Prášilské jezero na Šumavě je ledovcové

Putování za krásou Prášilského jezera, ze Sušice k Prášilskému jezeru

Právě tam, kde na obzoru zahlédneme siluetu mohutného Svatoboru s rozhlednou a za ním vzdálená pásma šumavských plání, na rozhraní hor a vlídného podhůří. Leží při Otavě město Sušice. Jeho vznik z původní osady rýžovníků otavského zlaty se datuje do doby čilého provozu na obchodní cestě z Bavor, která již před desátým stoletím překračovala v tomto místě Otavu.

První písemný dokument, hovořící o Sušici jako o městě, pochází z 25. března 1233 a týká se odkazu hraběte z Bogenu windberskému klášteru. Ve 13. a 14. století se město rozrostlo o dvojitá pásma hradeb. Po třicetileté válce se rozvoj na staletí přerušil a Sušici postihly i morové rány a velké požáry, z nichž oheň v roce 1707 zničil téměř celé město. Nový rozmach přineslo až založení sirkařské výroby.

Dnes převážně rekreační osada

V okolí města najdeme krásnou přírodu. Zejména hezká a oblíbená jsou místa v údolí Otavy, v povodí Vydry nebo místa v šumavských kopcích. Ze Sušice sem směřuje přes Rejštejn a Čeňkovu Pilu autobusová linka, končící na Modravě. My však po ujetí prvních kilometrů proti pospíchajícímu toku Otavy vystoupíme už v Srní, na jehož plošinu silnice vyšplhá po 23 kilometrech.

Jednotlivé šumavské hřbety v namodralém zamlžení v dáli máme z blízkého Sedelského vrchu seřazeny pěkně za sebou. Malá horská obec byla založena v roce 1726 a původně zde sídlili též strážci hranic - Králováci. V roce 1788 byl postaven kostelík a v letech 1804 až 1805 vyrostl na jeho místě nový kostel Nejsvětější Trojice, krytý na návětrné straně šindelem. V rázovité obci vidíme roubené domy na kamenné podezdívce s polovalbovou střechou, z nichž některé byly opatřeny zvoničkami. K zajímavostem obce patřil mlýn s pilou, který pracoval do roku 1949.

K místům Josefa Váchala

V srní opustíme směr k Modravě a pokračovat dál silnicí mezi lesy budeme do 10 km vzdálených Prášil, malé obce pod horou Ždánidla (1 308 m). Cestou asi po jednom kilometru projedeme starou dřevařskou osadou Mozau. V Prášilech v místech někdejšího schwarzenbergského zámečku hned zkraje obce vystoupíme a než se vydáme na další cestu, připomeňme si krátce bohatou minulost obce, která byla za minulého režimu po desetiletí obehnána zátarasy.

Její historie patří neoddělitelně šumavskému sklu, jehož výrobu tu zavedl Lorenc Gattermayer v roce 1739. Sklo se produkovalo již v roce 1763, kdy panství po Lobkovicích a dalších majitelích získal Josef Kinský z Vchýnice - Tetova. Za Josefa Schwarzenberga byly však sklárny koncem 18. století zrušeny a opuštěné tovární budovy získal v roce 1819 Kašpar Eggerth, který v nich zřídil ruční výrobu papíru.

Papírna až do svého vyhoření v roce 1933 byla jednou z nejstarších v Čechách a dodávala papír až do prezidentské kanceláře. Používal ho pro jeho, jakost na své originální knihy i Josef Váchal, šumavský básník, dřevorytec a zejména knihař, který v papírně svého času i žil.

Odtud se vypravoval do okolních hájoven, aby se zaposlouchal do nejrůznějších pověstí, které později přispěly k jeho monumentální knize s názvem "Šumava umírající a romantická". Se 74 různobarevnými dřevoryty, tištěnými na ručním papíře až 544 barvami, vyšla v letech 1928 až 1931 v miniaturních rozměrech středověkého kodexu 65×49 centimetrů a váze 20 kilogramů. Autor ji vydal pouze v jedenácti očíslovaných výtiscích.

Prášily ještě v roce 1937 měly kolem sto šedesáti domů, v nichž žilo asi tisíc lidí, byl tu krásný hotel, četnická stanice, finanční stráž, škola i pošta.

Ze všech šumavských jezer snad nejskromnější

Z Prášil se vydáme směrem zpět k Srní silnicí 5 km po modré turistické značce k Prášilskému jezeru. Asi po 1,5 km v místech někdejšího tankodromu uhýbá ze silnice modrá značka kolem Jezerního potoka doprava. Z počátku jdeme schůdnější silničkou, asi po 2 km nás značka zavádí do lesa a cesta pozvolně stoupá. V poslední fázi vystupujeme už na hráz jezera po půlkilometrovém strmém stoupání.

Prášilské jezero je z osmi ledovcových na Šumavě a v Bavorském lese svojí rozlohou 3,72 hektarů na pátém místě. Leží v nadmořské výšce 1 079 metrů a má maximální hloubku 15 metrů. Jeho hladina se nachází na východním svahu hory Poledník (1 315 m) pod 150 metrů vysokou, na západ situovanou karovou stěnou se skalními žulovými sruby a kamennými moři.

Historie jezera není nikde přesně zaznamenána, avšak ještě počátkem dvacátých let minulého století tu stával v místech hráze hostinec, v jehož okolí vládl čilý ruch. Nedaleko dnes stojí pomníček s černou mramorovou deskou, do níž je vyryt text, věnovaný studentovi přírodních věd Otakaru Kareisovi, který zde v roce 1927 utonul. Pozdější doba se do dějin vod zapsala rokem 1988, kdy při průzkumu dna došlo k objevení palivové přídavné nádrže letadla z druhé světové války a pádel k záchrannému člunu. Bližší podrobnosti však nejsou známy.

Jezero je pro milovníky přírody stále vyhledávaným místem. Leží v odlehlém koutě a možná právě proto jen těžko lze zapomenout na jeho večerní tichost, kdy hladinu jen chvílemi rozčeří něžné hrátky vlnek. K návratu odtud použijeme červeně značené cesty, která je asi o jeden kilometr kratší, a prochází z poloviny lesem a z poloviny loukami s dalekými výhledy. Dovede nás od hráze jezera přímo k mostku přes Prášilský potok a dál do Prášil, výchozímu bodu k návštěvě jednoho z krásných míst Šumavy.

Prášilské jezero, turistická mapa

• Ledovcové Prášilské jezero na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.