Českomoravská vrchovina, geomorfologické členění Českomoravské vrchoviny (Vysočiny) na pohoří

Českomoravská vrchovina (geomorfologická oblast) aneb Vysočina, turistika a pohoří

Českomoravská vrchovina. Každý z nás ji jistě zná. Oblast Českomoravské vrchoviny je totiž častým námětem televize i rozhlasu. Především díky dopravnímu zpravodajství a nehodám na tolik skloňované dálnici D1. Kdo z nás ale dokáže přesně vymezit Českomoravskou vrchoviny, která je lidově zvaná též Vysočina? Kdo zná jednotlivá pohoří této rozsáhlé geomorfologické oblasti. Možná ani obyvatelé kraje Vysočina ne…

Tak předně. Českomoravská vrchovina není, jak se často mylně uvádí, pohoří. Jedná se o geomorfologickou oblast, jejímiž sousedy jsou další geomorfologické oblasti - Jihočeské pánve, Středočeská pahorkatina a Brněnská vrchovina. S těmito oblastmi patří do nadřazené jednotky, kterou je Česko-moravská subprovincie.

Na severu Českomoravská vrchovina dále sousedí se Středočeskou tabulí, Východočeskou tabulí, Orlickou oblastí a Jesenickou oblastí. Na východě ji vymezují Vněkarpatské sníženiny. No a na jihu je "naše" Českomoravská vrchovina ohraničena sice státní hranicí s Rakouskem, fyzicky však pokračuje k našim jižním sousedům jako Thaya Hochland, tedy vysočina kolem řeky Dyje. Pro laika pojmy a názvy málo uchopitelné a možná i nesrozumitelné. Ale pro vymezení této geomorfologické oblasti nezbytné.

Čtěte také: Geomorfologické členění České republiky, do subprovincií

Z předchozího odstavce jasně plyne, že hovořit o Českomoravské vrchovině jako o pohoří je tak trochu nemístné. Podobně jako je tomu na Slovensku v případě Slovenského rudohoří a nebo Slovenského středohoří, které jsou podrobněji popsány v samostatných článcích.

Vymezení Českomoravské vrchoviny

Vymezme si tedy konečně na Českomoravskou vrchovinu, která se rovnoměrně rozkládá po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy (odsud i název), z pohledu turisty a běžného smrtelníka. Stačí si Českomoravskou vrchovinu rozdělit na podřazené geomorfologické jednotky - celky. Chcete-li - na pohoří. Těch je celkem sedm. Jsou to:

• Železné hory
• Hornosázavská pahorkatina
• Hornosvratecká vrchovina
• Jevišovická pahorkatina
• Křižanovská vrchovina
• Křemešnická vrchovina
• Javořická vrchovina

Tyto celky se dále dělí na 21 geomorfologických podcelků, z nichž mezi turistickou veřejností jsou asi nejvíce známy Žďárské vrchy a Jihlavské vrchy. Podcelky se dále dělí na desítky okrsků, jejichž přehledy můžete nalézt na Trekingu v samostatných článcích.

Jedná se tedy o oblast vymezenou (velice hrubě) městy Jindřichův Hradec, Tábor, Vlašim, Kolín, Svitavy, Tišnov a Ivančice. Podrobnější geomorfologické členění jednotlivých celků naleznete v samostatných textech věnovaných jednotlivým celkům a členění do podcelků v níže připojené tabulce. A nebo v samostatném přehledném článku o geomorfologickém členění České republiky.

Nejvyšší hora (hory) Českomoravské vrchoviny

Povrch Českomoravské vrchoviny tvoří mírně zvlněné vrchoviny a pahorkatiny. Oblast sice nedosahuje nijak závratných výšek, v průměru max. 600 až 700 m, přesto však skýtá obrovské množství přírodních krás a turistických zajímavostí. Ať již v podobě skalních útvarů rozesetých po horách i dolech, rybníků s mokřady, přírodních rezervací či velkého množství středověkých hradů a nebo novodobých rozhleden.

Pro turisty asi budou nejzajímavějšími nejvyšší vrcholy Českomoravské vrchoviny (Vysočiny). Tím úplně nejvyšším vrcholem celé Českomoravské vrchoviny je Javořice (837 m), nejvyšší hora Javořické vrchoviny nacházející se v sousedství Železných hor v jihozápadním cípu této geomorfologické oblasti o celkové výměře 11 742 km². To je, bez pár drobných, 15 % rozlohy České republiky.

