Hory v době covidové, horská turistika za kovidu plného restrikcí a zákazů

V únoru loňského roku jsem ještě stihl zimní výlet do Vysokých Tater, když vypuklo šílenství okolo lyžařských středisek v Itálii a Rakousku. A to jsem plánoval výlet na skialpy taky někam do Alp. Tehdy poprvé jsem si řekl slovy Wabiho Daňka "nevadí, zase bude líp" a jezdil jsem po Lysé hoře a Pradědu jako obyčejně.

Jenže první kousek viru přivezl nějaký kolega lyžař i k nám a brzy z toho byly denní přírůstky nakažených hrůzných sto i více! Zakoupil jsem gumové rukavice, žena ušila roušky a chodil jsem na túry jen do Teska a zpátky. Jenže v Tesku žádný kopec nemají, a do přírody se nakonec mohlo, tak jsem začal jezdit do málo frekventovaných částí Beskyd a vždy, když jsem potkal nějakého podobného zoufalce, přetahoval jsem si tunel přes obličej jako příslušník IS.

Nakonec jsme si na denní přírůstky okolo tří stovek zvykli a nastalo uvolnění. Tak hurá do přírody. Rozhodl jsem se, že napřed dokončím výstupy na české tisícovky, protože kdo ví, co bude. Dva nádherné letní výlety na Šumavu a měl jsem splněno. Předtím jsem už měl dokončeny výstupy na nejvyšší vrcholy všech českých geomorfologických celků, nejvyšší vrcholy Prahy, a tak jsem chtěl intenzivněji pokračovat ve výstupech na vrcholy slovenských pohoří.

Jenže přišlo září a denní přírůstky začínaly být v řádu tisíců, což bratry Slováky vystrašilo a hrozili uzavřením hranic. Okamžitě jsem tam vyrazil, stihl jsem Pieniny a Lubovnianskou vrchovinu, nakoukl jsem do Tater a když jsem v Jablunkově přejížděl hranice, zabouchli za mnou vrátka a zamkli na tři západy.

Nových případů přibývalo a říkalo se tomu nová vlna, nebo druhá vlna, zavřely se hotely a penziony a bylo po cestování. Předstírat, že jsem na pracovní cestě v mém případě nešlo, věk mám hluboce zařezaný do tváře, to bych těžko obhajoval.

A tehdy podruhé jsem řekl "nevadí, zase bude líp". Vždyť tady máme naše Beskydy! Jenže děcka sedí doma, s nimi rodiče, učitelé učí hodinu denně, zbytek na "houmofisu", takže všichni hurá na hory, parkoviště to neberou. Naštěstí se většina z nich sejde na Lysé a na Pustevnách, tam je jak o pouti. Ale v Beskydech je kopců dost.

Abych si to nějak zpestřil, stáhl jsem si z webu Martina Matějky seznam tzv. ultrakopců (fantastické dílo, víte, že kromě tisícovek máme u nás dalších asi 650 ultrakopců?), vypsal jsem si všechny z Beskyd a Jeseníků a ty, které mi chyběly jsem obešel. Jeden z beskydských ultrakopců je Kyčera. Kyčer je ovšem v Beskydech více, a tak jsem si je taky všechny dohledal a na ty, které mi chyběly jsem taky zašel. Až to nakonec dospělo k tomu, že jsem se rozhodl vylézt na všechny vrcholy Beskyd. Ale co to je všechny, že jo? Musel jsem najít nějaké kritérium.

V seznamácké mapě jsem přepnul do turistického módu a točil kolečkem na myši, až měřítko ukazovalo 1 200 m, což se mi zdálo jako taková rozumná podrobnost, no a vypsal jsem si všechny zobrazené vrcholy a kóty. Napočítal jsem jich (včetně české části Slezských Beskyd) 238. Když jsem vyznačil ty, na kterých jsem už byl, pořád mi jich zbývalo asi 80, převážně menších kopců. Při pohledu na tu mapu jsem si až díky covidu uvědomil, že jsou celé oblasti Beskyd, ve kterých jsem vlastně nebyl.

Lysá hora tisíckrát, stokrát Smrk, ostatní profláknuté vrcholy v řádu desítek, všechny turistické cesty, spousta tras na běžkách, skialpech a na kole mimo značky, a přesto jsem neznal kopce jako Velký a Malý Lučný v prostoru mezi Starými Hamry a Bílým Křížem a spoustu dalších. Tak jsem se do toho pustil.

Jenže se přiřítila další vlna covidová a proslechlo se, že nebudeme smět opustit kraj. Rychle jsem si zobrazil, kde jsou hranice Moravskoslezského kraje a koukám, že vede mj. po hlavním hřebeni Jeseníků přes Praděd a Jelení hřbet. Tak to je fajn, kus Jeseníků máme našich, a hned jsem tam vyrazil (viz foto). Přijedu domů a koukám na internet - z kraje se to změnilo na okres a co se týče sportování jen na obec!

A tehdy potřetí jsem řekl "nevadí, zase bude líp". Naše obec, to je naša šumna Ostrava, veliká je dost. Až teď mi došlo, že jsem vystoupil na čtyřicet nejvyšších vrcholů Prahy, ale nenapadlo mě udělat něco podobného s Ostravou. A tak stejnou metodou jako u Beskyd jsem vyhledal všechny ostravské vrcholy, našel jsem jich 17, z toho na třech jsem už byl. Vytáhl jsem kolo a čtyři nejbližší hned objel, zbývá mi jich tedy deset. To je na dva dny. Co potom? "Tak řekni, sakra, to svý nevadí, zase bude líp".

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.