Veveří, královský hrad a Winston Churchil

Veveří a Winston Churchil, kamenný vladař "Prýglu" na novém vzestupu (2)

V minulém díle jsme se dopravili ke hradu a pověděli si o založení sídla a období největší slávy Veveří. Dnes prosvištíme jeho historií plnou zajímavých jmen až do smutného 20. století a nakonec se projdeme po hradním areálu, který si představíme tak, jak jej můžeme vidět v těchto dnech. Text v uvozovkách prokládáme pro zdůraznění blízkosti moravské metropole ojedinělými výrazy z hantecu, jazyka brněnské ulice.

Krátkým skokem ze středověku do počátku 19. století

Českým králům hrad patřil až do roku 1531. Poté se jeho majitelé, často zvučných jmen poměrně rychle měnili (pánové z Ludanic, z Lipé, z Pernštejna, Černohorští z Boskovic). Od roku 1609 šest desítek let vlastnili hrad Tiefenbachové, kteří zastávali ve službách císaře vysoké funkce. Od roku 1698 vlastnila Veveří bez pěti let jedno století neméně významná rodina Sinzendorfů.

I nadále probíhala poměrně výrazná stavební aktivita v hradním areálu. Tiefenbachové nechali opravit jižní i západní bránu. V předhradí byly vystavěny ovčíny a další budovy hospodářského zázemí. V hradním jádru dochází k postupnému propojení jižního paláce, břitové věže a reprezentativního paláce Jana Jindřicha.

Čtěte také: Hrad Veveří, kamenný vladař "Prýglu" na novém vzestupu (1)

Na západě, v bývalém prostoru parkánu, vyrostla třípodlažní budova s černou kuchyní v přízemí, dnešní západní průčelí palácového slepence kolem břitové věže. Přistavěny byly také tři patra arkádových ochozů zevnitř nádvoří k již stojícím palácovým budovám a zdá se, že mezi vnitřním a východním nádvořím nechali postavit i průchozí budovu Anglického traktu.

Stavební akce probíhaly též na východním nádvoří. U hranolové věže vyrostl malý dvoupodlažní palác a vedle (západněji) budova, jejíž přízemí sloužilo jako kočárovna a první patro do 18. století jako zbrojnice a poté sýpka. Jižní roh východního nádvoří vyplnila na počátku 17. století hlásná věž zvaná Prachárna, i když za úložiště střelného prachu zřejmě nikdy nesloužila.

O necelá dvě století později byl ve věži zřízen byt pro hlídače panské obory, jež byla na svazích hradního kopce zřízena v 18. století, za posledně jmenovaných majitelů Sinzendorfů. Jejich stavební práce se týkaly především interiérů paláců, které přizpůsobili plně k vysoce komfortnímu bydlení. Alespoň hrubou představu si dnes můžeme učinit při pohledu na fresky ve velké palácové jídelně, jež byly nedávno restaurovány.

K této době se možná váže pověst o zazděné krásné paní na hradě Veveří. Podle ní byl jeden mladík z Brna, co pracoval na stavbě, vybrán k přeukrutnému úkolu - zaživa zazdít ženu. Zedník sem byl přivezen se zavázanýma očima a navíc byl vázán slibem mlčenlivosti.

Přesto však srdnatý a důvtipný mladík nechal jednu cihlu volnou, aby se krásná vězenkyně neudusila a při cestě zpět se mu podařilo rychle vyhlédnout z kočáru. Byl to prostě "fišál" (v hantecu chytrý kluk)! Poté, co jej maskovaný zločinec vyhodil z kočáru zorganizoval záchranou a pátrací akci, která slavila úspěch a ženě zachránil život.

Slavný lékař, švédský král a boháči

Na přelomu 18. a 19. století došlo ke zbourání přemyslovských paláců a na místě toho severovýchodního vznikla plně v duchu nastupujícího rozervaného romantismu terasa s altánem, květináči a především výhledem do divokého údolí Svratky i na protější stráně.

Z 19. století stojí za zmínku stavba Nového ovčína v předhradí západně od purkrabství a romantizující úpravy ochozů předsunutého opevnění. Od roku 1802 vlastnil panství Veveří baron Vilém Mundy, původně soukenický mistr, jenž se svou prací i spekulacemi s nemovitostmi vypracoval stylem "merický sen" na bohatého barona.

Na Veveří se roku 1822 narodil Jaromír Mundy, budoucí filantrop a profesor lékařství, organizátor sanitní služby, který v podstatě stál u zrodu červeného kříže. Roku 1830 Veveří zakoupil syn sesazeného švédského krále Gustav, princ z Vasy.

