Je konec října a příroda nabízí své nejkrásnější podzimní barvy. Je tedy
důvod vyrazit za dokonalého a stabilního počasí ještě do Alp
a zdolat nějakou tu "dvoutisícovku" před příchodem pravé horské zimy.
Za nástupní místo jsme opět zvolili samotný závěr údolí Triebental s parkovištěm
u horského hostince Bergerhube (1 198 m), odkud jsme již podnikli mnoho výstupů do
okolních nádherných hor. Oproti minulosti je dnes již parkoviště zpoplatněné částkou
5 Euro na den a házíme tedy mince do parkovacího automatu. Ranní mrazíky jsou silné,
celé údolí je pokryté bílou jinovatkou a těšíme se na teplo a horské slunce ve vyšších
nadmořských výškách. Do horského sedla Kettentörl (1 864 m) budeme stoupat po značené
dálkové cestě č. 08, která vede ze severu Rakouska na jih (Waldviertel - Karawanken).
Cesta nás vede širokou cestou lesem a následně přes nádhernou louku s pohledem na
skalní stěny vrcholu Gamskogel (2 386 m). Kousek za loukou začínáme úzkou pěšinou
prudce stoupat mnoha serpentinami přes rozsáhlé paseky s výhledy až do vysokého lesa.
Přicházíme na širokou lesní cestu a místo s názvem Kettentalalm. Cestu jenom překřížíme
a stoupáme již mnohem mírněji nádherným starým lesem rostoucím v mělkém údolím Kettental.
Postupně les přechází v hustou kleč a pod nohami přibývá množství kamenů. Závěr
stoupání do horského sedla mnoha serpentinami nám ztěžuje hluboký sníh, kterým se
často propadáme. Cesta je zde namáhavá, ale naštěstí se nejedná o dlouhý úsek.
S radostí přicházíme do horského sedla Kettentörl (1 864 m), kde žádný sníh není,
je nádherné teplo a dokonalý výhled. Sedíme v rozehřáté trávě a užíváme si pohledy
na zasněžené vrcholy a vzdálená údolí topící se v mlze.
Po odpočinku odbočujeme vlevo a po znatelné, ale neznačené stezce stoupáme k vrcholu
hory Kettentalkogel (2 152 m). Pěšina stoupá většinou travnatým svahem a obcházíme
řídké porosty kleče, menší skalní bloky a krátká suťoviska. Netrvá to dlouho a stojíme
na travnatém předvrcholu, odkud jsou neuvěřitelná panoramata na nekonečné moře alpských
vrcholů.
Překvapivě potkáváme opakovaně jak jednotlivce, tak skupinky lidí, které jsme zde
v tuto dobu a na této hoře nečekali. Na hlavní vrchol vede dále stezka po úzkém
travnatém hřebeni a během chvilky stojíme u malého dřevěného kříže s vrcholovou knihou.
Sedáme do vyhřáté trávy a pozorujeme husté mlhy v hlubokých horských údolích a spoustu
alpských pásem a pohoří. Díváme se na nekonečná pásma Nízkých Taur
(Triebener, Seckauer, Rottenmanner a Wölzer Tauern), Ennstalské Alpy,
Totes Gebirge, Eisenerzer Alpen,
Seetaler Alpen i na ostré vrcholy Julských Alp na jihu.
Po pořádném oddechu se rozhodujeme, že sestoupíme nazpět stejnou cestou. Měli jsme
v plánu pokračovat z horského sedla Kettentörl (1 864 m) ještě dále po nádherných
hřebenech směrem k hoře Gamskogel (2 386 m). Z vrcholu ale vidíme, jak jsou hřebeny
velmi zasněžené a zároveň zledovatělé a plánujeme si tedy výpravu sem až na příští
rok. Sestup po stejné trase k hostinci Bergerhube proběhl bez obtíží a těšíme se
již na další jarní, letní a podzimní výpravy do zdejších pěkných hor v dalších
letech.
Popsanou trasu nalezeme na mapě KOMPASS č. 223 Seckauer Alpen, případně na webu
Bergfex.at
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Řeka Ivalojoki se rodí hluboko nebo spíše vysoko v náhorních
pláních Národního parku Lemmenjoki, přes 350 km severně za polárním kruhem, ve
finském Laponsku. Protéká, až k městu Ivalo, divokou lapons
…
Na hezkou a poměrně nenáročnou asi 16kilometrovou túru s převýšením
pouhých 600 metrů vyrážím z rozcestí Kóta (1 003 m). Tedy ze Sedla pod Lyrou mezi
Ostrým vrchem (1 228 m) a Lyrou (1 092 m) neda
…
Lattengebirge je tvořeno převážně tvrdým dolomitem, který je zde
nazýván Ramsaudolomit. Hornina vznikla v triasu, kdy se usadil v mělkých mořských
tropických lagunách vápenec, který byl následně část
…
Rituálu přihlížela asi stovka věřících stojící v nepravidelném
kruhu na nevelkém plácku mezi betonovými domky zdobenými zelenou plísní. Mladý
hubený černý muž v červené suknici vytažené až na hruď uprostřed tles
…
Kostel sv. Michaela archanděla ve Vítochově patří mezi nejstarší
dochované kostely na Moravě. Pozdně románský kostel ze 13. století, který stojí
na výrazném návrší nad obcí Vítochov v nadmořské výšce asi 626 m
…
Na beskydském Velkém Javorníku (918 m) jsem byl naposledy
v předjaří. Spolu s dcerou, kdy nás při návštěvě překvapil zoufalý nedostatek
sněhu. A pak až nyní, na sklonku léta, kdy se krátí dny a noční teploty povážli
…
Řeka Mur (též Mura) patří mezi významné rakouské řeky a se
svojí celkovou délkou 444 km (údaje o délce jsou často mírně odlišné) je o něco
delší než naše Vltava. Pramení ve výšce 1 898 m ve Vysokých Taurách v
…
Opakování je prý matka moudrosti. Sice absolutně netuším, jak dalece,
a zda-li vůbec, člověk zmoudří opakováním stejné túry, proč si ale po nějakých pěti
letech nezopakovat hezkou okružní trasu na Bobek přes Maxo
…
Na výrazném návrší Kunovická hůrka (587 m) stojí od roku 2010
malá dřevěná rozhledna. Podobně jako u nedávno na Trekingu zmíněných slovenských
rozhleden pod Babí horou se hodí přirovnání, že jde o
…
Vodun je tradiční západoafrické náboženství - vyznávané především
(nikoli ale výlučně) etnikem Eweů - s mimořádně dlouhou a bohatou tradicí, za jehož
rodiště i současné centrum je považován západoafrický Benin
…
Hrad Zubštejn zvaný původně Lapis (kámen, skála), později Zubří
kámen čili Zubrštejn, je nejhezčí hradní zřícena na Bystřicku a jeden z nejvděčnějších
turistických cílů na Vysočině. Jako u většiny našich hradů rok zahájení
…