeky Bystřice, aby odtud ve členitém terénu vystoupala pod zříceninu hradu Aueršperk. V těchto místech v předchozích letech probíhala výrazná těžba, takže ruina předtím dlouhá desetiletí skrytá mezi vzrostlými stromy je z cesty opět viditelná. Trasa dále vede lesem, různě se stáčí a opět klesne k řece Bystřici protékající lokalitou Na Říčkách. Nakonec se vynoří z lesa u samoty Na Valše a cestou kolem čistírny odpadních vod na okraji města zamíří zpět k bystřickému náměstí.

Trasu výšlapu najdete zde.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.