Veveří proměnil v honosný dvůr, leč pro rodinné neshody panství po 14 letech prodal. Rodinné problémy tak uchránily hrad před plánovanou celkovou romantizující přestavbou. Zemřel zde i princův otec, někdejší král Gustav IV. Adolf a také princův malý syn. U kostelíku Nanebevzetí Panny Marie před hradem tak byla jednu dobu ve hře myšlenka zřízení hrobky švédské královské rodiny.

Od prince z Vasy koupil panství nesmírně zámožný Jiří Šimon Sina, člen rodu Sina, původně obchodníků řeckého původu, kteří zbohatli obchodováním s Orientem. Po smrti Jiřího Šimona Veveří připadlo jeho vnučce Heleně, jež se provdala za řeckého velvyslance švarného knížete Řehoře Ypsilantiho. Kněžna byla také iniciátorkou parkových úprav hradního úbočí i okolních svahů v 70. letech 19. století, vystavěny byly dva skleníky pod Jižní bránou.

Po svržení francouzského císaře Napoleona III. (1870) se prý Veveří stalo centrem intrik proti Francouzské republice. Těžko říci, co kněžnu finančně vyčerpalo, když musela Veveří roku 1881 prodat bohatému bankéři Mořici, svobodnému pánu Hirsch-Gereuthovi. Chladný a racionálně uvažující finančník nechal hrad modernizovat (telefon), přičemž při přebudování hradní kaple na kanceláře neváhal nechat strhnout její středověkou klenbu.

Winston Churchill na Veveří a jeho syndrom

Roku 1899 panství připadlo v rámci dědictví baronu Mořici Arnoldovi Deforest - Bischofsheimovi. Ten žil převážně v Británii, kde se stal osobním přítelem Winstona Churchilla, tehdy ministra. Churchill na Veveří strávil i část své svatební cesty, na což v průjezdu za branou vnitřního hradu dnes upomíná pamětní deska. O pozdějším ministerském předsedovi se toho obecně ví hodně, tak připomeňme jednu méně známou skutečnost z lékařství, jež se s touto osobou pojí.

Churchilla každý zná z fotografií s neodmyslitelným doutníkem v ústech. Také státníkův vzhled napovídá tomu, že byl jako správný vlastenec možná velkým příznivcem staré dobré anglické kuchyně, která rozhodně sacharidy nešetří a zná jen ty "špatné" tuky. Navíc úzkosti a deprese (jež nazýval svým černým psem) z diplomatických trablů celý život samoléčil vydatným popíjením tvrdého alkoholu. Přesto všechno se dožil obdivuhodných devadesáti let.

A tak se vyklubal termín Churchillův syndrom, tedy v podstatě stav, kdy se lidé přes svůj nezdravý životní styl dožívají vysokého věku. (Termín se nejčastěji používá pro popis jevu, kdy se někteří silní kuřáci dožívají překvapivě vysokého věku, díky nízké aktivitě enzymů, jež metabolizují látky v cigaretovém kouři na karcinogeny.)

Veverské panství

Již od počátku patřili k hradu okolní vesnice (Bítýška, Žebětín, Bystrc, Rozdrojovice, Kníničky) a panství se postupem času stále zvětšovalo. Majitelé především od 16. století počali využívat možností okolí k různému podnikání. Byli zakládány pily, mlýny, rybníky, obory, ale také hamry a na panství byly těženy i rudy (Veverská huť na Šmelcovna v údolí Bílého potoku).

V roce 1844 se majetek náležící k hradu rozrostl o panství Rosice a Prštice, takže ve druhé polovině 19. století patřil Veverský velkostatek k největším panstvím na Moravě. Z celkových 12 690 ha panství bylo roku 1919 po pozemkové reformě 10 990 ha zestátněno a zbytek rozdělen.

I na časy roboty na Veverském panství pamatuje lidová slovesnost či zase nějaký romantický autor a přináší nám pověst o pekelném zjevení v lesích kolem Veveří. Po nocích tu rajtuje ohnivý kočár s vozkou bez hlavy a je navíc provázený psem s ohnivým jazykem. Strašidelné psisko představuje zakletého zlého surového správce z hradu.

Když prý "zagreboval" (hantecem zemřel), byl pochován u kostelíku Nanebevzetí Panny Marie. Pro spáchané hříchy země nechtěla přijmout zlého muže a "kanála" (sprosťáka) a mrtvolu správcovu vždy ráno lidé nacházeli vyhozenou za hřbitovní zdí. Co dělat dále, byla velká "makačka na budku" (těžké přemýšlení). Až zlého "ingósta" (výstižně úředník) museli pohřbít v nesvěcené půdě, na skále proti hradu.

