Jeseníky aneb pohoří Hrubý Jeseník v babím létě, vydařený dvoudenní trek ze sedla Skřítek

Dvoudenní trek ze Skřítku přes vodopád Merty, Jelení studánku a Ostružnou (2)

Venuše sice svítí jako ďas, ale za kuropění zdánlivě slábne a s východem Slunce přenechává vládu nad oblohou naší nejbližší hvězdě. Vítr ještě zesílil, takže pohyb na hřebeni není tak úplně procházka růžovou zahradou. Výhledy jsou ale fantastické, takže člověku dávají rychle zapomenout na jisté nepohodlí a ranní chlad.

Vracím se na stezku. Na svahu Břidličné hory (1 358 m) potkávám malé stádo kamzíků, kteří se pasou a vyhřívají v ranním sluníčku na závětrné straně hory. Borůvčí je spálené mrazem a hraje všemi barvami. Krásně dokresluje podmanivou krásu jesenické přírody v období babího léta.

Naposledy zamávám Dlouhým stráním, Pradědu a vrchu Pecny (1 330 m), minu historický hraniční kámen z roku 1740 a začínám scházet z Jelení studánky po červené (a žluté) turistické značce. Za rozcestím Pod Jelení studánkou (1 203 m) potkávám maníka, který tady obnovuje lesní pásové značení. Dáváme se do řeči a já se tady zaseknu přes půl hodiny. Dojde nejen na Jeseníky, ale i cestování a lesáckou mapu, kterou pán s sebou má. Inspirativní zastávka.

Mravencovka a Mravenčí sedlo

Loučíme se. Bývalý lesník pokračuje ve své práci a já po Mravencovce sestupuji k bývalé chatě Alfrédka. Cestou zase jen tak cvičně počítám ohromná mraveniště. Obřích staveb těchto neúnavných lesních pomocníků jsou jen v okolí turistického chodníku desítky. Celkově je jich tady hodně přes jeden tisíc. Je to jakési moravské království lesních mravenců.

Usedám na mýtině nad bývalou chatou a konečně si dávám snídani. Slunce hezky hřeje a je bezvětří. Přitom na hřebeni to stále fouká jako o duši… Na návštěvu přilétne brhlík lesní a panáčkuje na kmeni stromu. Bravurně poskakuje po kmeni a ve skulinách hledá nějakého toho škůdce. A dovedně to poskakovaná zvládá i hlavou dolů. Odkudsi z okraje lesa se chechtá strakapoud. No a v trávě to šustí mravenci, kteří mají nyní před zimou hodně napilno.

U bývalé Alfrédky (1 081 m) se moc nezdržím. Kouknu jen do turistického přístřešku, je-li stále v dobré kondici, omrknu bufet, jenž je stále zavřený. Tuším, že již druhým rokem. Po zelené značce se vydávám na Mravenčí sedlo (1 105 m), ze kterého vede široká lesní cesta pod Ostružnou. Koukl jsem do lesa, zda-li ještě nerostou houby, ale moc jsem toho nenašel. Nepopršelo a houby jsou většinou zaschlé.

Ostružná

Záhy zelenou turistickou značku opouštím a po nevýrazném hřebeni, který je v mapách uváděn jako Jelení hřeben, stoupám na horu Ostružná (1 184 m). Nikdy jsem na tomto vrcholu nebyl, vždy jsem jej pouze obcházel. Stále tak mám v Jeseníkách co "objevovat".

Z jedné z pasek pod Ostružnou se otevírají krásné výhledy k severu i k hlavnímu hřebeni pohoří. Jako na dlani mám Vysokou holi, druhou nejvyšší horu Hrubého Jeseníku. A Velkou kotlinu, která je královnou jesenických lavin. Tento výrazný kotel ledovcového původu rozhodně přehlédnout nelze. No a na úbočí Jeleního hřbetu (1 367 m) zahlédnu i známou útulnu na Jelení studánce, která je typická svou zelenou střechou.

