Jeseníky v babím létě, skvělý trek přes horu Ostružná a zapomenutý vodopád Merty

Dvoudenní trek ze Skřítku přes vodopád Merty, Jelení studánku a Ostružnou (1)

Neuběhl ještě ani týden a opět mířím do Jeseníků. Jeseníky jsou sice nádherné v každou roční dobu, ale v době babího léta jsou malebné dvojnásob. Proto s výhledem na dva dny ucházejícího počasí neváhám. Mám v plánu dvoudenní okruh s bivakem na Břidličné a návštěvu hory Ostružná, kterou jsem zatím vždy pouze míjel.

Parkuji na Skřítku (867 m) a dávám dvě piva regionální značky zajímavého jména - Huhňák. Je naštěstí otevřeno, sedět se dá venku. Dopoledne je sice poměrně čerstvo, ale na sluníčku je to snesitelné až, řekl bych, docela příjemně. Zahuhňal jsem hned dvakrát, tak do polopita. Je ale nejvyšší čas vyrazit. Dny na podzim jsou již znatelně kratší. Nahazuji naloženou obludu na záda a vyrážím kolem NPR rašeliniště Skřítek (166,67 ha) vstříc rozcestí Nad Skřítkem (890 m).

Pokračuji docela výživným stoupáním na rozcestí Pod Ztracenými kameny (1 100 m). Je to tak akorát na zahřátí. Vystoupal jsem sice již nějakých 233 výškových metrů, ale není mi to nic platné. Získané výškové metry totiž opět rychle ztrácím. Na rozcestí Nad Skřítkem opouštím červenou turistickou značku a vydávám se vlevo po neznačené lesní cestě. Ta je příjemná, má ale jeden "neduh": klesá.

Vodopád Merty

Za výhledů na Hanušovickou vrchovinu a posléze i k hřebeni Hrubého Jeseníku sestupuji okolo Bochnerovy boudy a Vodopádů Ztraceného potoka po hranici PR Břidličná jedlobukovým a později čistě bukovým lesem, který se již krásně barví dozlatova. Přesto mi chvíli společnost dělá otužilá babočka paví oko.

Míjím Kočičí skalku výše ve svahu i řadu dalších skalisek přímo u cesty. Protnu žlutou značku na Čertovu stěnu a již jsem na rozcestí Pod Zadním Hutiskem (715 m). Je tady krásný turistický přístřešek, ve kterém si dopřávám konečně snídani. Určitě jej jednou využiji i k přespání.

Z rozcestí pokračuji doprava vzhůru po lesní asfaltce. Ale jen krátce, protože hned za mostem přes říčku Merta tuto cestu opouštím a proti proudu dravé horské bystřiny ukrajuji z porce dnešních výškových metrů. Hluboké údolí je pěkně divoké, plné skalisek a mohutných stromů. Ale i polomů. To vše dokresluje krásné kamenité koryto Merty.

Konečně jsem u jednoho z dnešních cílů - u Vodopádu Merty. Vodopád Merty sice není nijak vysoký, jen něco kolem 4 až 5 metrů, ale je krásný a za zastávku rozhodně stojí. Výše je ještě pár peřejí. Dalších pár kroků a již opět stojím na staré známé cestě k Františkově myslivně. Nedávno jsem tady šel, společnost mi dělala dcera Míša, který by tady se mnou jistě byla ráda i nyní. Avšak hola, online škola volá. Či spíše online hra na školu. Čučet doma ale musí…

Františkova myslivna

Míjím dva velké posedy, pokochám se pohledem na kamenná moře na úbočí hory Břidličná, na kterou mířím, a strmou pěšinou ve svahu se dostávám na hřebínek a rozcestí U Františkovy myslivny (1 185 m). Mám cukání ještě si odskočit přes Malý Jezerník na Dlouhé stráně, nebude-li otevřeno v bufetu. Mají tam skvělou bezinkovou limonádu. Ale byla by to moc honička a nemusel bych stihnout západ Slunce z Břidličné. Tento líbivý nápad tak hned zavrhuji.

Pozdravím nedaleký Praděd (1 492 m), nejvyšší horu Hrubého Jeseníku, a pokračuji vpravo po zelené turistické značce. Mám tento úsek velice rád. Minimum lidí, nádherná horská smrčina, výše pak hezké výhledy k Hanušovické vrchovině i do hlubokého dolu říčky Merta. Borůvčí se sice již barví, sežehl je první mráz, ale borůvky jsou ještě dobré. Nabídce prostřeného horského stolu neodolám…

Jelení hřbet a Jelení studánka

Kousek pod hřebenem potkávám dva maníky se psem, kteří pokračují na Dlouhé stráně. Potkal jsem je již ráno cestou ze Skřítku. Svět je malý. Natož Jeseníky. Nyní se zastavujeme alespoň na kus řeči. Ani jsem se nestačil zadýchat a již je tady hlavní hřeben Hrubého Jeseníku. Nádherného pohoří, které si mě získává čím dál více. Spolu s tím, jak "objevuji" jeho další a další neznámá (mně neznámá) zákoutí.

