Treking > Treky, turistika > Godeanu a Malý Retezat, hřebenový přechod pohoří v Rzmunsku v Jižních Karpatech
Godeanu a Malý Retezat, hřebenový přechod pohoří v Rzmunsku v Jižních KarpatechPřechod v rumunských Karpatech4.2.2008 | Pavel Korvas, foto: Robert Vystrčil
Godeanu je menší pohoří zaujímající své místo mezi známějšími horskými celky Retezatem, Vilcanem, Tarcu na jihozápadě Rumunska, téměř na konci jižní části Karpatského oblouku. Pohybujete se v něm většinou po příjemném travnatém hřebenu ve výškách přes 2 000 m. Není to nijak fyzický obtížný přechod, obvykle trvá 3-4 dny. Známé je díky Retezatu, se kterým přímo sousedí, a často se právě v kombinaci s ním přechod realizuje. Také my jsme se vydali na tuto trasu na konci prázdnin, snad jen v méně obvyklém pořadí, kdy jsme nejprve přešli Godeanu a teprve potom se vydali na Retezat. Vyrazili jsme od přehrady Gura Apei, která se pyšní nejvyšší sypanou hrází ve východní Evropě, tyčí se do výšky 168 m nad dno údolí. Cesta se zpočátku vlní po vrstevnici, je poměrně široká, upravená i pro auta, která končí asi po 6 km u závalů, které jsou jen velmi pomalu odstraňovány. Pro občerstvení je skvělé velké množství potůčků a pramenů kolem cesty, což bylo v teplém dni velmi příjemné. Cesta přechází zhruba po 7 – 8 km (zleva přítok Matania) v pěšinku kolem potoka Ses, který jako jeden z hlavních vodních zdrojů napájí přehradu a začíná poměrně pomalý, ale často veselý postup vzhůru proti proudu. Výstup na hřebenPěšinka se vlní kolem břehu, místy i poměrně vysoko, kde méně zdatní a šikovní museli bojovat o rovnováhu při postupu v prudkých stoupáních a klesáních. Největším zpestřením jsou brody, kterých je zde opravdu dostatek. Někdy jsme překonávali potok po spadlých stromech, jindy broděním. Přitom byly k nezaplacení teleskopické hole. Tato část je poměrně náročná, zejména pro fyzicky méně připravené turisty, kteří již v polovině postupu podél potoka toho mají plné zuby. Náročnost vyplývá především z velkého množství nejrůznějších pohybů při překonávání překážek s batohem, které dokonale procvičí a protáhnou celé tělo. Tábořiště, které jsme si vybrali podle průvodce, je na soutoku potoků Ses a Cimea (název z průvodce M. Buličky: Rumunské Karpaty, podle mapy z internetu se jedná o soutok Sese s potoky Moranului a Morii) a nelze je přehlédnout. Co zde ovšem také nelze přehlédnout, je trus po medvědovi a při příchodu na tábořiště se zde míhal volně pobíhající ovčácký pes velikosti Baskervilla. I když si nemyslíme, že jsme fyzicky slabí, nejlepší zvládli trasu jen za 6 a pomalejší za 7 hod., ovšem v průvodci se píše o 5 hod. Důvod byl zejména ve větší skupině, kterou každý brod velmi zdržel. Virful Godeanu a MorarulNoc proběhla naštěstí bez střetu s místní faunou, a tak po snídani a krátké poradě jsme po spadlém stromě přelezli na druhý břeh Sese a dali se podél potoku Morii blíže k nástupu na hřeben Godeanu. Asi po kilometru se postup zrychlil, protože v potoku již nebyla voda a vyschlým řečištěm s menšími oblázky se nám postupovalo poměrně pohodlně a rychle. Na konci údolí, kam jsme dorazili poměrně záhy, jsme si mohli vybrat, kudy na hřeben. Doprava přes nejvyšší vrchol Vf. Godeanu (2 230 m), nebo doleva na hřeben mezi Vf. Godeanu a Vf. Morarul (2 284 m). Oba nástupy měly menší háček, začínaly poměrně strmým a náročným obcházením vodopádků. Podstatně lepší a schůdnější nám připadal ten vlevo, a tak jsme se vydali zkratkou na hřeben. Protože nebylo jasné, kudy obejít vodopád, tak jsme se rozdělili - část šla doprava, část doleva. Samozřejmě, že jsem si vybral tu blbější trasu doprava s prodíráním přes keře, přes suťovisko a na závěr průtah pěkně tuhou kosodřevinou. Na levé straně byl záhy chodník, po kterém se nádherně stoupalo až k salaši, kde jsme se opět sešli. Ti, kteří šli se mnou, se přestali záhy usmívat, a tak jsem radši zrychlil, abych neslyšel jejich slovník a poznámky na orientační schopnosti vedoucích apod. Za kosodřevinou jsme narazili na skvělou odměnu, plantáže borůvek, na kterých jsme se trochu posilnili a spěchali nahoru dohnat šťastnější skupinu, která již byla u potoka pod salaší a odpočívala. Tady jsme potkali sestupující kamarády z Čech, kteří nám dali několik důležitých rad, zejména co se týká zdrojů vody. Moc nás nepotěšili, protože většina nebyla vhodných pro doplnění zásob. Museli jsme dojít ještě dnes k plesu Scarisoara, kde byla voda a také možná hygiena. Nicméně výstup na hřeben travnatým svahem byl dosti náročný, ale výhled byl nádherný. Na východě jsme mohli pozorovat z oparu trochu vystupující Retezat, na jihu Vilcan a na západě Tarcu. Údolí přehrady Gura Apei bylo hluboko pod námi. Zbývající část již byla