Pestřec obecný (Scleroderma citrinum), slovensky pestrec obyčajný

Plodnice pestřce obecného jsou obvykle nepravidelné, geoidně hlízovité až bochníkovitě zploštělé, o průměru 30 až 100 mm, bez třeně, k substrátu přichycené svazky myceliových vláken bělavé až žlutavé barvy. Vnější okrovka je 2 až 4 mm silná, kožovitě tuhá, zpravidla bělavě okrová až žlutavě okrová, pokryta rozpraskanými silnějšími nepravidelnými šupinkami, bradavkami.

Dužnina pestřce obecného je zprvu bělavá až žlutavá, měkká a šťavnatá, později fialově černá a protkána bělavými až žlutavými žilkami neplodného pletiva, ve stáří břidlicově šedá a rozpadající se na kašovitou hmotu obsahující výtrusný prach olivově hnědé barvy. Vůně je jemně kořenitá, chuť je mírná. Nutno ale zdůraznit, že houba je mírně jedovatá a způsobuje žaludeční obtíže a průjmy, byť někteří houbaři mladé plodnice suší a po rozdrcení používají jako houbové koření (Smotlacha, 2002). Navíc houba absorbuje z půdy těžké kovy jako je kadmium, arsen aj. Kulovité výtrusy mají rozměry 8 až 14 µm, výtrusný prach má olivově hnědou, tmavě zelenošedou až černohnědou barvu.

Pestřec obecný roste od července do října / listopadu jednotlivě a nebo ve skupinách v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích. Houba roste v mykorhize s borovicemi, smrky, buky, duby či břízami, obvykle na chudších písčitých a kamenitých kyselých půdách. Tato poměrně hojná houba u nás roste od nížin až po horské polohy. Houba obsahuje řadu bioaktivních látek, např. triterpenoidy, deriváty kyseliny vulpinové působící antivirově a cytotyxicky, adenosin, aminokyseliny, alkohol D-allitol a nebo pigmenty norbadion A či sklerocitrin.