Podzimní Lofoty: ostrovy Vestvagoy a Flakstadoya

Soutěžní článek č. 11, Treking s Tilakem 2008

Poslední zářijový víkend se rychle blížil a sním i dlouho očekávané podzimní prázdniny a naše cesta na sever. Hned jak se za námi v pátek po obědě zavřeli školní dveře, chtěli jsme rychle naskákat do auta a vyrazit. Ale nakonec jsme se rozhodli, že se před dlouhou jízdou trochu prospíme. Vždyť nás čeká báječný výlet na jedno z nejkrásnějších míst v Norsku, na Lofoty. V Oslu pomalu začíná podzim, na severu by již mohlo být všechno listí zlaté a kdyby vršky hor trošinku přikryl sníh, bylo by to jak v pohádce…

Měli jsme v plánu vyjet brzy v sobotu ráno, ještě za úplné tmy. Nakonec vyjíždíme skoro až v šest hodin a svižně upalujeme po nám notoricky známé dálnici k letišti a dál přes Lillehamer a Dombas. Kolem poledne projíždíme přes Dovrefjell a kocháme se pohledy na hory okolo nás. Tak dlouho hledáme to nejkrásnější místo na oběd, až zastavujeme na odpočívadle pod horami u městečka Oppdal. Do Trondheimu to už není daleko. Někteří z nás si už Trondheim prohlédli dříve, městem tedy pouze projíždíme a objevování jeho magických krás odkládáme až na zpáteční cestu a pokračujeme dál na sever vstříc neznámu.

Na cestě jsme už neuvěřitelných dvanáct hodin. Z auta vidíme u silnice malou zoologickou zahradu s lanovým parkem. Úplny ráj pro děti, bohužel již zazimovaný. Do hodiny nejdéle dvou nás obklopí tma. K trajektu nám zbývá necelých 400 kilometrů. Trajekt odplouvá až odpoledne, zavrhujeme tedy jízdu přes noc a rozhodujeme se zastavit v prvním kempu s chatkami ne dražšími než čtyři stovky. A máme štěstí. Na pravé straně silnice stojí pár chatek, na opačné straně cesty svítí světlo v kiosku. Nikdo v něm však není, míříme do nedalekého domu a ptáme se na ubytování. Za vybavenou chatku až pro čtyři nocležníky platíme tři stovky. Můžeme se i osprchovat v teplé vodě. Rychle vaříme večeři a jdeme spát.

Ráno konečně opouštíme Střední Norsko (Midt - Norge / Trondelag) a vjíždíme velkou branou do toho Severního (Nord Norge). Počasí se oproti včerejšímu zhoršilo, již nás neprovází slunce, ale vítr a drobný déšť. V mlze přijíždíme na polární kruh. I když je víkend, místní polární infocentrum je zavřené a cedulka hlásá, že první zákazníci jsou srdečně vítáni až na jaře. Krajina se mění s každým nadmořským metrem. Tam, kde je silnice trochu výše, krčí se v mechu a bažině kolem cesty pokřivené břízy, sjedeme-li blíže k mořské hladině, obklopuje nás hustý smrkový les a nad ním se pnou částečně zasněžené vrcholky hor schované v několika národních parcích.

Trajekt na Lofoty: Bodo – Moskeness

Kolem poledne jsme ve Fauske, tankujeme ne nejlevnější diesel, abychom pak za par kilometru byli naštvaní při pohledu na nízkou cenu dieslu v malém městečku Loding, ale do Bodo to už je opravdu kousíček a nádrž je plná. V Bodo jsme necele dvě hodiny před plánovaným odjezdem trajektu. Kromě nás a několika kamionu tu nikdo nečeká. Všude jsou však cítit ryby. Volá nám šéf a vyzvídá, jak se nám daří. Prý pobřeží Norska posledních dvacet čtyři hodin sužoval silný vítr a většina trajektu nejezdila. Ale předpověď hlásá zlepšení.

Čekáme a čekáme. Trajekt stojí před námi, ale nikde ani živáčka. Trajekt prý možná vypluje o hodinu později, možná také ne. Nakonec vyplouváme, i když moře zrovna moc klidně nevypadá. Po chvíli cesty zjišťuji, že pobyt na přídi neprospívá mému žaludku, a tak většinu z tříhodinové plavby strávím vleže na zádi lodi, kde houpání bylo snesitelnější než na přídi.

Ostrov Moskenessoya

V Moskeness se vyloďujeme už za tmy a míříme na jih souostroví, do nedaleké vísky A. Je zde jedno z nejlevnějších ubytování na Lofotách a asi i v celém Norsku. Bydleli jsme ve starém velkém domě s názvem Hennumgarden (www.lofotenferie.com) a platili 110 korun za noc. Komu nevadí stará, leč čistá postel a vlastní spacák, bude se tu cítit jako doma. Nejjižnější ostrov Lofot je nejkrásnější a nabízí spoustu nádherných treků. Vyplatí se na něm strávit nejvíce času, i když patří spíše mezi menší ostrovy. Treky na ostrově jsou popsány v průvodci, který zadarmo získáte v informačním centru v Moskenes. Jejich přepis lze najít na internetu (www.lofoten-info.no) včetně orientační mapy (www.lofoten-info.no).

