Hardangervidda, fantastický přechod úžasné náhorní planiny ve středním Norsku

Přechod největší náhorní planiny v Evropě

Hardangervidda ve středu jižního Norska je obrovskou náhorní planinou zaujímajíci rozlohu zhruba 8 000 km², což je přibližně 1/10 rozlohy České republiky. Povrch plošiny ovšem není zase až tak naprosto rovný, jak by se mohlo zdát. Dal by se charakterizovat jako mírně zvlněný s mnoha výraznějšími vrcholy a údolími.

Nejvyšší částí planiny je její severozápadní část (až 1 800 m), a nejnižší naopak jihovýchodní část (okolo 800 m). Svahy na východě jsou povlovné, na západě naopak svahy plošiny prudce spadají k moři, takže je tady velké množství nádherných a velkých vodopádů.

Hardangerjokulen, nejvyšší vrchol Hardangerviddy

Nejvyšším vrcholem Hardangerviddy je jedna ze špiček Hardangerjokulenu (1 819 m), který však některé publikace uvádějí jako samostatnou část, která k samotné planině Hardangerviddy nepatří. Hardangerjokulen je jedním z největších ledovců v Norsku. Pěkně je vidět z cesty mezi městečky Geilo a Eidfjord.

Pokud vezmeme v úvahu výše uvedenou poznámku, pak by byl nejvyšším vrcholem Hardangerviddy Sandfloegi (1 719 m). Jeho výška je však udávána v různých mapách s velkými rozdíly, takže nakonec bude primát asi patřit vrcholu Harteigen (1 690 m) v západní části planiny. Dalšími významnými vrcholy jsou St. Grananutane (1605 m), Berakupen (1 530 m), Skrekken (1 429 m), Handburusti (1 546 m), Sledalsruti (1 496 m), Juklevassrusti (1 603 m) aj.

Planina Hardangervidda je však také pokryta obrovským množstvím jezer a jezírek. S těmi se můžeme setkat opravdu na každém kroku. To je dáno nejen těžko propustným podložím, ale i velkým množstvím srážek, které v této oblasti spadnou.

Přívaly vody musí odvést hustá síť řek a říček, s nimiž se během treku na této planině určitě také seznámíte. Některé se dají přebrodit, velké množství z nich je možné překonat jen díky visutým lávkám, které se naštěstí v této oblasti nacházejí, a které tady nechal vybudovat norský svaz turistů DNT.

Západní část Hardangerviddy

Západní část planiny je více hornatá, sníh se tady udrží i do pozdního léta. Východní a zejména jihovýchodní část planiny je naopak relativně nízká a s velkými vodními plochami. Ty využívají především vodní ptáci jako svá hnízdiště. Místní jezera a rašeliniště jsou však velice nepřístupná, což zase ale hnízdícím ptákům určitě vyhovuje.

Pokud jde o srážky, literatura uvádí, že zde ročně spadne okolo 1 700 mm srážek. V některých místech ještě více. Hardangervidda je zároveň nejstudenější oblastí této části Norska, neboť v zimě klesají teploty i pod –40 °C. To je dáno relativní vzdáleností od moře, které je ohříváno teplým Golfským proudem. Ten velice silně ovlivňuje klima přímořských částí Norska.

Tomu tak však nebylo vždy. Asi před šesti tisíci lety, v teplé periodě po skončení poslední doby ledové, kdy byla průměrná teplota o 3 až 4 °C (někde se udává až o 7 °C) vyšší než dnes, pokrývaly povrch Hardangerviddy rozsáhlé lesy. Velice rozšířená byla především borovice a sosna, jejíž zkamenělé kmeny můžeme nalézt v močálech jihovýchodní části této planiny dodnes.

Dnešní vegetační kryt planiny je tvořen většinou jen trávami, mechy a lišejníky. V nižších chráněnějších partiích rostou zakrslé vrby a břízy, setkáváme se tedy s lesotundrou. V nejnižších partiích se objevují i borovice a smrky. Vedle běžných rostlin tady můžeme potkat i nám z Karpat důvěrně známé "alpinky", jako jsou různé druhy zvonků, silenek, lomikamenů aj. U jezer a vodních ploch je častý suchopýr, místy se dokonce nacházejí kapradiny.