Z rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m) se vydávám k jihu, tedy vpravo. Po široké pěšině obcházím krásný travnatý hřbet hory Jelení hřbet (1 367 m), na kterém tu a tam potkávám kamzíky. Těch bohužel v Jeseníkách výrazně ubylo. Částečnou stopku jim dali ochranáři.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Genocida jesenických kamzíků vyvolala svého času bouřlivou nevoli nejen u turistické, ale i odborné veřejnosti. Ne všichni sdíleli názor, že kamzík do jesenické přírody jako nepůvodní druh nepatří. Ano, ti dnešní sem byli dovezeni z Alp a následně vysazeni. Před asi 100 lety. Je ale kamzík horský (Rupicapra rupicapra) v Jeseníkách skutečně nepůvodním druhem? Nebyli třeba kamzíci v Jeseníkách v předchozích meziledových dobách? A nebo i po poslední době ledové? Sice jsem nikde nečetl o nějakých kosterních nálezech, které by tuto výše uvedenou hypotézu podporovaly, možná ale jen, že po takovýchto důkazech jen ještě nikdo nepátral?

Užívám si výhledů do Malé kotliny na východních svazích hřebene i do dáli. Z oparu vystupují některé vrcholky Nízkého Jeseníku. Především sopky jako Velký Roudný a Malý Roudný, ale i nejvyšší hora celého pohoří - Slunečná (800 m). Nemohu od té nádhery odtrhnout oči.

Břidličná

Zastavuji se na Jelení studánce. Opláchnu se v prameni, omrknu boudu, ve které jsem již strávil pěkných pár nocí. Nikdo tu dnes sice není, boudička vábí, přesto pokračuji ještě kousek dále. Na Břidličnou horu (1 358 m), z jejíhož vrcholu plánuji fotit nejen západ Slunce, ale i noční oblohu a následně východ Slunce. Břidličná je naštěstí přírodní rezervací, nikoliv národní přírodní rezervací, takže turistický chodník tady opustit mohu. S Michalkou jsme tu posledně pozorovali i kamzíky. Zatím na ně štěstí nemám.

PR Břidličná je velice zajímavá. Je to jakási ledová dílna Jeseníků, jak hlásá i "nadpis" na informační tabuli. Přírodní rezervace Břidličná má rozlohu 651,98 hektarů a vertikální rozpětí 440 metrů (918 - 1 358 m). Mráz a skalní kryt obnažený v poslední době ledové tady vytvořily ideální podmínky pro vznik rozlehlých kamenných proudů a moří, které se po plastickém podloží zvolna sesouvají dolů do údolí. Za pár tisíc let by se podle geologů mohly tyto proudy kamení ocitnout dole ve Vernířovicích…

Konečně dorážím poslední metry a usedám na vrcholku Břidličné hory. Byla to dnes příjemná procházka. Pouhých 17 kilometrů a převýšení ani ne kilák. Zbývá tak dostatek času na lelkování… Kochám se nádhernými kruhovým rozhledy. Jako na dlani mám odsud nejen Praděd, Vřesník a Dlouhé stráně, ale i Vozku, Orlické hory a Hanušovickou vrchovinu. Prostě nádhera. Večer fotím i prvního kamzíka a poslouchám jelení rykot končící jelení říje. Největší randál nastane ale až v noci. Rušen bude jen silnými poryvy ledového vichru, který zalézá až do morku kostí. Já naštěstí budu moci zalézti do teplého spacáku.

Krajina se postupně barví s tím, jak se Slunce kloní k obzoru. Stíny se prodlužují a hluboká údolí již tonou ve stínu. Nakonec rudé Slunce mizí pod obzorem a na obloze se objevují první hvězdy. Spaní pod širákem má prostě něco do sebe. Mám nádobíčko na noční focení sice připravené, ale poryvy silného vetru lomcují se stativem. Fix, dnes jsem si vzal lehký stativ, nechtělo se mně tahat ten těžší, jenž má přes dvě kila. Ale šikl by se, noční fotky asi nebudou žádná sláva. Snažím se sice tripod snížit co nejvíce a stabilizovat jej, ale vítr je mocnější.

Na obloze postupně defilují Měsíc pár dnů po novoluní, letní souhvězdí, podzimní souhvězdí a nakonec se objevují i souhvězdí typická pro zimní oblohu. Zpoza obzoru se nejprve derou býčí rohy a Plejády alias Kuřátka, nádherná otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka, která je jakousi zmenšenou kopií Malého vozu. O něco později se nad obzor dere i souhvězdí Orion s jasnými hvězdami Betelgeuse a Rigel i planeta Mars. První z hvězd je chladný rudý veleobr na konci svého života jenž spěje k závěrečnému ohňostroji - tzv. supernově, druhá z hvězd je modrá o horká. A výrazně mladší. No a nad ránem svítí jako ďas Zornička alias planeta Venuše. Vypadá to na další krásný den a povedené pokračování krásné túry.

• Dokončení článku
• Trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.