Ostrov Vega v Norsku, nádherný pobřežní trek z Kirkoy vedoucí podél mořského pobřeží

Pobřežní trek na ostrově Vega, neobvyklé treky v Norsku

Znáte to. Ty nejjednodušší věci vás kolikrát vůbec nenapadnou. A nebo napadnou, někdy ale pozdě. Není proto na škodu nechat si občas poradit. Tak jako naše malá skupina, která na pozvání našeho norského partnera zavítala v květnu do Norska na ostrov Vega.

O ostrově, kultuře a dalších si brzy přečtete v časopise Treking, do kterého připravuji obsáhlejší materiál o ostrově a archipelagu Vega. Nyní vás pozvu na procházku, či poměrně krátkou túru (Norové ji již označují za trek) kolem nádherného ostrova Vega.

V Norsku jsem byl již mnohokráte. Vždy jsme trekovali v horách. A abych pravdu řekl, nikdy mne nenapadlo, že fantastické treky mohou vést i po pobřeží. Naši partneři nás však přesvědčili o opaku, z naší túry jsem byl opravdu nadšen. Jen škoda, že tato túra nebyla delší.

Během našeho krátkého treku obejdeme asi jednu třetinu obvodu krásného ostrova Vega, jenž dosahuje maximálního průměru 15 km. Náš trek dosahuje délky okolo 12 kilometrů a spotřebujeme na něj 4 až 5 hodin času. Na trek (túru) můžete vyrazit klidně i pozdě odpoledne, sluníčko tady svítí opravdu dlouho. Vždyť se nacházíme těsně pod severním polárním kruhem.

Trollvasstinden a Golfský proud

Cesta nás vede ještě daleko za poslední osadu Kirkoy na severozápadní straně ostrova Vega. Dále budeme muset šlapat po svých kolem celé západní a jihozápadní části ostrova až po první obydlí u obce Eidem. Obejdeme přitom nejvyšší vrchol ostrova Trollvasstinden, který dosahuje úctyhodných 800 m. Při velikosti ostrova je to skutečně mnoho.

Přičteme-li k tomu posun vegetačních pásem o zhruba 1 000 výškových metrů, pak na vrcholu Trollvasstindenu panují skutečně polární teploty. My se však budeme pohybovat podél pobřeží, kde jsou podmínky mnohem mírnější. Hlavně díky teplému Golfskému proudu, který podstatně ovlivňuje zdejší klima.

Obzoru dominuje Sola

Konečně vyrážíme po svých. Je to zvláštní. Procházíme lesotundrou až tundrou, přesto to máme krok k moři, jehož slaná omamná vůně se line až k nám. Na pobřeží se povalují obrovské balvany, které jsou neobyčejně fotogenické. Jako by obři právě skončili hru v kostky. Západnímu obzoru dominuje blízký ostrov Sola, který spíše připomíná horu v moři. Při průměru okolo jednoho kilometru se strmě zvedá do výšky 432 metrů, takže určitě jej nemůžete přehlédnout.

Zhruba po hodině se dostáváme na krásné louky s několika chatami. Ještě před nedávnem tady prý lidé žili celoročně. Skoro tomu nemůžeme uvěřit. Žádná cesta, snad jen po moři je toto místo jakž takž přístupné. První odpočívadlo, zapisujeme se i do první z "vrcholových" knih, které jsou ukryty vždy v důmyslné plastové schránce.

Stovky a stovky ostrovů a ostrůvků

Za další hodinu pochodu mezi břízkami či kamenitým terénem se dostáváme na další pěkné louky a k orientačně obtížnějšímu místu treku. Pokračujeme k východu lesem, pak strmější stoupání a prudká odbočka do malého kaňonu, z jehož závěru se otevírají nezapomenutelné pohledy k jihu do fjordu a na stovky ostrovů a ostrůvků Vegského archipelagu. Skutečně krása.

Následuje strmější sešup a již jsme u fjordu s množstvím škebliček. Pár jich bereme na památku. Jsme v jihozápadním cípu ostrova. Všude klid, na temně modré obloze krouží orli mořští. Nutno ale dodat, že pozorný turista s orientací mít vážnější problémy nebude. Cesta je (sice sporadicky) značena pro Norsko typickým červeným téčkem na kamenech. V lese pak můžete zaregistrovat na červeno natřená dřívka zavěšená na špagátech ve výšce očí.

Borový les a závěr treku

Následuje další stoupání po úzké a méně zřetelné stezce. Moře po pravé ruce se díky k obzoru sklánějícímu slunci začíná barvit do oranžových a červených tónů. Stejně tak stovky ostrůvků Vegského archipelagu a zejména hustě seskupených ostrůvků Muddvaeret. Už po x-té jsem schoval fotoaparát, ale znovu a znovu jej vytahuji.

Na tomto nádherném treku jsem "našlehal" přes 150 obrázků a přesto mám pocit, že spousta skvělých záběrů mi unikla. Nevadí, doženu to někdy příště. Po ohlazených skalních plotnách sestupujeme do dalšího údolí. Řídké porosty olší jsou brzy nahrazeny hustými porosty borovic, které krásně voní smolou. To se již ale objevují první stavení a také mikrobus, který nás čeká na konci tohoto skutečně nezapomenutelného treku. Až pojedu do Norska příště, určitě nezapomenu zařadit alespoň jeden trek podél moře…

Ostrov Vega, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.