Prandegg, zřícenina hradu v Mühlviertelu stojí v podhůří Novohradských hor

Cesta byla naplánovaná dokonale. Přes hraniční přechod Studánky - Weigetschlag, Bad Leonfelden, městečko Freistadt, Kefermarkt, Gutau… Tady, když jsme sjížděli z kopce ostré zatáčky, byla vidět na kopci nádherná zřícenina. Ještě to bylo několik kilometrů autem. Auta jsme nechali na parkovišti pod kopcem, kde rakouský turistický ukazatel psal, že k hradu je to 15 minut.

Zeťák neustále mluvilo tom, že cesta vede až nahoru. To vše kvůli dětem, protože rodiče nevěděli a netušili, že to děti ujdou. Ono také bylo pozdní odpoledne. Ty ukazatele musel dělat nějaký běžec, proto jim moc nevěřím. Věřím až, když jsem na místě. I cesta sem byla nádherná a z kopce do kopce, samá zatáčka. Tam zámek, tam další, nádherné výhledy, skály, potoky… Celkově ta oblast stojí za podrobnější návštěvu.

Vyrazili jsme vzhůru k hradu a k novým poznáním. Obě vnoučata šlapala vzorně. Chvíli šla napřed, chvíli se držela za ruku a nebo také čekala na dědečka, který se zadýchával a vydýchával. Asi za půl hoďky jsme dorazili na nádvoří předhradí. Je zde Taverna, kde je možné se občerstvit. Věděli jsme, že se chvíli zdržíme. Děti si daly zmrzku, my jeden kousek od cesty. Obsluha byla česká a sám majitel měl radost, že nejsme Ukrajinci nebo Balkánci.

Po občerstvení jsme se vydali na prohlídku hradu. Hrad je úžasný, za mne jedna velká prolézačka. Jen jsme neustále dohlíželi na děti, aby se něco nestalo. Na této poměrně dlouhé a rozsáhlé zřícenině se dostanete jak do sklepení, tak i na bergfrit, odkud jsou nádherné výhledy. Jen Alpy se ten den ztrácely v mracích. Projít lze různě až tři patra hradu. Vejít východní stranou přes most, možná kdysi padací, a vyjít druhou, západní stranou a sestoupat skalisko po schodech a visutých lávkách.

Hrad stojí na skalnatém výběžku a je poměrně dlouhý a úzký. Pod hradem se nachází hospodářské budovy, kde je dnes Taverna a také hradní muzeum. Již ve 12. století zde stával pozdně románský hrad, který úplně zaniknul. O Prandeggu první písemná zmínka pochází z roku 1287. Hrad byl po staletí úzce spojován se Zellským trhem (Markt Zell, dnes Bad Zell) a nedalekým zámkem Zellhof.

Ve svých dějinách bylo pro hrad důležité, že byl z poloviny lénem knížecí vrchnosti a z poloviny připadal biskupství v Řezně. Počátkem 13. století se polovina Řezna dostala do držení rodu Pranterů a v roce 1298 se o tuto část dělily ještě rody Reichensteinů a von Capellenů. V roce 1352 byl podíl léna Reichensteinů a Capellenů přibližně stejný a zůstal nerozdělen až do jeho konce v roce 1406.

Prandegg byl znovu rozdělen, když se poslednímu mužskému potomku rodu Capellen provdaly obě dcery a hospodářství bylo použito jako věno. Hrad tak připadl Dachsbergerům a Lichtenštejnům. V roce 1492 byla polovina léna navrácena císaři, který ji v roce 1534 předal Hilleprantovi Jörgerovi. O dva roky později získali Jörgerovi i druhou polovinu léna. Jörger nebyl spokojen se svými majetky a tak nadále nakupoval rodinné statky v okolí, mimo jiné i zámek Zellhof, ale žili stále na Prandeggu.

Jako protestanti byl rod Jörgerů nucen v roce 1631 prodat své místní majetky včetně Prandeggu a a zámku Zellhof Gotthardu von Scherffenberg, pánu ze Spielbergu, který brzy umírá. V roce 1636 se vdova znovu provdala a to za Hanse Reicharda ze Sterhemberka. Sherffenbergové Prandegg postupně opouštějí a usazují se na zámku Zellhof. Hans Sterhemberk prodává celý svůj majetek roku 1642 Salcburkům a od té doby začal hrad či uvádí se v písemnostech i zámek Prandegg chátrat. Pokračoval pouze pivovar a dvorní krčma, i když ty byly nakonec také opuštěny.

V roce 1806 po vymření zellhofské linie přešlo panství na hraběte Dietrichsteina, který pak Zellhof a Prandegg prodal v roce 1823 vévodům z rodu Saxe-Coburg a Gotha, kdy jejich potomci vlastní Prandegg a Zellhof dodnes.

Prohlídka zde byla nekonečná. Trvalo, než jsme vše prolezli různé kouty, sklepení, ale i na věž vylezli. Pod hradem lze i stanovat, je zde možnost rozdělat si oheň, opéct špekáčky. Při nepřízni počasí lze po dohodě s majitelem Taverny přespat i v jedné z místností, které jsou tomu přizpůsobeny. Pokud sem vyrazíte s malými dětmi, den vám uteče jak voda. Konají se zde i koncerty, divadlo a různé akce. Co mne velmi příjemně překvapilo, že se na prohlídku hradu neplatí žádné vstupné.

Po prohlídce hradního muzea jsme se vydali k autům. Můj pocit byl ten, že na hradě na mne opět dýchlo to kouzlo genia loci. Když jsme už byli u aut, tak si zeťák všimnul, že jsme mohli vyjet až k hradu. Jsem rád, že to tak nedopadlo a že jsme si to všichni užili. Když jsme se rozjeli k domovu, začalo pršet. Počasí nám i tentokrát přálo. A děti byly unavené jen chvilku.

• Zřícenina hradu Prandegg na turistické mapě