Treking > Treky, turistika > Květnové Beskydy, náročná túra ve vydatném dešti a husté mlze přes Maxovu nádrž a chatu Kmínek na Bobek
Květnové Beskydy, náročná túra ve vydatném dešti a husté mlze přes Maxovu nádrž a chatu Kmínek na BobekOkružní túra přes Maxovu nádrž a chatu Kmínek na Bobek4.9.2022 | Otakar Brandos
Opakování je prý matka moudrosti. Sice absolutně netuším, jak dalece, a zda-li vůbec, člověk zmoudří opakováním stejné túry, proč si ale po nějakých pěti letech nezopakovat hezkou okružní trasu na Bobek přes Maxovu nádrž a chatu Kmínek v Beskydech. Tentokrát ale ne za slunečného počasí, nýbrž hezky v dešti a mlze. I květnové Beskydy dokáží být značně nevlídné a sychravé. |
|
Za mírného deště se vydáváme z odstavného parkoviště proti proudu Bílé Ostravice. Po zelené turistické značce. Dřevěný kostel sv. Bedřicha pouze míjíme. Stejně tak Lovecký zámeček na Bílé, který nechal postavit v roce 1906 arcibiskup B. Landgrat z Fürstenbergu. Tato štíhlá stavba s šindelovou střechou v listopadu 1944 hostila, mimo jiné, K. H. Franka, který odsud řídil protipartyzánské akce v Beskydech na sklonku II. světové války. Zajímalo by mě, zda-li si již v této době nezačínal připouštět, že skončí se špagátem kolem krku… Sirný pramen Smradlava a Maxova nádržOkolo altánku pod Obůrkou, ve které můžeme spatřit řadu obyvatel zdejších karpatských lesů, pokračujme kolem soutoku Smradlavy a Čurabky k jedné z místních zajímavostí - sirnému prameni Smradlava (594 m). Docela chutná kyselka tady vyvěrá z upraveného pramene. Snad proto že je cítit po zkažených vejcích jsem jediný, kdo ji ochutnává. Dcera Míša ani, jak Míša vždy zdůrazňuje, její mamka, pijí z vlastních zásob. FotogalerieZobrazit fotogaleriiPokračujeme na rozcestí Údolí Velké Smradlavy (600 m) a Pod Klínem (600 m). Jaro se tady teprve začíná hlásit o slovo. Listí na stromech nesměle raší a v podrostu vykukují blatouchy a devětsily. Hezky rozkvetly i keře lýkovců. Trasa vede sice po asfaltu, to ale vůbec nevadí. Alespoň kilometry hezky naskakují. Protáhneme se mezi vrchy Ježule (760 m) a Hukvaldek (692 m) a dostáváme se k další zajímavosti v této části Beskyd - k Maxově nádrži (646 m). Ta je však nyní vypuštěná. Ropuchy, kterých se blátivém dně sešla velká spousta, se marně snaží naklást vajíčka do vody. Tato nádrž byla vybudována již v roce 1836, tedy před 186 lety. Původně sloužila k zadržování vody pro plavení dříví. Jedná se tedy o tzv. klauz. Ten svému účelu však sloužil jen do konce 19. století. Maxova nádrž má sypanou hráz dlouhou asi 30 metrů a vysokou 8 metrů. Objem zadržované vody činí asi 15 500 m3. Osada Smutníky a chata KmínekTuristická značka konečně opouští asfaltku a míří na lesní cestu, která je nyní pořádně rozblácená. Nejen po dešti, ale i těžkou lesní technikou. V okolí se hodně těžilo. Od poslední mé návštěvy zdejší les řádně prořídl. Snažíme se najít schůdnou cestu, abychom nezapadli do bahna až po kotníky. Dosavadní povlovné stoupání bere za své a my začínáme svižně nabírat výšku. Musíme překonat dalších asi 200 výškových metrů. Lesní cesta se vine pod vrchy Hluchanka (744 m) a Beskyd (900 m) na hřeben. Brzy se objevuje známé stavení, louka a po hezké lesní pěšině se dostáváme na rozcestí