Posbírám pár hříbků, samé suchohřiby, a pokračuji k vrcholu pro mne neznámé hory, která je opentlena poměrně velkými skalisky. Samotný vrchol je zarostlý, ale právě díky skalkám se lze rozhlédnout po okolí. Samozřejmě že tak činím i já.

Batoh shazuji na lavičku v malém altánku na samotném vrcholu (je zde i upravené ohniště) a vydávám se po vyhlídkách. Pecny, Zelené kameny, Břidličná hora, Vysoká hole i vysílač na Pradědu. Samotný Praděd (1 492 m) se ale schovává za bližšími hřebeny. Vracím se do altánku, kde je schránka s vrcholovou knihou. Překvapuje mě, že je tady kniha Brněnské výškovnice. Tak to jsem opravdu nečekal.

Ostružná velice mile překvapila. Rozhodně se sem ještě vrátím. Následuje nádherný hřebínek zcela porostlý borůvčím. A borůvky jsou stále ještě k jídlu! Opět selhávám, neodolal jsem. No a při trhání těch sladkých modrých bobulek nacházím první dnešní praváky. Žně jako minulý týden, kdy jsem byl v Jeseníkách s Aljošou to sice nejsou, ale úplně s prázdnou také neodejdu.

Medvědí skály

Sluníčko svítí, zafouká jen tu a tam, podzimní krajina doslova hýří barvami. Hřeben z vrchu Ostružná hodnotím deseti body z deseti. Fantastický úsek, který se mi vryl hodně hluboko do paměti. Úzká pěšina se vine borůvčím i hustějšími porosty mladých smrčků, z mnoha míst se otevírají krásné výhledy západním směrem a nikde ani živáčka. Tak to mám v horách nejraději.

Docházím na lesní cestu. Měl bych se podle mapy vydat po vrstevnici, ale protože pěšina pokračuje po spádnici níže a právě nyní jsem našel další houby, pokračuji po pěšině. Na další cestě bych měl jít vlevo. Koukám ale, že podle mapy jsou medvědí skály napravo. Medvědí skály jsou totiž dalším mým dnešním cílem. Nebudu to přece obcházet, že. Půjdu po rozumu. Navíc když mě právě nyní tolik potěšil pořádný trs praváků, které rostly přímo na lesní cestě!

Nakonec jsem ke skalám došel. A na první ťuk. Ale jednodušší by to bylo hezky obejít. Musel jsem totiž přelézat pokácené a odkorněné stromy. Kůrovec úřadoval i tady. Tu práci lesákům v takto těžkém terénu rozhodně nezávidím, musela to být pořádná šichta. Jen se sem doštrachat s motorovou pilou by většinu lidí porazilo. Natož pak ještě podat nějaký výkon…

Medvědí skály jsou krásné. Nejvyšší skalka může mít tak okolo 15 metrů. Část z nich lze vidět z lesní cesty pod skálami, ale velká část skalek vám z dolního pohledu zůstane skryta. Scházím na rozcestí Medvědí skály (893 m), přes které vede zelená turistická značka. Neznačenou lesní cestou sejdu na další rozcestí. Jmenuje se U Huberta (798 m). Prochází tudy pro změnu červená turistická značka od Škaredé jedle na Skřítek. Trasa slouží zároveň jako cyklostezka.

Cesta na Skřítek

Na oběd z vlastních zdrojů se zastavuji v místě, kde v minulosti stály milíře. I tady v Jeseníkách se pálilo dřevěné uhlí. Až někdy do 40. let minulého století. Proces pálení v milířích trval asi tři dny, milíře dosahovaly obvykle výšky 3 až 4 metrů a obsahovaly 10 až 12 sáhů dřeva (1 sáh = 1,7742 metru), jak hlásá informační tabule. Vedle ukázky milíře stojí malá chatka a o kousek dále uzamčená lovecká chata Hubert s velkou verandou.

Proti proudu Žlutého potoka se dostávám na rozcestí Žlutý potok (815 m) a okolo NPR Rašeliniště Skřítek na rozcestí Nad Skřítkem (890 m). Z něj je to k motorestu pod sedlem Skřítek již jen skok.

• První část článku
• Trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.