Sýkora parukářka (Parus cristatus), slovensky sýkorka chochlatá

Šat sýkory parukářky je docela fádní, celkově šedohnědý až rezavě hnědý, na bocích až okrový, pouze límec a tvářičky má bílé s černavou skvrnou podkovovitého tvaru za okem. Typická je trojhranná černobíle zbarvená vlnkovaná chocholka, taková malá paruka, kterou se mohou pyšnit nejen samečci, ale i drobnější samičky. Tento čiperný zpěvný ptáček se zývá typickým vábivým "sirrrr", nebo "cicicigyrr" či "terrrrl gyrrr" v době hnízdění.

Délka těla tohoto pěvce dosahuje 11 až 12 cm, rozpětí křídel činí 17 až 20 cm a hmotnost 10 až 13 g. Tento čiperný ptáček, kterého můžeme zahlédnout jen málokdy a u krmítek prakticky vůbec ne, se zdržuje v korunách jehličnatých stromů, ve kterých má své pravé království. Mnohem častěji zaslechneme její tichý zpěv, než ji spatříme.

A jak tento rtuťovitý neposeda dokáže procvičit trpělivost fotografovu! Kolik let jsem se marně pokoušel pořídit alespoň dokumentační fotografie. Nepočítaně! Úspěšný jsem byl až v Beskydech, v masívu Lysé hory. A ironií je, že jsem ani nebyl na "lovu". Prostě si jednoho rána přilítla k naší základně a dávala na odiv svůj šat. Jako nějaká ptačí modelka. Trpělivost, občas, i sýkoru parukářku přináší. Dodatečně děkuji za toto nádherné a nečekané setkání.

Sýkora parukářka obývá především starší horské jehličnaté a případně smíšené lesy s převahou jehličnanů, především smrků a jedlí, případně borovic. Někteří autoři uvádějí, že se sýkory parukářky zdržují především v borových lesích. V jehličnatých houštinách si potravně konkuruje se sýkorou uhelníčkem (Parus ater), která se zdržuje především v hustých smrčinách.

Sýkora parukářka hnízdí dvakrát ročně. Svá hnízda si buduje v dutinách, často v hnízdech po datlech a strakapoudech, v nouzi nepohrdne ani hnízdem veverek či starými hnízdy větších druhů ptáků, především strak a různých dravců, které si abezpečuje mechy a lišejníky a vystýlá chlupy, peřím a nebo různými vlákny. Občas si však hnízdo vyhloubí sama v měkkém trouchnivějícím dřevě starých kmenů a pařezů. Samička snáší do hnízda až 11 bělavých, rezavě skvrnitých vajíček. Na snůšce sedí pouze samička, sameček ji však v tomto období pečlivě krmí. Péči o vylíhlá ptáčata pak zajišťují oba rodiče.

Na jídelníčku této sýkory je hmyz a v zimním období, kdy se slučuje do menších hejnek a potuluje se po krajině, různá semena. Převládají semena šišek jehličnanů, v případě nouze i jalovců a nebo svídy. V letním období jsou výrazně hmyzožravé, pochytají ohromné množství dvoukřídlého a blanokřídlého hmyzu, ale i škvorů, motýlů aj. Lesníci je proto mají rádi.

Sýkora parukářka patří svým rozšířením mezi typicky evropské ptáky, jejíž areál rozšíření sahá od Pyrenejského poloostrova až po Ural, nenajdeme ji jen na severu Skandinávie, Velké Británie a na jihu Apeninského poloostrova. A přesto na tak poměrně malém území rozlišují ornitologové šest geografických forem. Nominální formou je sýkora parukářka východoevropská (Parus cristatus cristatus), u nás se vyskytuje sýkora parukářka středoevropská (Parus cristatus mitratus).