Treking > Tipy na výlet > Sopky v ČR, vyhaslé (aktivní) sopky České republiky a úplný seznam sopek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
Sopky v ČR, vyhaslé (aktivní) sopky České republiky a úplný seznam sopek v Čechách, na Moravě a ve SlezskuSeznam sopek v České republice, vulkanismus a nejmladší sopky v ČR23.2.2016 | Otakar Brandos
Sopky v Česku? Kolik sopek v ČR máme? A kolik sopek bylo v ČR v minulosti? Máme dnes v České republice nějakou činnou sopku? Kde v ČR jsou poslední aktivní sopky? A soptí? Ne, zůstala tady pouze řada vyhaslých sopek, které zdobí řadu dříve sopečných pohoří ČR. V geologicky poměrně nedávné minulosti (v kenozoiku, ještě někdy počátkem čtvrtohor) tomu však bylo zcela jinak. V některých oblastech vyrostlo množství lávu a popel chrlících sopek, které silně ovlivňovaly okolní krajinu. Např. v Doupovských horách, v Českém středohoří a v Českém lese, ale i v Nízkém Jeseníku. Tam dodnes nalezneme řadu značně zachovalých sopečných kuželů. |
|
Dnes v naší krajině pozorujeme již jen dozvuky původní sopečné činnosti v podobě vývěrů horkých i chladných minerálních vod a nebo úniků teplých plynů. Např. v NPR Soos u Františkových Lázní. A nebo řadu útvarů upomínající na sopečnou činnost. Ať již v podobě různých utuhnutých čedičových proudů a turisticky atraktivních čedičových varhan (Panská skála, Lávový proud u Meziny, Rotavské varhany atd.) nebo jiných stop jako lahary atd. A kolik že u nás těch sopek bylo? Stopy prvohorního a staršího suchozemského i podmořského vulkanismu byly již dávno setřeny erozí a především horotvornými pohyby. Mnohé produkty tohoto vulkanického období se sice zachovaly dodnes, avšak z míst svého vzniku byly tyto velice staré vrstvy vulkanických hornin v pozdějších fázích vývoje Českého štítu či Karpat přemístěny. A k tomu všemu ještě navíc část těchto hornin prošla pozdější metamorfózou (přeměnou). Lépe jsou na tom tzv. neogenní sopky, jejichž orientační přehled naleznete na konci tohoto článku. V období mladších třetihor a dokonce čtvrtohor se dá na našem území hovořit o řádově desítkách sopek. Vesměs menších sopečných kuželů s relativně krátkou dobou činnosti. NeovulkanismusV dalším textu se budeme zabývat pouze sopkami třetihorního a čtvrtohorního stáří, které neprošly ani vrásněními a ani metamorfózou. Dokonce některé z nich se v relativně málo pozměněné podobě dochovaly v podobě téměř původní dodnes. Záměrně píši některé, protože řada sopek z tohoto tzv. neovulkanického období spadajícího do mladších třetihor a některé dokonce do čtvrtohor byla obroušena zubem nesmlouvavé eroze. Jejich stopy by oko laika v terénu vůbec nedokázalo rozlišit. To se poměrně "paradoxně" týká i naši nejmladší sopky - Železné hůrky. Dnešní podoba sopek na území Čech, Moravy a Slezska v řadě případů představuje jen torzo původních sopečných kuželů a nebo podpovrchových přívodních kanálů obnažených erozí. Jako je tomu například v případě Sedla v Českém středohoří, Javoru v Lužických horách či Řípu v Dolnooharské tabuli, Košumberku ve Svitavské pahorkatině a Bukovce v Jizerských horách. Proto je otázkou, zda-li tyto vrchy sopečného původu ještě vůbec označovat jako sopky… Vulkanotektonické struktury v ČRSopečná činnost je obecně vázána na tektonicky aktivní oblasti (zlomy) jako je tomu u sopek jako Vesuv, Ključevskaja, Fudžijama aj. A nebo na