Kamenec (1 072 m), úžasná túra přes nejvyšší horu v Novohradských horách

Okruh česko-rakouskou hranicí z Pohoří na Šumavě

Výšlap na Kamenec (1 072 m), nejvyšší horu Novohradských hor, patří k nenáročným túrám. Vždyť na vrchol je to jen 3,5 km a vychází se z nadmořské výšky okolo 900 metrů, z nádherné lučnaté plošiny lemované hlubokými lesy připomínající pláně blízké Šumavy. Třeba ty v blízkosti Filipovy Huti nebo Modravy. Aby to nebyla jen taková prochajda, trochu trasu natáhnu a "zokruhuji" po česko-rakouské hranici na výsledných 13 km.

Osada Pohoří na Šumavě (919 m), místní část obce Pohorská Ves, nese poněkud zavádějící název, neboť leží na území Novohradských hor, které jsou od Šumavy odděleny dalšími celky, kterými jsou Novohradské podhůří a Šumavské podhůří. Pohoří na Šumavě (dříve Buchers) v blízkosti trojmezí mezi Čechami, Horním Rakouskem a Dolním Rakouskem bylo v minulosti městečkem s více než 1 300 obyvateli (včetně sousedních osad Berau, Šance, Schwarzviertel, Stadlberg, Steindorfl, Kaplucken, Janovy Hutě, Skleněné a Stříbrné Hutě, Jiřice a Paulina). Až do konce války a odsunu původního a většinového německy hovořícího obyvatelstva.

Obec byla založena v roce 1758 jako sklářská a dřevařská osada. Pod odsunu českých Němců po roce 1945 se obec zcela vylidnila a postupně zanikla. Dodnes se dochoval jen barokní kostel Panny Marie Dobré Rady, který nechal v letech 1783 - 1791 postavit hrabě Jan Nepomuk Buquoy na místě starší dřevěné kaple. Kostel postupně chátral a v roce 1999 se zřítily věž a střecha. Dnes na kostele probíhají konzervační a rekonstrukční práce.

K vrchu kamenec vede zelená turistická značka. Po podmáčených loukách, které jsou dnes přírodní památkou zvanou Prameniště Pohořského potoka. Jde o soubor pramenišť, rašelinných luk a niv podél potoků. Rozloha této přírodní památky, která byla vyhlášena v roce 1992, je 82 hektarů. Značka se ubírá po prašné cestě lemované zbytky aleje s nádhernými a vzrostlými stromy. Opravdu krásný, ale mimořádně zastrčený kout naší vlasti.

Míjím opracovaný milník z roku 1889, odbočuji na skrytou lesní pěšinu a již je tady památný strom zerav obrovský, největší exemplář svého druhu v okrese Český Krumlov. Tento zerav na úpatí hory Kamenec připomíná, že dříve i tady žili lidé. Stála tady horská osada Schwarzviertel (Cerná Čtvrť). Výška stromu činí asi 20 metrů a obvod kmene 480 cm, byť některé zdroje uvádějí až 570 cm, a stáří je odhadováno na 130 let.

Za zeravem začíná stezka znatelněji stoupat hustým smrkovým lesem s bohatým podrostem a množstvím mravenišť. Trochu mi to tady připomíná známou Mravencovku v Jeseníkách. Objevuje se první skalka a za ní další skaliska, obrovská vrstvená skaliska. Již chápu, jak Kamenec (1 072 m) ke svému jménu přišel. Za "skalními vraty" je již vrchol nejvyšší hory Novohradských hor. Škoda jen, že je zcela bez výhledů. To ale na kouzelné a doslova tajemné atmosféře tohoto vrcholu nic neubírá.

K česko-rakouské hranici je to již jen kousek, asi půl kilometru. Cesta míří z kopce, značení je dobré. Za chvíli se vyloupne hraniční kámen III/54, jsem na hranicích České republiky a Rakouska. Soudruhovi Gustávu Husákovi by se to asi nelíbilo, "bo" hranice není korzo, dnes se naštěstí můžeme svobodně pohybovat i po hranicích a přes hranice. Alespoň prozatím, protože na Pražském hradě opět sedí militantní komouš s politručkou a ve vládě "melouni", novodobí komouši - svrchu zelení, uvnitř rudí…

Z rozcestí Pod Kamencem (1 012 m), na kterém končí zelená turistická značka, pokračuji podél plotu neznačenou stezkou asi 100 metrů a napojuji se na rakouské turistické značení. Hned za vybledlou cedulí s nápisem Achtung! Staatsgrenze! Cesta je na rakouském území lemována plotem. Jen se dohaduji, jaký má účel. Zda-li má zabránit pohybu zvěře z revíru do revíru a nebo jde o nějaký pozůstatek z dob železné opony.

Z místního značení se dozvídám, že do Stadlbergu je to hodinka chůze, do Nebelsteinu hodin pět, do Sandlu hodinu a čtvrt. Nenechávám se zlákat, protože času je málo. Dnes mě čeká ještě jedna túra - na Kuní horu a Kraví horu nad Hojnou Vodou. Široká a pískem vysypaná cesta je trochu vopruz, který naštěstí zakrátko ukončí vrata. Další cesta vede lesem s menšími skalkami. Na jedny z nich, ze kterých se otevírá omezený výhled, si odskočím přes hranici do blízkých Čech.

Konečně přicházím na rozcestí s vysokým "pomníkem". Jsem na významném trojmezí, na kterém se stýkají hranice Čech, Dolního Rakouska a Horního Rakouska. Cedulka u paty tvrdí, že tento hraničník byl vztyčen v roce 1661 a restaurován v roce 1987. Protéká tudy potůček s vodou obarvenou od rašeliny, je zde neumělé posezení a nechybí ani velký hraniční kámen česko-rakouské hranice s datem 16.7.1920.

Další cesta vede hustým lesem, objevují se tabulky evropské dálkové trasy E6. Pramen Stadlberg bohužel vyschnul, další voda je až o kus dále. Objevují se první usedlosti na rakouské straně s upravenými políčky a rozlehlými loukami / pastvinami. Pozemky často končí těsně u hranic, jen pár centimetrů od hraničních kamenů. Přemýšlím o schizofrenii z doby železné opony, kdy zde rakouští farmáři bezstarostně hospodařili a jen o pár metrů dále, za dráty s elektřinou, se proháněli po zuby ozbrojení českoslovenští pohraničníci…

Míjím obru s daňky, další stavení a již jsem u dalšího upraveného pramene. Z něj voda prýští, poutník žízní tady nezhyne. Na protějším svahu se objevuje krásný kostelík, pomalu se začínám blížit do cíle. Z rozcestí Pohoří CZ/A (935 m), kudy v minulosti vedla silnice z Kaplic do města Weitra (dnes opět průjezdná po nezpevněném úseku dlouhém asi jeden kilometr), si odskočím ke zmíněnému kostelíku, kapli (Bucherser Gedenkkapelle). Do cíle, do Pohoří na Šumavě, mi zbývá asi kilometr. Téměř po rovině a po široké prašné cestě.

• Trasa túry na Kamenec (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie