Jeseníky a Dlouhé stráně za letního slunovratu (2)

Dvoudenní procházka v Pradědské hornatině

Ráno sice svítí sluníčko, přesto je docela chladno. Jako obvykle musím Míšu doslova vytřepat ze spacáku, abychom sbalili a mohli vyrazit v nějakou rozumnou hodinu. Potřebuji vyrazit co nejdříve, protože chci odpoledne stihnout ve Starém Městě nakoupit nějakou zeleninu. Otevřeno mají jen do pěti. Tak proto…

Mravenečník a chata Margareta

Konečně opouštíme boudu na Medvědí (1 180 m), místo našeho luxusního bivaku. Byli jsme tady sami, nikde ani živáčka. Prvním dnešním cílem je Mravenečník, nádherný travnatý vrchol s širokými rozhledy. Cestou se zastavujeme u vydatného pramene. Vyčistit zuby, umýt, doplnit vodu a hybaj dále.

Na rozcestí Tetřeví chata (1 165 m) opouštíme zpevněnou cestou a po kamenité cestě stoupáme k Mravenečníku. Jde to docela svižně, takže zakrátko jsme na vrcholu Mravenečníku (1 343 m), v těsném sousedství Dlouhých strání (1 353 m) s horní nádrží PVE Dlouhé stráně, kde jsme byli včera odpoledne. Jako na dlani máme řadu vrcholů Hrubého Jeseníku, Orlických hor a také Králický Sněžník, avšak nejvyšší Praděd (1 492 m) se skrývá v mlze.

Na vrcholu Mravenečníku si dopřáváme snídani, zápis do vrcholové knihy se nám ale nepovede. Knihy jsou ve schránce sice hnedka dvě, avšak beznadějně rozmočené do jakéhosi slepeného cancu… Tak to necháme na příště. Však tady rozhodně nejsme naposledy.

Po snídani a krátkém relaxu pokračujeme dále. Avšak ne do sedla, jako je tomu obvykle, ale jižním směrem. Zprvu po sotva viditelné pěšince, o kousek dále krásným a širokým lesním chodníkem. Po hodně prudkém sestupu, za občasných výhledů k Orlickým horám a Králickému Sněžníku, jsme o nějakých 300 výškových metrů níže, na lesní svážnici a na rozcestí Margareta, lovecká chata (1 055 m).

Skalní vyhlídka nad vodopádem Merty a Zadní Hutisko

Z rozcestí u chaty Margareta pokračujeme vlevo, mírně vzhůru. Po zhruba vrstevnicové lesní cestě, svážnici a po lyžařské trase. Cesta je to příjemná, byť jen s omezenými výhledy. Ale ty stojí za to. Objevují se výhledy tu k Orlickým horám, tu k Hanušovické vrchovině. Občas dohlédneme až do centra města Šumperk.

Mezitím se zcela vyjasnilo a sluníčko opět začalo pořádně péct. Jsme rádi za každý kousek stínu. Míjíme řadu mysliveckých kazatelen a po asi pěti kilometrech přicházíme na další rozcestí - Pod Homolí (1 055 m) pod vrcholem Homole (1 209 m) v boční rozsoše hory Vřesník. Vřesník je další z nádherných jesenických vrcholů nacházející se v sousedství Dlouhých strání.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na rozcestí Pod Homolí opouštíme lyžařskou trasu a strmým kamenitým sešupem scházíme k rozcestí Vyhlídka (1 010 m). Na pouhých 200 metrech ztrácíme 45 metrů výšky. Na Vyhlídce nad hlubokým dolem Merty se známým Vodopádem Merty se zastavujeme na svačinu. Také si užíváme nádherných výhledů k hlavnímu hřebeni, především na strmé a kamenité svahy Břidličné hory. K zahození rozhodně není ani Jelení hřbet a nebo Velký Máj, či takový vrch Pecny.

Po docela dlouhém relaxu pokračujeme dále. Vpravo dolů. Scházíme do sedla Branka (930 m) mezi vrcholy Homole a Jestřábí vrch. Je zde křižovatka značených tras a turistický přístřešek. Z Branky pokračujeme vlevo dolů, po asfaltové cestě. Přísahal bych, že při poslední návštěvě tady asfaltka nebyla. Ale možná, že si to jen nepamatuji. Fakt nevím a nemám čas vyhledávat starší fotky.

I ze sedla Branka budeme klesat. Kolem přírodní památky Zadní Hutisko (0,3 ha, 815 - 855 m n. m.), druhého největšího ložiska krupniku (obsahuje mastek) v České republice. Přicházíme k horské bystřině Merta, podél jejíhož toku se dostáváme na další rozcestí, kterým je rozcestí Pod Zadním Hutiskem (715 m), na kterém stojí velký turistický přístřešek. Další vhodné místo k bivaku. Na tomto rozcestí dosahujeme nejnižšího bodu dnešní túry, jsme níže než sedlo Skřítek, do kterého míříme.

Pod Ztracenými kameny a sedlo Skřítek

Z rozcestí Pod Zadním Hutiskem budeme opět stoupat. Čeká nás poměrně táhlé, ale většinou docela mírné stoupání. Procházíme krásnými smíšenými a listnatými lesy. Doporučuji sem zamířit na podzim, když se barví listí. Jaký to rozdíl oproti stále zelené horské smrčině ve vyšších polohách.

Míjíme řadu skalek, jedna z nich nese poetické jméno Kočičí skalka, nacházíme pár hříbků, fotíme nějaké ty brouky, motýly a krásné vstavače. Dokonce nechybí ani vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), bíle kvetoucí a poměrně vzácný vstavač. Té krásy kolem je tolik, že se ani nenadějeme a je tady rozcestí U Bochnerovy boudy (910 m). Jsme o téměř 200 metrů výše než rozcestí Pod Zadním Hutiskem. Ty metry naskakují neuvěřitelně rychle. A ani jsme se u toho nestačili zadýchat.

Obloha se trochu zatáhla. Alespoň není takové vedro. Na přímém slunci by to bylo horší. Zakrátko je tady další rozcestí, tentokráte to Pod Ztracenými kameny (1 100 m). Ztracené kameny jsou jedněmi z největších skalních útvarů Hrubého Jeseníku, ale k těm dnes namířeno nemáme. Museli bychom pokračovat vlevo a kus vystoupat (asi kilometr), my však odbočíme vpravo a budeme naopak sestupovat. Nejprve k rozcestí Nad Skřítkem (890 m) a pak až do sedla Skřítek (867 m), ve kterém naše dvoudenní putování uzavřeme. A ano, stíháme i ten nákup ve Starém Městě. O prsa… Dnes jsme našlapali asi 22 km při převýšení pouhých 650 metrů.

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa treku (pouze orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie