Zajíc polní (Lepus europaeus), slovensky zajac poľný, dnes obývá
sice téměř celou zeměkouli, avšak původem je to druh ze stepí na východě na území dnešní
Ukrajiny a Ruska. Do střední a západní Evropy se zajíc polní začal rozšiřovat s rozvojem
zemědělství a rozšiřováním polí od doby neolitu. Uměle vysazen byl i v Americe, na Novém
Zélandu a v Austrálii, takže dnes můžeme zajíce polního považovat za druh obývající celou
planetu.
Přirozeným biotopem zajíce polního z čeledi zajícovití (Leporidae) je
otevřená krajina stepí a kulturních stepí. Má
rád okraje lesů a remízky, kde nachází dostatek úkrytů. Však také díky svému hnědému
zabarvení je velice dobře maskován. Vyhýbá se souvislým lesním porostům. Přestože jde
o typického obyvatele nížin až pahorkatin, objevuje se poměrně vysoko i v horách.
Při zběžném pohledu si lze zajíce splést s divokým králíkem (Oryctolagus cunuculus).
Narozdíl od něj je ale zajíc polní mnohem větší, má delší zadní běhy i uši, jejichž konečky
jsou vždy černé. Zatímco divoký králík dosahuje hmotnosti jen 1,3 až 2,5 kg, zajíc polní 2,5
až 6,5 kg. Délka jeho těla 48 až 67 cm, výška 11 až 15 cm.
Zajíc polní (zajac poľný) má celou řadu nepřátel. Ať již na zemi a nebo ve vzduchu.
K jeho přirozeným nepřátelům patří liška,
tchoř, kuna, velcí draví ptáci a velké druhy sov (výři). A lidi, ti v zelených kamizolách
a s flintou. Jedinou zajícovou strategií obrany je útěk. A k běhu je vybaven skvěle. Běžně
dokáže vyvinout rychlost 40 km/h, při opravdu zběsilém úprku přes 70 km/h. Zkušený zajíc
tak dokáže většině predátorů uniknout. Ať již mistrným kličkováním, a nebo skákáním. Do
dálky dokáže skočit až 6 metrů a do výšky až jednoho metru.
Tento druh patří mezi býložravce. Zajíc polní se živí výhonky trav a různých bylin,
rád si ale pochutnává i na výhoncích obilí aj. kulturních plodin. V zimě okusuje pupeny
a kůru mladých stromů. V jejich potravě, jak uvádí J. Reichholf v knize Savci (Ikar, 1996),
mají patrně velký význam polní byliny, neboť tam, kde v důsledku intenzivního zemědělství
mizí tyto byliny, klesají i stavy zajíce polního.
A ty se v posledních desetiletích snižují opravdu rapidně. Tak zatímco se dříve (na
počátku 70. let 20. století) u nás ulovilo přes milión kusů zajíce ročně, dnes je to
jen asi 70 000 kusů. Za pokles stavů zajíce polního (i dalších druhů zvěře) může neekologické
zemědělství, jehož nepříznivé důsledky se opět začaly projevovat s příchodem evropských
dotací. Ty se projevily především vyšší chemizací pro zvýšení výnosů a dalším zcelováním
polí.
Negativně se projevuje i úbytek remízků a dalších vhodných stanovišť, kde zajíci
(i další druhy zvěře) hledají vhodný úkryt a nebo různé nemoci, které tento druh postihují.
Přestože samice rodí v průběhu roku v průměru 2× až 3× stavy zajíců se nijak zásadně
nezvyšují. Na jednu zaječici připadá v průměru 10 - 12 mláďat za rok. Jednoho roku se
však dožijí jen dvě až čtyři mláďata. A to se zajíc může ve volné přírodě dožít až 12
let.
Mláďata se rodí venku, nikoliv v norách, jako je tomu např. u králíků. Mláďata jsou
tak mnohem hůře chráněna před predátory i před výkyvy počasí. Přestože mají hustou srst,
která je chrání před prochladnutím, ale již méně před promočením. Čerstvě narozená mláďata
králíka polního jsou mnohem vyvinutější, než u jiných příbuzných druhů. Pohybu jsou
schopna prakticky ihned po narození. Již krátce po narození vidí a jsou schopna útěku
před nepřáteli. V prvním vrhu v roce (po 42 dnech březosti) se objevují jen jedno až
dvě mláďata, ve druhém a dalších je to již 2 až 5 mláďat.
Po většinu roku žije zajíc polní samotářsky. Značkuje a hájí své teritorium, které
může dosahovat rozlohy 7 až 50 hektarů. Do malých skupinek se zajíci sdružují jen v době
páření (tzv. honcování). Ve svém teritoriu má zajím několik pelechů a mezi nimi cestičky,
po kterých zpravidla chodí. Zaječí pelech však není nic komfortního. Je to jen mělká prohlubeň
někde pod keřem nebo nízko položenými větvemi stromů. V zimě se nechávají zavát sněhem.
Jedná se tak o opravdu odolný a nenáročný živočišný druh, který dnes považujeme za původní,
byť se k nám rozšířil od východu před pár tisíci lety.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Stewart Lee Udall byl mormon. Narodil se v roce 1920 v rodině
významného právníka a předsedy Nejvyššího soudu státu Arizona, studoval krátce
na univerzitě. Po vypuknutí 2. světové války, narukoval k letectvu, i když
…
V Malých Karpatech je mnoho míst, které stojí za návštěvu.
Já bych rád dnes představil hezký a hlavně opět nenáročný výlet, který vás
zavede do okolí obce Dobrá Voda. Trasu, kterou zde popíšu, je možné si
rozdělit do
…
Starohorské vrchy stojí tak trochu bokem turistického zájmu.
Tak trochu ve stínu vyšších Nízkých Tater či atraktivní Velké Fatry, vyplňujíce
zhruba prostor mezi známým lyžařským střediskem a sedlem Donovaly
…
Další cesta vede k městu Seeb a poté směrem přímo k jihu do
města Bidbid a Izki. Už těsně za Seebem začíná dálnice prudce stoupat do Hadžárských
hor, aby v Izki dosáhla rovinatější polopouštní ráz. Kromě toho jde o oblast
…
Pokud máte zájem zajet si některý jarní nebo letní víkend na
pěkný dvoudenní čundr a nemáte právě potřebu zdolávat velká převýšení, nebo se
toulat v nekonečných lesích, můžete se s klidem vydat do turisticky stále
…
Zdá se, že se nám na pár dnů ještě vrátí docela pořádná zima.
Na přechod centrální části Drahanské vrchoviny na běžkách či sněžnicích, jaký
se mi po letech podařil koncem letošního ledna, už ale nejspíš nedojde. V nadmořských
…
Se stezkami v korunách stromů se v posledním desetiletí v České
republice asi roztrhl pytel. Na přelomu roku 2018 a 2019 přibyla do rodiny těchto
stezek zatím poslední. Jmenuje se Stezka Valašska a nachází se v Moravsko
…
Biogradska Gora patří mezi pět národních parků v Černé Hoře.
Při cestování po tomto koutu Balkánu je ideálním místem, kde se na chvíli zapomenout
v ryzí přírodě a zvolnit po vzoru obyvatel místních salaší. Načerpáte
…
Začiatok tohto príbehu siaha ďaleko do minulosti a od nášho
prvého stretnutia pod Veľkou Chochuľou v Nízkych Tatrách, ktorá sa nad našou
dedinou vypína ako Matterhorn, uplynulo už temer polstoročie. Na prelome
…
Zámek Schönbrunn je natolik fascinující a pozoruhodná historická
a kulturní památka, že by si jeho prohlídku neměl nechat ujít žádný návštěvník Vídně.
A jako pozoruhodný objekt má za sebou i stejně pozoruhodnou historii
…
Medvěd hnědý (Ursus arctos) je vděčné téma. Po Valašsku se
na podzim minulého roku toulal jeden medvěd, kterého po dlouhé týdny pronásledovaly
a stresovaly štáby snad všech českých televizí i deníků hlavního proudu
…