Túra okolo jezera v A

Ráno po nezbytném nákupu potravin v místním malinkatém obchůdku jsme se vydali na kratší túru podél členitého břehu jezera. Cesta na protější konec jezera nám zabrala neskutečné dvě hodiny, při kterých jsme museli překonat několik úseků jištěných řetězy a na protějším konci nás čekal menší močál. Vše bylo zahaleno do pestrých podzimních barev a nelitovali jsme vynaložené námahy. Cíl naší cesty byl nad námi. Sedlo nad jezerem z kterého je vidět opačný konec ostrova a širý Atlantik. Vyškrábat se po strmé cestičce trvalo celé naší výpravě skoro hodinu, nejrychlejší byli na hoře za poloviční čas. Odměnou nám byl krásný výhled na oceán obklopující ostrov z obou stran. Zpět do Hennumgardenu nás čekala stejná cesta.

Túra k chatě Munkebu (N 67° 55,665' E 13° 00,254')

Druhý den jsme si naplánovali výlet k chatě Munkebu (410 m n. m.) (www.turistforeningen.no), jedné to z mála turistických chat v lofotských horách. Nejkrásnější trek k ní vede výletní lodí přes Reinefjord a dále už pěšky stále vzhůru. Pro nocleh v chatě je zapotřebí, aby někdo z výpravy byl členem norského turistického svazu (www.turistforeningen.no). Taktéž je zapotřebí si v údolí, v místním obchodě Sorvagen Handel (tel. +47 760 912 15), vypůjčit oproti záloze klíč ke dveřím. A nebo prostě vyrazit a vynést si nahoru stan a postavit jej u chaty, či přespat na kryté terase. Od chaty se lze vypravit na nejvyšší vrchol ostrova Hermannsdalstinden, (1 029 m n. m.) a nebo seběhnout do údolí do vísky Sorvagen.

My pro výstup zvolili právě cestu ze Sorvagenu. Nejprve jsme po široké cestě, obešli jezírko a vystoupali k dalšímu, mnohem většímu. V tmavě modré hladině se zrcadlily oranžové listy a rudé jeřabiny. Už zde nás začali bolet natažené svaly z předchozího dne. Cestička vedla dál podél břehu mezi zlatavým listím. Na konci jezera stoupala příkře vzhůru, nad další jezero. Místy naše kroky vedly po skále s řetězy v ní. Ze shora byl nádherný výhled na jezera pod námi. K chatě už zbývalo jen obejít jezero a překonat poslední výškový stupeň za kterým se skrývá další jezero a chata. Včerejší den a předchozí dva dny v autě nás však poměrně vyčerpali, takže se raději vracíme opět stejnou cestou k autu a fotíme kdejakou tu podzimní nádheru.

Ostrov Flakstadoya

Máme jen týdenní volno, rádi bychom na jižním cípu souostroví zůstali déle, ale tlačí nás čas. Cestou nás zlákal průvodce k navštívení rybářské vísky Nusfjord. Nebudete-li mít čas, nezoufejte, o tolik toho nepřijdete. Červené rybářské domečky (rorbu) jsou všude na ostrovech.

Ostrov Vestvagoy

Tento ostrov je s předchozím ostrovem propojen podmořským bezplatným tunelem. Z hlavní silnice je dobré zahnout k Atlantiku, do neuvěřitelně širokého údolí Unnstadvika. Jeho krásu ale objevíte až tehdy, když se vydáte na krátkou pěší procházku po staré cestě do průsmyku nad údolím. Zde se vám zastaví na chvíli dech, pak zapnete fotoaparát a po nějaké chvíli se vrátíte zpět potichu k autu. Od odbočky do Unnstadviky je to už jen kousek po hlavní silnici do nevýrazné vísky Borg se zajímavým Vikingským muzeem (www.lofotr.no), které má bohužel otevřeno jen v sezóně. Ale to tu pak ožívají dávní Vikingové a nabízejí například projížďku na své lodi.

Ostrov Vagan

Na jihozápadním cípu ostrova je městečko Hennigsvar. Takové normální rybářské městečko s ruční dílnou plstěných klobouků, bačkůrek, rukavic, … Před městečkem Svolvar s dřevěnou katedrálou do výše 942 metrů se ční hora Vagakallen. Od severu k ní vede silnička na jejímž konci je parkoviště s kohoutkem pitné vody. Ta hora má své kouzlo. Stojíte na pobřežních skalách, pod vámi šplouchá moře a nad hlavou máte zasněžený vrcholek hory. Bez lana asi nepřístupný. Ale to nevadí. Nemusíte šplhat nahoru, stačí jen procházka po skalnatém pobřeží pod ní.

