Viničná hora (589 m n. m.), sopečný bazaltový vrch v Plaské pahorkatině

Vinice, Viničná hora - bazaltová kupa sopečného původu u Skupče

Vinice (589 m n. m.) je vrch sopečného původu tvaru bazanitové kupy nacházející se u obce Skupeč. Vinice (v mapách také Viničná hora, pozn. red.) je významná kóta Pernarecké pahorkatiny, která je součástí podcelku Stříbrské pahorkatiny v Plaské pahorkatině. Tato bývalá sopka je skutečně nápadným vrcholem viditelný ze širokého okolí (například až z Božkovské vyhlídky v Plzni).

Jedním z důvodů proč má tento kopec své kouzlo je jeho bohatá historie. Ta začíná již v době kamenné, kdy se právě zde nalézalo výšinné sídliště. Dokonce po prozkoumání archeology roku 1961 se zde nalezly střepy a keramika, kamenné sekeromlaty či jiné pravěké památky, z nichž některé jsou uloženy i v muzeích.

Nyní se přesuneme do 17. století, kdy na vrcholu stával větrný mlýn, který si však své existence dlouho neužil, neboť byl v roce 1710 zasažen bleskem, zcela vyhořel a dnes tu po něm již nenajdeme ani stopy. V 19.století se v těchto místech skutečně pěstovalo víno jako i v nedalekých Křelovicích. T tohoto důvodu zřejmě vrch Vinice dostal i své jméno.

Čtěte také: Ovčí vrch, Krasíkov a Vlčí hora. Po sopečných kopcích Plaské pahorkatiny

Ovšem i novodobá historie poznamenala Viniční vrch. Na západním úbočí se zde totiž nacházel lom, ze kterého dokonce vedla na vrch lanovka, po které zde zbyly základy strojovny viditelné dodnes.

Pro náš výlet jsme si vybrali krásnou jarní dubnovou sobotu. Naše cesta začínala u železniční stanice Trpísty, odkud jsme se po silnici vydali do stejnojmenné obce. Tato část trasy po docela frekventované silnici nebyla vůbec zajímavá, a tak jsme rychle pospíchali dolů k Trpístskému mostu přes Úterský potok, kde jsme již vozovku opustili a vydali po zelené turistické značce údolím Křelovického potoka.

Cesta byla po zimě trochu zablácená, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme si užívali to krásné ticho přerušené jen zpěvem ptáků a občasným zurčením potoka. Na dvou místech se z putování stalo trochu dobrodružství, jelikož jsme zde museli potok přejít, ale protože jsme zde nenašli žádnou lávku, museli jsme si poradit jinak. Potok je však nepříliš široký a hluboký, proto nám stačilo k dosažení druhé strany přeskákat přes pár kamenů.

Poté se cesta začala od vodního toku odklánět a my jsme po ní vystoupali až na okraj pole u obce Krukanice. Zde jsme si na složených vytěžených kládách sedli a dali malé občerstvení. Po krátké pauze jsme se vydali po poli až do obce Krukanice, za kterou jsme opustili zelenou značku, zahnuli doleva a po menší silnici vyšli směrem Vinice.

Po chvilce pochodu jsme se ocitli u odbočky na rozcestí, odkud vpravo zahýbala polní cesta k již samotnému vrcholu. V této chvíli se bývalá sopka ukazovala v plné kráse a až k jejímu vrcholu jsme ji měli stále před sebou. Závěrečnou pěšinou po úbočí jsme provedli finální výšlap až na vrchol.

Po krátkém občerstvení jsem si již vyndal z batohu dalekohled i fotoaparát a začal se kochat krásnými výhledy směrem na západ. Ačkoliv je Viniční vrch pokryt poměrně hustým porostem, směrem na západ se při pěkném počasí (jako jsme měli my) otevírá pěkný výhled směrem na další sopečné vrchy jako například na Hradišťský vrch, Vlčí horu či částečně na Ovčí vrch. Krasíkov s hradem viditelný není, jelikož je schován za Hradišťským vrchem.

Po dostatečném porozhlédnutí se po okolí mě uchvátil pohled z okraje lomu směrem dolů, kde se nacházejí obří balvanové haldy. Poté jsme si ještě prohlédli základy strojovny lanovky a pravděpodobné valy jakožto zbytky bývalého hradiště a sídliště již zmiňovaného výše. Zbývalo ještě udělat fotku triangulační tyče jakožto důkazu výstupu na vrchol sopky a již jsme sestupovali dolů.

Po cestě dolů jsme neodolali zastavení se u bývalého lomu, tentokráte jsme ho však již obdivovali zespodu. Pohled na něj byl opravdu fascinující. Zde sem si sebral i malý kousek sopečného horniny na památku. Naposledy jsme si prošli jižní úbočí s již probouzející se přírodou a vyrazili po stejné cestě zpátky na vlak.

Po cestě jsme si ještě užili v údolí Křelovického potoka jeho krás a krásné okolní přírody, která se nachází v jeho blízkosti, z mostu se ještě zahleděli na hladinu Úterského potoka, a protože se již blížil večer, spěchali do Trpíst na vlak.

Výlet to byl opravdu povedený a všem ho doporučuji. Přímo na Vinici totiž nevede žádná turistická trasa a je to proto málo navštěvované místo s pěknými výhledy, přírodou a historií, kde si budete pravděpodobně nikým nerušeni vychutnávat jeden z mnoha sopečných vrchů v západních koutech naší země.

Sopka Vinice, turistická mapa