20. století: krkolomný přemet od vyhledávaného turistického cíle téměř k ruině

Po první světové válce baron De Forest vyslal na Veveří jako správce panství britského plukovníka Rugbyho, jenž si zřídil byt v zadní průchozí budově Vnitřního hradu. Tím stavby zadní části získaly jméno Anglický trakt. Roku 1925 odstoupil baron po dlouhém, soudu a pod nátlakem hrad státu. Veveří bylo zpřístupněno veřejnosti a stalo se vyhledávaným turistickým cílem.

Za druhé světové války na hradě sídlili Němci: wehrmacht i akademie zločinecké SS. Při ústupu německých jednotek byl vyhozen do povětří i most pod hradem, (nové spojení obou přehradních břehů pod Veveřím bylo uskutečněno vybudováním 101 m dlouhé lávky roku 2003). Vlna fronty, jež se přes Veveří převalila, s sebou vzala i mnoho podstatného z původního hradního mobiliáře, což představuje neslavnou vizitku rudých osvoboditelů.

To však byla jen předehra skutečného řádění v prostorách hradu z počátku 13. století. Nejprve zde bylo zřízeno lesnické učiliště s internátem, čemuž byly plně adaptovány prostory hradu (váleček na rokokové výmalbě apod.) V 70. letech však dostalo hradní areál brněnské VUT, jež chtělo areál přestavět na mezinárodní kongresové a studentské centrum brněnských vysokých škol. Po měsících projektování přišla ke slovu hrubá síla a projekt se zčásti realizoval. Byly položeny kanály a vodovody, bez izolace a bez dokumentace prací hluboko pod zemí dosud neprobádaného terénu přemyslovského hradu.

Tragédie byla dokonána v druhé fázi projektu - statickém zajištění. Betonové nástřiky stěn a injektáže zajistili, že zdivo pod neprostupným materiálem začalo pekelným tempem vlhnout, rozpadat se a chátrání hradu nabylo olbřímích rozměrů. V 80. letech byl pod prostorem staveniště zničen zbytek parku. Povězme, jak je popisována devastace hradu v jedné knize o našich památkách z roku 1981: "(hrad) je upravován na vědecké a kulturní středisko pro potřeby vědeckých škol a vědeckých ústavů…"

Nehoráznými úpravami zdecimovaný hrad po krátké epizodce soukromého vlastnictví, jež mělo za cíl tragické dílo zkázy dokonat přeměnou jednoho z největších moravských hradů v hotel, se naštěstí nakonec dostal do rukou Národního památkového ústavu, který se teď v rámci svých omezených prostředků snaží o postupnou rekonstrukci a záchranu možného i nemožného a budování prostor pro budoucí stálé expozice.

Nezbývá než držet palce této chvályhodné snaze učinit z Veveří znovu cíl lidí z široka daleka a doufat, že co nejvíce peněz ze státní kasy poteče správnými stavidly a koryty nejen na různé kampusy a jiné megalomanské městské pomníky politiků, ale i do lesů za Brno na hrad Veveří.

Procházka po hradě na závěr

Popišme nakonec, co vše našim dychtivým zrakům může od roku 1994 nabídnout návštěva Veveří. Do hradu lze vstoupit Západní či Jižní branou. Zvolíme- li vstup od západu, z aleje vedoucí od kaple U Matky Boží, pak první, co spatříme nás vrhne rovnou do středověku - masivní vysoká hradba předsunutého opevnění s věžemi zakončená historizujícím cimbuřím. Věže předhradí tvoří výraznou dominantu tohoto kousku krajiny u Brněnské přehrady.

Projdeme renesanční branou s kladkami po padacím mostě a za další pozdně gotickou branou s vysokým lomeným obloukem se ocitneme na nádvoří tzv. Středního hradu, v podstatě předhradí. První, co nás jistě uchvátí, je pohled na masu Vnitřního hradu s dominantní břitovou věží. Napravo od nás najdeme vstup branou do vnitřního prostoru předsunutého opevnění (bolverku, zde také Příhradku). V létě v něm prý bývá k vidění expozice dravých ptáků. Rozhodně si nenechte ujít výstup na nedávno opravené ochozy. Nahoru vede dřevěné točité schodiště v dutině věže. Z ochozu se otevírá nad zdí psince krásný pohled především na Vnitřní hrad.

