Cesta Márie Széchy a Muránska Venuša z Muráně, cesta patří k historickému i kulturnímu dědictví

Dluh historii (1), cesta Márie Széchy

Několik let jezdím pravidelně do Národního parku Muránska planina. Kraj strmých srázů a zrádných jeskyní, jak ho ve své "Nejkrásnější sbírce" nazývá Miloslav Nevrlý, nepatří mezi oblasti, kde člověka potkáte na každém kroku. Chcete-li spatřit krásnou a zachovalou přírodu, nebýt při tom rušeni davy turistů, neváhejte. Muránska planina je ideální volbou. A pokud zároveň patříte k milovníkům historie, platí toto tvrzení dvojnásob.

Určitě nejzajímavějším historickým objektem je zřícenina hradu Muráň. Zcela nelogicky by se zachoval člověk, který by na Muránskou planinu přijel a přitom ji nenavštívil. Sám jsem mnohokráte stoupal červeně značenou cestou z Muráně k bradlu Cigánka, na kterém hrad stojí. V záhlaví turistických směrovek jsem přitom četl honosný nápis: "Cesta Márie Széchy".

Nevím, jak nejvýstižněji definovat můj vztah k historii. Odměřený, to je nejspíš to pravé slovo. Proto mne také nikdy nenapadlo pátrat po tom, co se za tímto názvem skrývá. Úplně mi stačila další informace na směrovce: "Stará mezihradní cesta z roku 1644, která spojovala Fiľakovský hrad a Muránský hrad". Co si o tom myslet? V tomto kraji je tisíc zajímavějších věcí a od hradu k hradu vedlo cest…

…Až před pár lety na jaře. Při setkání s Milanem Hromadou, dobrovolným strážcem Národního parku Muránska planina, se rozhovor začal obracet směrem do minulosti. Milan mi dlouho vyprávěl o historii hradu, historii obce Muráň i o historii Cesty Márie Széchy. Stál jsem jak opařený, do morku kosti jsem se styděl za své fatální mezery z oboru historie. A nechtěl věřit tomu, jak může být zajímavá. Poslouchal jsem a pochopil, že Cesta Márie Széchy patří k historickému i kulturnímu dědictví tohoto kraje. Výsledkem bylo, že jsem ji zařadil mezi cíle letošních cest.

Na podzim, po nádherném týdnu stráveném na Muránské planině, jsem vykročil směrem k Fiľakovu. Cestu jsem celou prošel. Poznal jsem kraj, který je z mého pohledu až "za" Muránskou planinou, který jsem doposud při svých toulkách opomíjel. Začal jsem se zajímat o historické souvislosti, o kterých jsem dosud neměl ani potuchy. A dospěl k názoru, že by bylo na škodu nechat si vše jenom pro sebe. Sedl jsem k počítači a začal psát. Záměr byl jasný: Ve stručnosti zmínit historická fakta, dopodrobna popsat cestu, upozornit na zajímavá místa, vybavit čtenáře informacemi na cestu. Ale ouha, narazil jsem velice brzy.

Pochopil jsem, že historii v tomto případě nelze seškrtat do několika řádků. A k sepsání rozsáhlejšího povídání, ze kterého by čtenář souvislosti pochopil, nejsem z výše uvedených důvodů kompetentní. Požádal jsem proto o pomoc Milana. S ohledem na jeho znalost historie, s ohledem na to, že sám patří mezi iniciátory renesance Cesty Márie Széchy.

Nuže, seznamte se nejprve s historií

Kdo byla Mária Széchy a proč spojila mezihradní cestou právě Fiľakovský a Muránský hrad? K zodpovězení těchto otázek je potřeba nahlédnout do historie jejího rodu a do historie hradu Muráň. Muránský hrad vznikl pravděpodobně v první polovině třináctého století. První písemná zmínka je z roku 1271. V té době zřejmě plnil strážní funkci na cestě do Horehroní a byl také loveckým sídlem královské družiny.

Během následujících dvě stě padesáti let patřil několika majitelům. Za zmínku stojí především jeden z nich, loupežný rytíř Matej Bašo, který hrad spravoval v letech 1529 až 1549. Ještě dlouho po jeho smrti vzpomínali lidé ze širokého okolí na nelidské a kruté chování neomezeného pána hradu Muráň. V roce 1612 hrad odkoupil od uherského panovníka Mateja II. gróf Tomáš Széchy, hlavní župan Gemerské stolice. A tady začíná sláva Muránského hradu.

Tomáš Széchy vždy sympatizoval se Štefanem Bockaiem, vůdcem protihabsburského povstání v roce 1604. Zůstal však na straně krále. V roce 1612 byl jmenovaný županem Gemerské stolice, v letech 1612 až 1615 byl také županem Šoproňské stolice. Zúčastňoval se mnoha vojenských akcí a mnoha diplomatických jednání.

Bojoval proti hajdukům a porazil je 28. října 1611 u obce Kálló. (Hajduci byli hlavní silou vojska Štefana Bockaie. Potomci utečenců z jižních oblastí Balkánu, kteří se živili chovem a prodejem dobytka. Byli ozbrojeni a měli určité výsady.)