O pouhý metr za Javořicí "zaostává" vrch Devět skal (836 m) v Žďárských vrších, podcelku Hornosvratecké vrchoviny. Dalšími osmistovkami Žďárských vrchů (Hornosvratecké vrchoviny) jsou vrchy Devět skal (836 m), Buchtův kopec (813 m), Pohledecká skála (812 m), Žákova hora (810 m) a Kamenný vrch (802 m).

Z dalších nejvyšších vrcholů si zmínku zaslouží Harusův kopec (741 m), nejvyšší vrch Křižanovské vrchoviny. A nebo Křemešník (765 m), nejvyšší hora Křemešnické vrchoviny. Hornosázavská pahorkatina se může pochlubit vrchem Roudnice (661 m), Železné hory vrchem Pešava (697 m) a Jevišovická pahorkatina Zadní horou (633 m).

Vodstvo

Českomoravská vrchovina je odvodňována hustou sítí řek a říček. Jakousi pomyslnou říční páteří Českomoravské vrchoviny je řeka Jihlava. Ta spolu se sousední Oslavou a Rokytnou odvodňuje velkou část Českomoravské vrchoviny. Severozápadní část oblasti odvodňuje Sázava a východní část řeka Svratka. Jižní část oblasti pak odvodňuje hraniční řeka Dyje. Českomoravská vrchovina tak patří ke dvěma úmořím: k úmoří Černého moře a Severního moře.

Klima

Klima Českomoravské vrchoviny se příliš neodlišuje od klimatu okolních oblastí. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 5 - 7 °C, roční úhrn srážek činí 650 až 880 mm. V polohách nad 800 metrů se roční úhrn srážek zvyšuje až na 1 100 mm.

Geologie

Masív Českomoravské vrchoviny je budován převážně starými horninami, které vznikaly v prvohorách či ještě starších geologických obdobích. Stáří některých hornin tak dosahuje i více než 600 miliónů let, takže vznikaly zřejmě již v starohorách a nebo prahorách. Jelikož se ale jedná o přeměněné horniny, které byly sekundárně vystaveny vysokým tlakům a teplotám, není možné jejich přesnější radiometrické datování.

Českomoravská vrchovina byla v dávné geologické minulosti součástí tzv. variského pohoří, které se táhlo napříč celým tehdejším kontinentem (jenž pochopitelně vypadal zcela jinak než dnes). Následné horotvorné pohyby, transgrese a regrese moří a eroze snížily výšku původního pohoří z nějakých 5 000 až 8 000 metrů na dnešní zlomek (max. 837 m).

Spolu s Šumavskou hornatinou tak Českomoravská vrchovina patří k nejstarším geologickým útvarům České republiky. Geologové hovoří o tzv. Moldanubiku. Moldanubikum představuje nejstarší vývojovou jednotku Českého masívu, která vedle ČR zasahuje i do Rakouska a vyplňuje prostor mezi toky Dunaje a Vltavy.

Z hornin v Českomoravské vrchovině převažují různé metamorfované horniny. Především pararuly, ortoruly, serpentinity, amfibolity či granulity. V malém zastoupení se objevují i mladší (druhohorní) usazené horniny. V geologicky nejpestřejším pohoří Českomoravské vrchoviny - v Železných horách - se ale objevují i křemence, permské pískovce, diority, opuky. A také sprašové hlíny a aluviální náplavy čtvrtohorního stáří.

Kam na výlet v Českomoravské vrchovině

Přestože je oblast Českomoravské vrchoviny poměrně hustě osídlena, nalezneme tady velká území s minimálními zásahy člověka. Především v oblasti Hornosvratecké vrchoviny a Železných hor. Není tedy divu, že tady byly vyhlášeny hned dvě chráněné krajinné oblasti. Jsou to CHKO Žďárské vrchy, která byla vyhlášena v roce 1970 na rozloze asi 709 km² a Chráněná krajinná oblast Železné hory, která byla vyhlášena v roce 1991 na území o rozloze 284 km². A úplně nejvýznamnějším chráněným územím Českomoravské vrchoviny je Národní park Podyjí, který byl vyhlášen v roce 1991 na ploše pouhých 63 km².

Osobně bych z celé Českomoravské vrchoviny vyzvedl oblast Ždárských vrchů s nejvyššího horami celé oblasti a rybník Velké Dářko. A pak naprosto výjimečnou Mohelenskou hadcovou step v Jevišovické pahorkatině s unikátní flórou a faunou na hadci. V oblasti Českomoravské vrchoviny však nalezneme stovky, ne-li tisíce turisticky atraktivních cílů. Jejich jmenování jde však již daleko za rámec tohoto článku.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.