Zaječí skok "Zaječák", jak jsme mu říkávali, jdu navštívit po padesáti letech.
Byla to jedna ze skal, kde začínaly mé horolezecké první kroky. Je to okrajová skála
sestávající z pěti výrazných skalisek, oddělené úžlabinami a pod nimi jsou suťová pole.
Skála Zaječí skok je tvořena rulou se žulovými pásy. Výška skalních výchozů je třicet
metrů a na délku mají sto sedmdesát metrů. Nachází se v nejstarší rezervaci v okrese
Jihlava i na Českomoravské vysočině
(celek Křižanovská vrchovina, pozn.
red.). Byla vyhlášena jako soukromá přírodní rezervace statkářem a majitelem pozemků
Leopoldem Kosovským už v roce 1924 a v roce 1933 se celá plocha 2,2 hektarů stala přírodní
rezervací. Rostou zde významné rostliny jako kapradinka skalní, převislá růže a několik
druhů mechů.
Jako většina skal, tak i "Zaječák" má svou pověst. Nedaleko odsud žil zlý rytíř,
který byl na poddané velice přísný a mnohdy si je pletl s lovnou zvěří. Právě lov
a štvaní zvěře byla jeho záliba. Jednoho dne si svoji špatnou náladu chtěl spravit
lovem. Před rytířem se objevil zajíc a rytíř pobídl koně a hnal se za zajícem. U skalního
srázu se zajíc přikrčil a lovec nestačil koně zadržet a oba skončili pod skalou na dně
údolí.
Protože je to jenom pověst, tak na místě chybí deska, která by připomínala rytířovu
smrt. Jediná připomínka na tuto událost je na vrcholu skály. Otisk podkovy koně, jeho
posledního skoku. Přesto asi třista metrů po proudu řeky Jihlavy jedna kamenná deska
je umístěna. Připomíná tragickou událost. V tom místě se utopily tři děti městského
pastýře. To se stalo v roce1698. Tato deska stála původně na levém břehu. Byla přemístěna
na břeh pravý.
Na skalách je zakázána horolezecká činnost. Na stránkách jihlavských horolezců je
zmíněna historie lezení na skále i o prvovýstupu z 24.12.1976. Už v roce 1968 jsme
chodili s kamarádem na "Zaječák" lézt a to už jsme nacházeli staré ručně kované skoby.
To znamená, že se tu lezlo v dávnější minulosti.
A jak na skály? Ze železniční stanice Rantířov po červené značce asi 2,5 km na vrcholovou
vyhlídku Zaječího skoku. Jelikož potřebuji vyfotit skály z protilehlého (levého) břehu řeky
Jihlavy, tak jdu po značce žluté. Ta jde ve svahu a lesem nad údolím. Po asi dvou kilometrech
bychom měli být naproti skalám. Značku ale velmi brzy ztrácíme. Všude pokácené stromy i ty
se žlutou značkou. Kůrovec tady řádí ve velkém.
Skály přecházíme a vracíme se. Sestupujeme k řece a po levém břehu jedeme ke skalám.
Ještě, že jsou stromy bez listí. To bychom nevyfotili nic. Za těch padesát let se to
všechno změnilo. Zarostlo vegetací a mechem. Potřebuji ještě vyfotit ten otisk podkovy,
ale ten je na druhém břehu rozvodněné řeky.
Původní myšlenka ji přebrodit neplatí. Opouštím kamaráda Honzu a bráchu Milana, kteří
mě doprovází a hledám první přechod přes řeku. Ty jsou dva, tak v polovině cesty z Rantířova.
Vycházím do prudkého svahu vstříc červené značce. Ale omyl, ta vedla před padesáti roky jinudy.
Víc kolem "štreky". Tak se motám pod tratí, přes járky až na značku narazím.
Vrchol skály Zaječí skok mě vítá i s tou podkovou, ke které přibyly dvě srdce. Výhled
žádný. Vše převyšují stromy a ze spár mezi kameny rostou borovice a břízy. Pouze v jednom
místě se třpytí v údolí řeka Jihlava. A ty pohledy do dálek jsou pryč. Zakryl je čas, který
dovolil vyrůst stromům mezi skalami.
Zaječí skály, turistická mapa
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Vlaky jedou na čas, takže po dvou přestupech vystupujeme s úderem
desáté v Hlinsku pod Hostýnem (295 m). Akorát včas, protože právě otevírají příjemnou
restauraci Na Žebračce, kam zamíříme na startovní pivko a polévku
…
Hřeben tady utvořil oblouk a i cesta se na chvíli stočila jakoby
zpátky a vyšla z lesa, takže jsme najednou měli nádherný pohled na celou hřebenovku
Bukovské poloniny. Před nějakou dobou tady asi hořelo, stromy byly ohořelé
…
Jarní období roku začalo, a právě to se nedá zpečetit ničím
jiným než nějakou túrou v přírodě. Vzhledem k velmi příznivým předpovědím na
víkend jsem již v průběhu týdne v hlavě vymýšlel, kudy bych se mohl
…
Považský Inovec nepatří k příliš navštěvovaným pohořím na
Slovensku a to je přesně to, co já osobně na horách vyhledávám. Dnes vám tu
popíšu pěkný dvoudenní výšlap v jižní části tohoto pohoří, který jsme absol
…
Západní okraj Moravskoslezských Beskyd zvaný Veřovické vrchy
je vhodným cílem túr a procházek i v předjaří. Sníh rychle taje a objevují se první
poslové jara - sněženky, petrklíče, babočky či žluťásci. Bylo by škoda
…
Stewart Lee Udall byl mormon. Narodil se v roce 1920 v rodině
významného právníka a předsedy Nejvyššího soudu státu Arizona, studoval krátce
na univerzitě. Po vypuknutí 2. světové války, narukoval k letectvu, i když
…
V Malých Karpatech je mnoho míst, které stojí za návštěvu.
Já bych rád dnes představil hezký a hlavně opět nenáročný výlet, který vás
zavede do okolí obce Dobrá Voda. Trasu, kterou zde popíšu, je možné si
rozdělit do
…
Starohorské vrchy stojí tak trochu bokem turistického zájmu.
Tak trochu ve stínu vyšších Nízkých Tater či atraktivní Velké Fatry, vyplňujíce
zhruba prostor mezi známým lyžařským střediskem a sedlem Donovaly
…
Další cesta vede k městu Seeb a poté směrem přímo k jihu do
města Bidbid a Izki. Už těsně za Seebem začíná dálnice prudce stoupat do Hadžárských
hor, aby v Izki dosáhla rovinatější polopouštní ráz. Kromě toho jde o oblast
…
Pokud máte zájem zajet si některý jarní nebo letní víkend na
pěkný dvoudenní čundr a nemáte právě potřebu zdolávat velká převýšení, nebo se
toulat v nekonečných lesích, můžete se s klidem vydat do turisticky stále
…