Smutníky (850 m). Konečně jsme na hřebeni a zároveň na hranicích se Slovenskem. Potkáváme první turisty dnešního dne. A dokonce poměrně hodně turistů, což nás v tomto počasí trochu překvapuje. Okolo chaty Sněžná a přes rozcestí Nad Kmínkem (855 m) scházíme po dvou kratších, ale prudkých stoupáních k chatě Kmínek (830 m). Minule tady hrčela míchačka a chata byla zavřená. Dnes je chata sice otevřená, ale výsledek je úplně stejný - v půli cesty, kdy jsme počítali se zastávkou, opět utřeme hubu. Koná se tady totiž nějaký turistický pochod a chata je beznadějně plná. Čekat nemá smysl, to bychom tady tvrdli další hodinu, dvě. Míša má sice řádně natažený obličej, těšila se na zelňačku, nakonec to ale přece jen rozchodí. Korytovo, osada Janošec a HluchankaPřes vrch Korytovo (881 m) a kolem hraničníku 28/15, u kterého kdysi lesní mravenci navršili pořádnou hromadu jehličí a udržují ji každý rok, pokračujeme k dalším hřebenovým loukám. Bohužel stále v mlze a tudíž bez jakýchkoliv výhledů. Co naplat, budeme se sem muset opět někdy vrátit. Červená značka míří neúnavně k severu. Přes Kelčovské sedlo přicházíme na rozcestí Hluchanka (762 m) s pěknými Božími muky. Od posledně tady přibylo nové stavení? A nebo jen přestavěli starou chalupu? Fakt nevím, budu muset kouknout na staré fotky. Míša nasr…ně, naštvaně usedá na hraniční kámen. A že nejde dál. No však to určitě znáte, jak ženské dokáží prudit… Musíme jít ale dále. Po lesnatém hřebeni postupujeme k vrchu Lukavice (898 m). Již jsme opět nad dolinou říčky Čurabka. No opravdu, já si to jméno nevymyslel. Dokonce i Čurabsky klauz bychom cestou do doliny našli. Na další cestě se otevírají nádherné výhledy. To však za hezkého počasí. Dnes ale na výhledy k Malé Fatře musíme zapomenout, kulisou jsou nám mlžné lesy a hřebeny. Osada Ulčák a BobekBrzy jsme v osadě Ulčák. To již stoupáme na samotný vršek Bobku. Bobek (871 m), nacházející se v hřebeni mezi Konečnou s Bumbálkou, je skvělým výhledovým bodem. Výhledy k Smrku a Lysé hoře se ale nekonají, takže musíme vzít zavděk malou svačinkou a výhledy k blízkým chatám a na nejbližší hřebeny, které se jako přízrak vynořují z mlhy. Na rozcestí Bobek (855 m) je zastřešené posezení, dokonce tady máme společnost. Jednoho z turistů účastnícího se výše zmíněného turistického pochodu. Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá. Na Bobku opouštíme červenou turistickou značku i hřeben a po modré značce sestupujeme k západu. Zprvu to jde dolů mírně a po fajn lesní cestě, za poslední chatou se však charakter mění a následuje pořádný "prďák" dolů. Klouže to, kolena protestují. Ale výškové metry rychle ubývají a Bílá je již na dosah. Před jejími bránami nás vítá nádherný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), který se, v pro něj ideálním počasí, vydal na odpolední procházku lesem. Přes rozcestí Bílá, zot. Pokrok (535 m) se přesouváme k parkovišti. Navrhuji zapadnout do místního bufetu a dát si kofolu s polévkou. Tuším, že byla i ona zelňačka, takže Míša se definitivně přestává šklebit a tváří se spokojeně. A že to trvalo… Našlapali jsme něco přes 19 km a překonali převýšení okolo 650 metrů.
Fotogalerie, prohlédněte si fotografieLíbil se vám tento článek? |