Banát, na návštěvě u českých krajanů v Rumunsku aneb turistika v Podunají na jihu Rumunska

Rumunský Banát: U krajanů v Banátu

Rumunský Banát. Tajemná krajina, která se zvedá severně od Dunaje přibližně v místech, kde si tento evropský veletok, široký místy i dva kilometry, razí cestu napříč úzkým hrdlem Železných vrat, která jej pevně svírají svými mohutnými srázy a kde končí hřeben Karpat, nejrozlehlejšího evropského horského pásma. Kraj na hranicích Rumunska a bývalé Jugoslávie, kraj s pohnutou minulostí.

Kraj, jehož část v minulosti před asi dvěma sty lety osídlila česká komunita, krajané, kteří si dodnes uchovali jazykovou čistotu a své zvyky i napříč v minulosti poměrně silným asimilačním tlakům. Rumunský Banát byl pro naše turisty znovuobjeven v devadesátých letech minulého století a dnes je poměrně častým turistickým cílem.

Čtěte také: Banát a soutěsky Nery a Buhui

První čeští kolonisté přicházejí do Banátu v první čtvrtině 19. století. Od 16. století byla tato oblast součástí vojenské hranice, která měla zabránit tureckým vpádům do střední Evropy. Do roku 1873 patřil Banát Rakousku, před rokem 1918 Uhersku a od roku 1918 Rumunsku.

V době, kdy byl Banát osídlován první vlnou českých osadníků byly v jižném Banátu tři vojenské okruhy: pluk karansebešský, prapor tibetský zvaný čajkistický a pluk německo-banátský.

Dnes v Banátu nalezneme osm českých vesnic. Jsou to Gernik, Eibentál, Svatá Helena, Rovensko, Oršova, Moldova, Nová Ogradena a Šumice. Tyto české názvy mají samozřejmě i své rumunské podoby. Některé z těchto vesnic jsou smíšené, uvedené obce si přesto uchovaly český charakter. Od rumunských vesnic se opravdu poněkud odlišují.

Pro úplnost je vhodné doplnit, že další české vesnice nalezneme na jugoslávské straně Dunaje v okolí Bele Cerkve. Jsou to vesnice České Selo, Vršac a Veliké Srediště, které byly v roce 1919 odtrženy Trianonským mírem od svých blízkých sousedek.

Krajina v Banátu není nepodobná té naší. Vesměs oblé kopečky se líne zvedají od hladiny Dunaje a v okolí českých vesnic dosahují výšek 400 až 900 metrů. Ty nejvyšší vrcholy se zvedají na severu mimo oblast českých vesnic. Jsou to Semenic (1 145 m) a navazující Almaiului (1 226 m).

Krajina Banátu má charakter pahorkatiny až hornatiny. Pokud znáte Slovenský kras, především Plešiveckou planinu, budete se tady cítit jako doma. Jen ty jalovce tady chybí. Snad vyjma okolí Gerniku, které je nejvěrnějším obrazem krajiny škrapových polí a krasových závrtů.

Vegetační kryt Banátu je prakticky shodný s tím, na co jsme zvyklí v našich krajích. Včetně hlubokých bukových lesů, které v parném létě poskytují blahodárný chladivý stín. Vždyť teploty se mohou šplhat až ke čtyřicítce. Během roku se obvykle pohybují v rozmezí od -25 °C po +35 °C.

Horninovým podkladem je především vápenec a dolomit. Proto je v některých obcích takový nedostatek vody. A pokud zde již pramenitá voda teče, pak její kvalita není příliš vysoká. Jedná se totiž o vodu poměrně alkalickou, která mimo jiné prý silně podporuje kazivost zubů.

Na druhou stranu tyto nevšední podmínky daly vzniknout řadě krasových jevů, včetně propastí a jeskyní, kaňonů. Na povrchu je vidět množství škrapových polí, závrtů, ponorů a vyvěraček.

Největší a nejkrásnější jeskyní této oblasti je Komáří jeskyně, která je přístupná i turistické veřejnosti (na objednávku) a jejíž prohlídka vám zabere až 4 hodiny. Z jiných nepřístupných jeskyní uvedu Tureckou díru, ke které mimo jiné vede turistický chodník ze Svaté Heleny a Gerniku, který tady vyznačil Klub českých turistů.

Pokud jde o faunu Banátu, zaslouží si zmínku vlk, který se tady během zimy houfuje do malých smeček čítajících 3 až 12 hlav. Tyto smečky se do blízkosti vesnic odvažují jen sporadicky. Údajně je znám případ z poloviny 70. let minulého století, kdy vlak napadl a zardousil malé dítě.

Dalším tvorem, jenž může být člověku potenciálně nebezpečný je zmije růžkatá (Vipera ammodites), jediný zástupce jedovatých plazů. Z dalších plazů se tady vyskytuje užovka východní (Culuber jugularis Caspius), která dorůstá délky až dva metry. Z drobných živočichů stojí za zmínku četné druhy zvědavých plchů. Ptačí faunu zastupují káně, orli aj. Z entomofauny nelze nezmínit dva brouky: tesaříka obrovského a nádherného roháče obecného, jenž je znám i z našich krajů.