Pokud jde o faunu, ta je rovněž velice bohatá. Nachází se tady větší počet sobů (prameny uvádějí až 40 000 kusů), v lesích losi. Z ptačí říše stojí za zmínku bělokur horský, kulík aj. Přestože je Hardangervidda národním parkem, pasou se zde volně velká stáda ovcí.

Turistika na Hardangerviddě, treking, turistické chaty

Turistika má v této oblasti nebývalé možnosti. Relativně hustá síť značených cest, značný počet chat a provozoven během letních měsíců (jen výjimečně celoročně). Z těch nejznámějších a nejnavštěvovanějších chat jsou to: Viveli, Hedlo, Hadlaskard, Torehytten, Stavali, Stuva, Storurdi, Dyranut, Haukelisaeter, Middalsbu. Je tady i spousta dalších chat, jako Lágaros, Stordalsbu, Hellevasbu, Litlos, Bessa, Sandhaug aj. Naprostá většina chat je zásobována ze vzduchu, tedy helikoptérou. Po souší jsou totiž chaty většinou nepřístupné pro jakákoli vozidla.

V oblasti lze podniknout obrovské množství túr i vícedenních treků. Ve zkratce si uvedeme jednu z nejpěknějších túr: Túru, třídenní trek, zahájíme u osady Fossli, kde si můžeme prohlédnout nádherný a mohutný vodopád Voringfoss. Za zmínku určitě stojí, že tento vodopád v zimních měsících "nefunguje", neboť se jeho vod využívá k výrobě elektrické energie.

Odtud pokračujeme k chatě Hedlo (5 h), která je umístěna v nádherné krajině, kterou spoluvytváří i zde rostoucí lesotundra. Dále pokračujeme k chatě Hadlaskard (7 h), za níž následuje přechod přes řeku, naštěstí po visuté lávce.

Od Hadlaskardu to trochu stoupá, pomalu až k chatě Torehytten (12 h). Nad ní se tyčí v úvodu zmíněný Harteigen, který je opravdu monumentálním vrcholem. Od této chaty pokračujeme kolem nádherného a obrovského jezera Veivatnet (1 173 m) na západ k další chatě Stavali (19 h).

Od této chaty se terén ještě zvedá, ale pak již jen klesáme kolem mohutné řeky Kinso až k městečku Kinsarvik na břehu Sofjordu (odbočka Hardangerfjordu). Procházíme kolem soustavy vodopádů, které jsou velice fotogenické. Do Kinsarviku se dostaneme po 24 hodinách chůze.

Dalšími možnými treky jsou pak třídenní okruh kolem Hardangerjokulenu, přžechod celé planiny (7 – 10 dní) a spousta dalších. Velice pěkným trekem je přechod celé planiny ve směru Fossli, Hedlo, Hadlaskard, Torehytten, Litlos, Bessá, Sandhaug, Lágaros, Mogen, Stordalsbu, Kalhovd, Helberghytta a Rjukan. Jedná se o přechod celé planiny, na který je však nutné vyhradit si asi 10 dní!

Možností túr je tady ovšem obrovské množství. Stále je tady něco nového a krásného. Lze je plánovat od chaty k chatě. Ale vzhledem k tomu, že nocleh je většinou poměrně drahý, bude asi většina turistů pobývat ve vlastním domečku – stanu. Přestože se pohybujeme v národním parku, není s tábořením větších problémů. Nesmíme však spát v blízkosti chat, je přísný zákaz rozdělávat otevřený oheň a znečisťovat okolí.

Turistická centra oblasti Hardangerviddy

• Geilo – největší středisko s informačním centrem, supermarketem a dalšími obchody. Pod centrálním parkovištěm malý skanzen, ve kterém jsou soustředěny ukázky původní vikingské architektury.
• Haugastol – malé městečko nacházející se na bergenské železnici. Jedno z nejvhodnějších míst, odkud se dá vyrazit na túry do oblasti Hardangerviddy.
• Eidfjord – městečko s informačním centrem a obchody. V blízkosti se nachází přírodovědecké středisko věnované Hardangerviddě. Možnost zhlednout zajímavý film o historii národního parku. Prodej map a knižních publikací.
• Kinsarvik – městečko s malým informačním centrem a obchody.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.