izolované (bodové) oblasti, kde prostupuje teplo z nitra Země a dochází k tavení horniny. Tak jako je tomu např. u havajských sopek Mauna Kea či Mauna Loa. Nejinak tomu bylo u sopek na území dnešní České republiky, jejichž výskyt je vázán na hlubinné zlomy a podobné zóny. Nejvýznamnější tektonickou strukturou s vázanou vulkanickou aktivitou na našem území je tzv. oherský rift táhnoucí se od Chebu přes Karlovy Vary až po Ústí nad Labem a Lužické hory. Dalšími podobnými strukturami jsou krušnohorský zlom, jáchymovský zlom, středohorský zlom, lužický zlom, labská linie (zóna) či chebsko-domažlický příkop. Na posledně jmenovaný je vázán vznik dvou našich nejmladších sopek - Železné hůrky a Komorní hůrky. Nejvíce sopek je soustředěno v oblasti Doupovských hor a Českého středohoří. Izolovaná vulkanická centra nalezneme v Krušných horách, Lužických horách, v Českém ráji a na Ještědsko-kozákovském hřbetu. Další centra nalezneme také v Chebské pánvi, Dolnooharské tabuli, v Nízkém Jeseníku, Vizovické vrchovině, Bílých Karpatech a dalších oblastech. Nejmladší sopky v České republicePodle radiometrického datování je vůbec nejmladší sopkou České republiky Železná hůrka. Toto nevysoké návrší nedaleko Chebu a odkryté těžbou strusek a popele soptilo možná ještě před nějakými 170 000 lety. Podrobněji se tímto zajímavým vrchem (sopkou) zabývám v samostatném článku. Podobně jako u některých dalších níže jmenovaných sopek. Jen o něco starší sopkou než Železná hůrka je Komorní hůrka ve stejné oblasti. Za dalšími mladými sopkami musíme zamířit na severní Moravu resp. do Slezska do Bruntálské vrchoviny, podcelku Nízkého Jeseníku. Tam nalezneme významné sopečné kužely Velký Roudný, Venušina sopka či Uhlířský vrch se stářím okolo jednoho až dvou či tří miliónů let. Dalšími významnými sopkami jsou např. Vlčí hora, Podhorní vrch, Božídarský Špičák, Trosky, Otická sopka, Říp, Vinařická hora či Bořeň. Stáří těchto sopek je však již o poznání vyšší. Od asi 5 mil. let až po asi 30 až 32 mil. let v případě vrchu Bořeň. Lakolity a dómyČeské středohoří je často považováno za krajinu plnou sopečných kuželů. Avšak ne každý takovýto kužel musí nutně být sopkou. Ba právě naopak, naprostá většina nápadných kuželů (nejen) Českého středohoří ve skutečnosti sopkami nikdy nebylo. Jedná se pouze o tzv. lakolity, intruzivní podpovrchová tělesa bochníkovitého tvaru, jejichž tělesa vznikala průniky horké lávy do rozrušených vrstev podloží. Narozdíl od sopek se žhavá materie lakolitů na povrch nikdy nedostala a utuhla hluboko pod povrchem v šikměji i vodorovně uložených starších vrstvách původních hornin. Za obnažení utuhlého tělesa obvykle kyselejších láv (znělce, trachyty) může až následná eroze a nebo lomová činnost člověka. Ukázkovým příkladem lakolitu je např. Andělská hora ve Slavkovském lese, Vlhošť či Bezděz v Ralské pahorkatině, Doubravka, Milešovka nebo Kletečná v Českém středohoří. A nebo Střekov na břehu Labe u Ústí nad Labem či Kunětická hora u Pardubic ve Východolabské tabuli. Podobným útvarem jako lakolity jsou dómy. V jejich případě se žhavé magma sice prodralo na zemský povrch, avšak bylo natolik viskózní, že utuhlo aniž se rozlilo do okolí. Příkladem takovýchto útvarů (dómů) jsou např. vrchy Hněvín, Zlatník a nebo Špičák v Českém středohoří. Sopky jako významné přírodní a hradní lokality ČRTěžko přístupné strmé