Vraťme se ale k samotným českým vesnicím, kterým i přes zvýšený zájem turistu a pomoc ze strany českých úřadů hrozí nejen ekonomický zánik. Za posledních dvacet let populace ve vesnicích klesla i o polovinu. Zejména mladé rodiny se stěhují nazpět do vlasti svých pradědů a ve vesnicích zůstávají především starší obyvatelé. Řada domů je opuštěných a nebo využívaných pouze jako rekreační objekty.

České vesnice přečkaly téměř dvě století. Přečkaly i těžká období minulého století, těžkou ránu jim však zasadily až změny posledních 20 let. Vystěhovalecké vlně se ale nelze až tolik divit, neboť zde jednak není dostatek pracovních míst a jednak se řada rodin shlédla v životních podmínkách, které jim může nabídnout konzumní společnost.

Většina z těch, kteří se rozhodli v Banátu zůstat pracuje na polích, která skýtají jakous takous obživu. A práce to není nijak snadná, neboť mechanizace je tady pouze částečná, většina zemědělců tady dodnes využívá potahy s kravkami a nebo koňmi. Jen ti nejzámožnější mají traktůrky. Těžké podmínky na vás dýchnou i v místních krámcích, kde bývají jen ty nejzákladnější potřeby a i chleba bývá potřeba objednat předem.

Dosud slibně se vyvíjejícímu cestovnímu ruchu zasadily větrné elektrárny, které s v posledních letech objevily v okolí některých českých vesnic. Především monstrózní větrníky v okolí Svaté Heleny nelze přehlédnout. Proto je otázkou, zda krajanské osídlení v rumunském Banátu přečká i 21. století…

Turistické možnosti v oblasti Banátu

Soutěska Nera

Soutěska řeky Nera patří bezesporu k tomu nejzajímavějšími a nejatraktivnějšímu, co můžeme v Banátu navštívit. Mohutné skalní stěny se v některých místech zvedají do výše i několika stovek metrů a svírají koryto řeky Nera v četných meandrech. V úvodu soutěsky vás přivítá Dračí jezero, jehož hladina je občas nasvícena slunečními paprsky, které se jen s obtížemi prodírají korunami stromů.

Nejkrásnější je ale závěr (po proudu) soutěsky v blízkosti vesnice Sasca Montana a Sasca Romana, kde vede chodník po vytesaných skalních římsách nad vodní hladinou a nebo v četných tunelech. Soutěska je opravdu krásná a lze tady podniknout celodenní túru, na kterou je potřeba vzít dostatek pitné vody.

Turecká díra

Puklinová jeskyně s chudou krápníkovou výzdobou, která vznikla erozní činností protékající říčky. Výsledný dojem z návštěvy velkého vstupního portálu kazí kraví "koblihy", které tady zanechávají stáda kravek naháněných sem jako k napajedlu místními pastevci. Lepší dojem získáte z druhé "strany" jeskyně, kde voda opět vyvěrá na denní světlo. Krápníková výzdoba je bohatší a vstupní portál jeskyně je obydlen početnou kolonií netopýrů.

Skalní most Kulhavá skála

Krásný skalní most, který nalezneme asi hodinu chůze od Svaté Heleny. Most vznikl zvětráváním méně odolných vrstev vápenců. Průměr otvoru mostu činí asi 10 metrů. V sousedství skalního mostu se nachází jedna z menších jeskyní Banátu.

Komáří jeskyně

Snad nejkrásnější a největší jeskyně Banátu. Pestera Comarnic se nachází v blízkosti okresního města Oravita. Přístup k jeskyni je však poměrně obtížný, vede sem po nezpevněných lesních cestách. Návštěva jeskyně s neobyčejně bohatou krápníkovou výzdobou je možný pouze na objednávku. Dobra prohlídky asi 4 hodiny.

Baile Herculane

Světoznámé termální lázně, jejichž minerální prameny byly k léčebným účelům využívány již v dobách starého Říma. Lázně leží v blízkosti okresky a železniční trati spojující města Oršova a Karansebeš.

Gernik

Největší z českých vesnic v rumunském Banátu. Vystěhovalecká vlna však citelně zasáhla i tuto obec. Vesnice má velice krásné a fotogenické okolí, které stojí za návštěvu. Asi hodinu chůze od Gerniku (SZ směrem) se nacházejí malé mlýnky na mouku, které jsou dodnes využívány ke svému účelu. I v parném létě je voda protékající říčky (která mlýnky pohání) příjemně chladivá. Na opačné straně nalezneme škrapová pole s četnými závrty a zbytky zahrad.

Semenic

Nejvyšší vrchol Banátu, který byl v minulosti uzavřen. Nacházelo se tady rekreační sídlo tehdejšího rumunského vůdce N. Caucesca. Dnes se tady ale nacházejí četné rekreační objekty a lyžařské sjezdovky. Na vrcholu se nachází velké parkoviště a vede sem relativně kvalitní asfaltová cesta. Skalky nacházející se ve vrcholovém hřebeni jsou dobrým rozhledovým bodem.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.