Domů

Město Svolvar je největším městem a centrem Lofot. Je tu také velice vysoká koncentrace supermarketů a místní info centrum má otevřeno celoročně. Původně jsme se odtud chtěli přeplavit trajektem zpět na pevninu. Ale trajekt pluje velmi dlouho a jen jednou až dvakrát denně, takže nás zlákal nově otevřený úsek E-10 ve směru na město Lodingen. Silnice dýchala novotou, na spoustě míst ještě chybělo dopravní značení. Z Lodingenu vás trajekt dopraví na pevninu za hodinu a pluje každou chvilku. My přijeli trošku brzo a nechtělo se nám čekat. A tak jsme pokračovali po É-desítce podél Ofotfjordu až do Narviku. Narvik je skutečně nejošklivější norské město. Z něj jsme už uháněli po E-6 na jih, do Osla. Dostat se tam, kam bychom se z Lodingenu trajektem dostali za hodinu, nám zabralo autem po pobřeží 5 hodin. Bylo to nádherných pět hodin výhledů na tmavomodré moře a zasněžené vrcholky hor nad ním. Ale ztratili jsme trošku čas, který by se nám hodil jinde.

RV 17

Cestou na sever jsme jeli stále po E-6 bez zbytečných odboček. Domů jsme se rozhodli cestu zpestřit a projet alespoň část krásné pobřežní silnice RV 17. (www.rv17.no). Úsek mezi Fauske a Mo i Ranou je jednou z 6 norských národních turistických silnic (www.turistveg.no). A tvoří přibližně třetinu pobřežní magistrály vedoucí od Bodo skoro až do Trondheimu. Abychom stihli včas oba trajekty, které jsou součástí silnice, nechali jsme si ujít zastávku u ledovcového splazu ledovce Svartisen a ani nevyjeli po staré stavební silnici k horní nádrži hydroelektrárny.

Pořád bylo málo sněhu

Na Lofotech se nám trochu stýskalo po sněhu a těch typických obrázků z Lofot; tmavomodré moře, červené rybářské domky a zasněžené vrcholky hor. Sice jsme viděli v dálce bílé vrcholky hor na pobřeží, ale na Lofotech byl sníh jen opravdu jako malá čepička na vršcích hor. Do Trondheimu jsme dorazili před půlnocí. Byla modrá obloha, svítily hvězdy. Ideální noc na jízdu, nebýt pohoří Dovrefjell. Za Trondheimem začalo pršet a postupně déšť přešel v chumelení. Obávali jsme se, zda-li bude vůbec sjízdná silnice před Dovrefjell.

Jeli jsme stále pomaleji a pomaleji a sněhu přibývalo a přibývalo. A najednou silnice začala klesat. Ani nevíme, jak jsme se do pohoří dostali, jak jsme jej projeli. Všude okolo nás byla bílá tma. Ale cestu dolů, do Dombasu, si budeme všichni pamatovat. Serpentinami jsme projížděli na jedničku, v protisměru bylo pár aut v příkopu, ale mi projeli a šťastni zastavili na benzince v Dombasu. Odsud to už byla legrace, místo sněhu jen déšť a před Oslem dokonce suchá silnice.

Ceny, odkazy …

• Najeli jsme přibližně 3 000 km, spotřebu jsme s dieslovou fábií udrželi pod pět litrů. Výlet nás pro 3 lidi vyšel celkem na necelých 6 000 norských korun, z toho padlo 1 350 korun na trajekty a 1 800 korun na diesel.
• Na Lofoty a zpět jsme platili: Bodo - Moskenes: 537 Nok auto s řidičem, další osoba 149, v létě se doporučuje rezervace trajektu za 160 nebo příjezd dostatečně s předstihem; Lodingen - Bognes: 170 auto s řidičem, další osoba 53
• www.camping.no, www.nafcamp.com seznam kempů v Norsku
• www.hurtigruten.funnit.no trajekty v severním Norsku (odkaz "Ferge" a "Rutesok")
• ruteinfo.hurtigruten.com jízdní řády trajektů a ceny
• www.turistveg.no nejkrásnější norské silnice
• www.rv17.no pobřežní magistrála spojující střední a severní Norsko
• www.lofotr.no Vikingské muzeum
• www.lofoten-info.no Průvodce po ostrovech Moskenessoya a Flakstadoya
• www.lofotenferie.com Nejlevnější ubytování v A (od 110 Nok)
• www.hihostels.no Norske Vandrerhjem, síť hostelů v Norsku (i na Lofotech)
• www.turistforeningen.no Norský klub turistů
• http://www.gulesider.no Online podrobná mapa ("Kart") Norska