méně náročná a bez velkých převýšení jsme se pohybovali na úrovni 2 000 – 2 200 m, až na to, že jsme vlastně měli ještě plné, a tedy poměrně těžké batohy. Cesta dále vedla kolem Vf. Morarul, odkud vybíhá pěkný hřebínek na sever přes vrchol Gugu nad Guru Apei. Tam jsme si nezacházeli a pokračovali dále přes Vf. Buzului (2 245 m) a M. Scarisoarei (2 245 m). K tábořišti u plesa je nutné sejít asi 70 výškových metrů z hřebene. Místo pro stany je pěkné a výtoku z plesa se dá dobře využít pro hygienu. Pramen s pitnou vodou lze lehce nalézt asi 100 m východně od plesa. Malý RetezatTřetí den jsme si přivstali, protože jsme chtěli dojít až do sedla Carmatului Soarbele, které je rozhraním mezi Godeanu a Retezatem. Čekal nás tedy poměrně dlouhý den, přes tzv. Malý Retezat, kde jsou i větší výškové rozdíly v průběhu trasy. Začali jsme zčerstva na Micusu (2 162 m). Na jejím vrcholu byl poměrně čerstvý vítr, který nevěštil nic dobrého, zejména pokud jsme se podívali směrem na Retezat. Ten se zatáhl do tmavého přehozu a občas se tam zablýsklo. Postupně se zhoršilo počasí i u nás, občas se přihnal mrak, který se zarazil o stěny hřebene a vypadalo to na nějakou spršku. Proto jsme se raději zastavili dříve na oběd, najedli se do zásoby, kdyby nám později počasí neumožnilo udělat další přestávky a vyrazili jsme směr Carmatului Soarbele, kde se honili všichni čerti. Také se ochladilo a pláštěnky jsme měli při ruce. Nejhorší počasí přišlo před částí nazývanou Malý Retezat, což je vápencová část Godeanu. Jakmile jsme tam dorazili, začaly v poměrně malé vzdálenosti před námi řezat do skalek blesky o sto šest. Dali jsme si pohov, trochu jsme se "ukryli" v poměrně otevřeném terénu a čekali, co bude dál. Asi po 20 minutách to vypadalo, že nás počasí pustí dále. To jsme již přešli Paltinu (2 149 m), za kterou ze stejnojmenného sedla lze odbočit na zkratku směrem Gura Apei a dostali se do oblasti Piatra Iorgovanului (2 014 m) a Albele (2 013 m). Další postup probíhal částečně po mokrém vápenci, který vyžadoval velkou opatrnost. Stále se střídal déšť a deštík, proto jsme postupovali dále bez přestávek, i když ve směru pochodu to stále vypadalo velmi nevábně a bylo jasné, že tam dosti silně prší a bouří. Ale naštěstí déšť před námi stále ustupoval vpřed, a proto jsme nedostali ten největší příděl. Hřeben Malého RetezatuKolem Scoroty (2 021 m) a Vf. Dragsanu (2 080 m) vedla cesta střídavě po travnatých svazích severně od hřebene, ale stále častěji (blíže k sedlu) procházel široký chodník vysokou kosodřevinou. Malý Retezat jsme tedy prošli bez velkých zastávek a prožitků, což byla škoda, protože i z toho, co jsme viděli z pod pláštěnek, je to jistě přírodními krásami oplývající a turisticky vděčná část přechodu. Zvolna jsme scházeli k sedlu Saua Plaiul Mic (1 879 m) a díky malému počtu odpočinků jsme dorazili na tábořiště poměrně záhy kolem páté hodiny odpolední. Byl silný vítr a stany jsme museli poschovávat za kleč nebo terénní vlnky. Déšť naštěstí ustoupil, jen občasné zahřmění nad Retezatem signalizovalo postup fronty směrem na východ. Pramen s vodou jsme našli asi 10 min. chůze po pěšince do údolí na Gura Bucurei. Ze sedla je to necelou hodinku na chatu Buta, kde je možné se ohřát, napít a snad pobavit. Ovšem nikomu se nechtělo šlapat 300 m výškových dolů a potom zpátky v nepříjemném počasí, kterému jsme ještě nevěřili, že je rozhodnuté jen tak nás opustit. Na tomto místě přechod Godeanu končí a je možné pokračovat dále na hřeben Retezatu, nebo sejít do údolí k tábořišti Gura Bucurei (1 580 m) a asi za 2 hod. jste u jezera Bucura, odkud se dá pohodlně a především nalehko přejít celá centrální část Retezatu. Závěrem mohu i přes částečnou nepřízeň počasí konstatovat, že přechod Godeanu je určitě vhodný doplněk k Retezatu. Je to pohodové pohoří, příjemný přechod, v případě dobrého počasí s pěknými výhledy na okolní horská pásma. Při přípravě na přechod Godeanu je možné využít zkušenosti a dobrý popis trasy od M. Buličky: Rumunské Karpaty, částečně se orientovat v mapě Retezatu, kde je větší část hřebene. On-line mapu pohoří Godeanu lze nalézt na webu www.Alpinet.org. Budete-li si ji chtít vytisknout, je pro vás užitečný tento odkaz (link na http://jardik.googlepages.com). Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Munţii Făgăraşului – Fagaraš úchvatný i nedoceněný+ Rozmary počasí na Fagaraši + Málo známé Godeanu, rumunské Karpaty + Výstup na Moldoveanul, nejvyšší vrchol pohoří Fagaraš a Rumunska + Pohoří Trascau (Munţii Trascau), Rumunsko + Horami Retezatu, rumunské hory + Stopem na Ciucaş; Tilak Treking 2006 + Rumunské Karpaty; Tilak Treking 2004 + Cesta pohořím Retezat; Tilak Treking 2004 |
|