Krajem Ardy v pohoří Rodopy, hory v Bulharsku - ty pravé Rodopy plné skal a houštin

Krajem horního toku Ardy

Když jsem asi před rokem psal na stránkách Trekingu o pohoří Vitoša, "krásce nad Sofií", zmínil jsem, že jsem ho navštívil cestou do pohoří Rodopy v jižním Bulharsku. A slíbil jsem, že se později k Rodopám ještě vrátím (i o nich jsem před časem již na webu Trekingu psal, staly se totiž mojí srdeční záležitostí).

Tentokrát bych rád čtenářům přiblížil okolí horního toku Ardy. Je to odlehlý kraj, pro pěší turistiku "na těžko" nevhodný, neboť tam chybí vhodná souvislá hřebenovka, která by se dala projít za několik dnů.

Zdejší krajina je rozbrázděna vodními toky, stékajícími od bulharsko-řecké hranice do vnitrozemí. Jsou to pravé Rodopy plné skal, příkrých svahů a neprostupných jižních houštin. Jakési turistické značky tam občas jsou, ale jejich vedení v terénu neodpovídá mapám (ani novým, ani starým, ani těm koupeným v knihkupectví, ani výřezům na informačních tabulích).

Čtěte také: Divokou stopou Rodop (1), první seznámení s divočinou

Arda pramení na bulharské straně Rodop a teče k východu, aby pak přes kousek Řecka vtekla u tureckého Odrinu (Edirne) do řeky Maricy. Původ jména řeky je mi neznámý, podle mého názoru by však mohl souviset s latinským ardeo (hořet, planout). Když totiž římské legie pacifikovaly odpor Tráků, aby s jejich kraje mohli vytvořit provincii, zapálili zdejší lesy.

Stopy obrovských požárů jsou dodnes patrné v mnoha rodopských jeskyních v podobě tzv. leopardích kůží, obrazců vytvořených na stropě vysrážením vyluhovaného popela. Bulharští jeskyňáři nám je ukazovali např. v jeskyni Lepenica poblíž Rakitova v západních Rodopech.

Arda je ale řekou východních Rodop. Pramení na samé řecké hranici jižně od Smoljanu a po většinu svého toku směřuje k východu. Na středním toku Ardy v širším okolí města Kardžali se nachází několik přehrad. Poblíž městečka Ardino pak je k vidění starý turecký most, jeden z nejmohutnějších a nejzachovalejších v Bulharsku. Tento Ďábelský most (Djavolski most) je jedním ze symbolů Rodop. Nějaký most v tomto místě stál již v antických časech, řeku zde překračovala římská stezka. Současný most je středověký.

Já však dnes budu psát pouze o horním toku Ardy poblíž Smoljanu. Smoljan, východisko do centrálních Rodop, má dobré autobusové spojení s Plovdivem, nabízí bohaté možnosti ubytování i příležitost k doplnění zásob. Cestou ze Smoljanu na jih se ovšem turista dostává do území, kde dosud dobrou noc dávají příslovečné lišky, i když také tam se začínají objevovat první objekty turistické infrastruktury.

Ve Smiljanu se nachází menší turistický komplex "Rodopský ráj" s restaurací a bazénem, poblíž obce Mogilica veřejnosti přístupná jeskyně Uchlovica a dokonce v Ardě, jen kousek od hranice s Řeckem, je po předchozí domluvě možnost ubytování v budově bývalé celnice ("mytnica"), upravené na penzion. Většina místních obyvatel však žije dost bídně, chudoba je patrná zejména u starých lidí. Bulharsko patří k nejchudším zemím Evropy.

Jeskyně Uchlovica leží asi 1 km jihozápadně od obce Košnica a má pozoruhodnou sintrovou výzdobu. Z velké části se jedná o tzv. korality, drobné vápencové výrůstky, které hustě pokrývají stěny jeskyně. U nás je v takovém množství nikde nenajdeme (na jižněji položeném Balkáně probíhají krasové procesy intenzivněji než ve střední Evropě).

Uchlovica se bohužel vyznačuje obvyklou bolestí veřejnosti přístupných jeskyní v Bulharsku - rozvojem tzv. lampenflory (porostů řas) vzhledem k nevhodnému řešení osvětlení jeskynních prostor. Barevnost výzdoby ve většině případů není způsobena využitím barevných zdrojů světla, ale právě nárosty lampenflory. Jeskyně je v létě otevřena každý den od 9 do 17 hod.

Od parkoviště u silnice v údolí Ardy, nad nímž "trůní" socha rodopského hajduka (zbojníka), se ke vchodu do jeskyně vystupuje cca 20 minut, z části po kovovém schodišti. Kousek nad vchodem se nachází vyhlídková plošina se zábradlím a bulharskou vlajkou, odkud je pěkný výhled dolů do údolí Ardy. Pěšina (zelená turistická značka) pak pokračuje zarůstajícími pastvinami mezi dřínovými keři k nedalekým samotám, kde se značka ztrácí.

Pokud se od parkoviště pod Uchlovicou vrátíte asi 0,5 km zpět směrem na Smiljan, narazíte u silnice na turistický přístřešek s informační tabulí. Od něj se pěšinou nad vysychajícím bočním přítokem Ardy dostanete po překonání lanového mostu k jeskyni Golubovica. Ta je přístupná pouze po předchozí telefonické domluvě s místními jeskyňáři, a to nejdříve od července (jeskyně slouží jako vývěr, od jarního tání až do léta je zcela zaplavená vodou). Za poplatek zde návštěvníkům zapůjčí jeskyňářské vybavení (kombinézu, holínky, světlo atd.).

Exkurzní trasa vede proti proudu potoka do nitra jeskyně, až k vodou zcela zatopenému sifonu (návrat stejnou cestou). Nezbytné je ovšem hned kousek za vchodem překonání polosifonu ve dvojici na gumovém člunu. Komu návštěva jeskyně nestačí, může si vyzkoušet ferratu ve skalní stěně nad vchodem.

Na druhou stranu od Uchlovice, směrem k řecké hranici, se nachází středisková obec Mogilica (obchod, pošta). Také se zde nachází zajímavá památka - Aguševite konaci. Konak byl v Bulharsku jakousi obdobou naší tvrze, sídlil zde místní turecký hodnostář (aga), který pro sultána vybíral daně. Tento komplex bohatě zdobených obytných budov byl vystavěn v letech 1820 až 1840. Konak, od roku 1964 kulturní památka, je dnes spravován obcí, které se zjevně nedostává prostředků na jeho údržbu. Oficiální otevírací doba zde neexistuje, po domluvě na obci je ovšem možné konak navštívit.

Na návsi v Mogilici ukazuje směrovník začátek turistické cesty k nedaleké rezervaci Padala (vracet se je nutné stejnou cestou). Z časových důvodů jsem ji však nemohl navštívit. Na návsi je také pošta, kde bylo k mému překvapení možné koupit pohlednice této střediskové obce.

Nejdál jsem se dostal do vesnice Arda, odkud jsem si vyšlápl na krátký výlet po úzké silničce směrem k osadě Horní Arda. Na zahrádkách před domy na samotách se kolem tyčí vinuly rostliny fazolí, však jsou také fazole ze zdejšího kraje ("smiljanské fazole") vyhlášené v celém Bulharsku. Až k pramenům řeky Ardy jsem se bohužel nedostal, mí bulharští přátelé tvrdí, že je to tam moc pěkné. Snad někdy příště.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.