svahy vulkanických kuželů nikdy nevyzývaly k hospodářské činnosti. I to je jeden z důvodů, pro dnes vrcholy bývalých sopek či lakolitů představují unikátní biocenózy s mimořádně pestrými rostlinnými i živočišnými společenstvy a doslova ráj pro přírodovědce. Objevuje se tady velké množství zřídkavých i ohrožených druhů rostlin a živočichů. V případě živočichů se to týká především bezobratlých a plazů. V minulosti temena vrchů sopečného původu poskytovaly rovněž dokonalé ochrany našim předkům, kteří si řadu těchto vrchů vybrali za svá sídla a zbudovali tady pevné kamenné hrady. Vezměme si jen takové vrchy jako Kalich se zbytky Žižkova hradu či Bezděz v Českém středohoří resp. Ralské pahorkatině, Kumburk nedaleko Jičína, Kunětickou horu u Pardubic a spoustu dalších. Sopky a sopečné vrchy jsou tak skutečně vděčným cílem túr a výletů. Z řady z nich se otevírají úžasné výhledy. A na Lovoši dokonce můžete přespat v turistické chatě Lovoš a užít si jak západu, tak i východu Slunce. Abecední rejstřík sopek v České republice
Použité zdroje
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Chybí Vám tam zebín a sopka u Nové Pace.
od konce. Pár vršků zřejmě do seznamu výhledově přibude, některé sopky jsou i v odborné literatuře uváděny jako diskutabilní.
Jejich horké magma se nedostalo na povrch. Např. Bořeň, Zlatník, Káčov.
uvedené vrchy se řadí mezi sopky. Ano, v odborné literatuře se objevují v případě některých vrchů opačné názory, u některých sopek panují rozepře mezi odborníky již dlouhá desetiletí. Nejen u Káčova, jak uvádíš, ale třeba i u Otické sopky aj.
Na mě je tam až moc textu. Například jsem se chtěla dozvědět kolik v minulosti bylo sopek a místo toho jsem tam četla stopy prvního a staršího...
Ale nedozvěděla jsem se kolik jich vlastně bylo. Kdyby jste měli jen ten text a já vám položila otázku kolik bylo v minulosti sopkek dokázal by jste mi odpovědět?
letáku se slevami v Kauflandu, ale mnoho. A ano, na otázku bych dokázal odpovědět.
uveďte tedy prosím číslici kolik jich bylo.
závěru článku?
Jako k čemu to je??? Co s tim???? Já tomu nerozumim.
dávejte mátový čaj… Na blbý dotaz nikdy nečekejte chytrou odpověď…
Jo, jde to, ale co Milešovka, ta tam taky patří!!!! Jiné sztánky jsou lepší. Fakt.
na stejný dotaz wency - Milešovka byla lakolitem, nikoliv sopkou.
Váš seznam není příliš důvěryhodný - např. "Otická sopka" za 1) není sopka a za 2) se jmenuje Kamenná hora - další chyby neuvádím....
s vámi hrubě nesouhlasit. Odborná literatura uvádí něco jiného než tady tvrdíte vy. Byť u Otické sopky panují i v odborných zdrojích jisté neshody.
A co Slánská hora to byla taky sopka.
nyní odpovědět, zda-li ano a nebo ne. V použitých publikacích Slánská hora zmíněna nebyla. Pravděpodobně se tedy nejednalo o sopku, ale o "pouhý" lakolit. Pokusím se to ověřit co nejdříve.
Fajn seznam, i když vždy budou spory ohledně malých výlevných útvarů. Např. Hončova hůrka u Příbora a dál pokračující submarinní vulkanismus těšínské asociace (Sovinec u Fryčovic)...
A co třeba Milešovka, to není sopka? Když je tu třeba Lovoš, nebo Bořeň?:-)
sopkou podle geologů nebyla. Nakonec je Milešovka jasně uvedena jako vzorový příklad lakolitu v příslušné části tohoto článku.
tak to se omlouvám, jen jsem článek rychle projel v práci a některé zásadní informace mi unikly:-)
u zběžného prolétnutí je to omluvitelné :-))
|