Poté, co vejdeme zpět na nádvoří předhradí, můžeme po naší pravici prozkoumat širokou nabídkou rozlévaných vín ve vlídném příšeří sklepení hradní vinotéky. V budově někdejšího Nového ovčína se v budoucnu plánuje otevření restaurace. Zatím musíme vzít za vděk skromnějším občerstvením v prostorách Kočárovny (párek v rohlíku apod). Budete- li chtít "čechrovat bahno" (v hantecu pít pivo), nabízí se tu konzumace Staropramenuc "desatero" čepovaného do kelímku (hantecem desítka). Případnou únavu je možné okamžitě řešit usednutím na jednu z laviček příjemného venkovního posezení.

O něco níže se nalézají citlivě volené konstrukce stánků, patrně sloužící v plné sezóně k prodeji nějakých suvenýrů. Srdce umělecky cítících zaplesá při pohledu na opodál vystavené dřevěné plastiky. O něco dále má své sídlo v opravené budově purkrabství pobočka nynějšího majitele hradu - Národního památkového ústavu v Brně. Z jihu stoupá cesta z údolí Veverky, jež vstupuje do hradu manýristickou Jižní branou. Pod ní můžeme vidět zbytky konstrukcí skleníků z druhé půli 19. století. V patře Jižní brány je v budoucnu plánováno na místě někdejšího úřednického bytu provozovat cukrárnu s kavárnou.

Most o délce 30 m, po kterém projdeme 16 m nad příkopem do Vnitřního hradu, zde stojí teprve 112 let a je jednou z prvních železobetonových konstrukcí bývalé Rakousko - Uherské monarchie. Předtím se do jádra vstupovalo po barokním mostě se sochami světců, jež jsou k vidění za rohem v koutku někdejší černé kuchyně. Ještě dříve tudy vedla rampa zakončená padacím mostem. V dlouhém průchodu v přízemí západního křídla postaveného Tiefenbachy mineme pokladnu a dostaneme se na nádvoří Vnitřního hradu.

Zezdola a druhé strany se můžeme obdivovat mohutnosti břitové věže, částečně nás obklopují jednotlivá křídla paláce se zasklenými arkádami a vyhlídková terasa, kde se nyní pracuje (jaro 2008) na jejím zpřístupnění veřejnosti. V zadní části terasy stával severovýchodní přemyslovský palác a naproti němu, na místě současné proluky, druhý jihozápadní. Z volného místa se otevírá výhled naproti na předhradí a dolů do údolí Veverky k parkovišti.

Vstup do hradu a vstupné

Vstup do bývalého parkového areálu na hradních úbočích naznačuje východ a zbytek oblouku schodiště. Z vnitřního nádvoří lze dále projít Anglickým traktem na východní nádvoří až k domnělému donjonu a věži Prachárně, která bude v brzké době v provozu coby volně přístupná vyhlídka. Z průchodu dlouhou budovou Anglického traktu lze také vstoupit do části někdejšího sklepení pod severovýchodním přemyslovským palácem.

V rámci zpoplatněného prohlídkového okruhu mohou návštěvníci shlédnout také prostor přízemí věže s břitem, první patro paláce s někdejšími reprezentativními místnostmi a půdu paláce na závěr. Od prohlídky (70 Kč, sleva 50 Kč) nečekejme bombastické zahlcení vizuálními vjemy z přepychové expozice. Uvidíme restaurovaný freskový sál s jedněmi z již zmíněných nejstarších vyobrazení hradu Veveří (rok 1760) a také půdu s konstrukcí krovů, u nichž restauratéři zvolili tak citlivou metodu rekonstrukce, že dokázali zachovat 70 % původních trámů, z nichž některé pocházejí až ze 14. století.

Po návštěvě zůstává především silná emoce - hněv. Prohlídka interiérů hradu Veveří je jedna z nejpůsobivějších možností, jak se na vlastní oči tváří v tvář zásahům betonové brutality přesvědčit o tom, kterak lidská hloupost a zvůle dokázala v krátké době zatočit s někdejší perlou mezi kulturními památkami Moravy.

Otavírací doba hradu Veveří

• Poslední prohlídka interiérů začíná v pracovní dny v 16:00, o víkendech v 17:00, během školních prázdnin v 17:00

Hrad Veveří, turistická mapa

Odkazy a další informace

• Oficiální stránky (včetně otevírací doby a různých aktuálních akcí na hradě): www.veveri.cz
• Plaček M. (2007): Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, 2. vydání, str.683 až 687, Libri, Praha.
• Obsah pověstí z hradu Veveří čerpány z knihy M. Šrámkové a O. Sirovátky "Brněnské kolo a drak"
• Jízdní řád parníků: www.dpmb.cz

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.