Hned nato se zúčastnil mírových jednání v Tokaji a byl jedním z těch, kteří podepsali dohodu s Gabrielem Bethlenem (Další z vůdců protihabsburských povstání. Sedmihradský kníže, hlásící se k odkazu Štefana Bockaie. Byl podporovaný Turky). Nejvyšších hodností dosáhl Tomáš Széchy na sklonku svého života.

Po jeho smrti v roce 1618 se stává dalším vlastníkem Muránského hradu Juraj Széchy, nejstarší syn Tomáše Széchyho a Barbory Perínské. Kromě Muránského hradu odkázal otec Jurajovi v závěti také Balogský hrad (Veľký Blh, rodinné sídlo rodu Széchy). Juraj Széchy byl tělem i duší voják. Jak miloval kord, tak nenáviděl pero. Všechny listiny, včetně těch nejdůvěrnějších, pouze podepisoval. V roce 1593 byl v tureckém zajetí v Sobotce, dnešní části Rimavské Soboty.

V roce 1605 byl zvolený vojevůdcem uherských vojsk. Byl stoupencem Štefana Bočkaje. Zastával funkci důvěrníka a stále se pohyboval v jeho blízkosti. V roce 1608 Juraj Széchy užíval titulu župana Gemerské, Zemplínské a Marmárošské stolice. V témže roce uzavřel manželství s Márií Drugethovou. V roce 1619 se otevřeně spojil s Gabrielem Bethlenem, ten mu za věrnost daroval další majetky. Věrnost Juraje Széchyho však trvala jen potud, pokud měl Bethlen úspěchy. V roce 1621 podepisuje věrnost králi. Využívá svého postavení a z Muráně podniká výpady za účelem rozšíření panství a majetku. Napadá okolí Košic, jeho útoky směřují na Banskou Bystricu, kterou také dobyl. Obsazuje Nové Zámky.

V roce 1622 ho panovník Ferdinand II. jmenoval svým tajným rádcem a posléze kapitánem severovýchodní části Uherska. Nejvýznamnějšími funkcemi, které zastával v té době, byly župan Gemerské stolice, svobodný pán hradů Muráň, Lupča, Balog a Vyšná Lindava. V létě 1625 se vydal Juraj Széchy na cestu do Trebišova. Cesta se týkala správy jeho nemovitostí, jeho známí si ji však vysvětlili jako možnost tajně se střetnout s Bethlenem. Informace se donesla i do Vídně. Na cestě do Trebišova byl Juraj Széchy zavražděn vlastním zbrojnošem. Důvod vraždy nebyl objasněný, nabízí se však zmíněný politický motiv. Za svého života postavil Juraj Széchy na Muránském hradě dvouposchoďový palác, pod hradem na svahu byla slévárna děl.

Po smrti Juraje Széchyho se vlády na Muráni ujala jeho žena Mária Drugethová. Musela však složit věrnostní přísahu panovníkovi. Složila ji na Muránském hradě a dodržovala ji až do konce života. Mária Drugethová podporovala protestantskou církev, podílela se na stavbě kostelů a škol, dohlížela na úroveň vyučování, podporovala chudé žáky. Suverénně vládla dětem, poddaným i hradní posádce. Vynášela rozsudky, usměrňovala náboženské cítění, byla přísným strážcem mravů a poklesky trestala vězením na hradě.

Na Muráni vládla jako malá královna. Byla sebevědomá, ušlechtilá, povinnosti si plnila vzorně. Hrad Muráň skoro nikdy neopouštěla. Starala se i o bezpečnost poddaných celé Gemerské župy. Velmi dobře znala situaci panství a hradu. Obklopovala se vzdělanými lidmi, kteří jí pomáhali spravovat majetky. Musela po smrti svého muže také spravovat velké nemovitosti pro svoje dcery, což bylo spojené s nemalými starostmi. Měla velké spory se svými příbuznými, kteří se dožadovali majetků, v roce 1625 tak o některé přišla.

Problémy měla i se svými dcerami, kterým vadila puritánská výchova matky. Mária Drugethová zemřela 28. května 1643. Během sedmnáctiletého manželství s Jurajem měla Mária Drugethová devět dětí. Čtyři syny a pět dcer. Žádný ze synů nedosáhl věku dospělosti a tím vymřel po meči rod Széchy. Po smrti Márie Drugethové vládla na hradě její dcera Eva s manželem Jurajem Illesházyim.

Poslední a nejvýznamnější osobností tohoto rodu na hradě Muráň je Mária Széchy. Nejstarší dcera Márie Drugethové, nazývaná také Muránská Venuše, se narodila se v roce 1610. 30. května 1627 se provdala v Jelšavě za Štefana Bethlena. Údajně jediným důvodem sňatku byl přislíb pomoci při dopadení vraha jejího otce. Vraha se najít nepodařilo, navíc Bethlen po dlouhé chorobě zemřel. Měla dvaadvacet let, když se provdala podruhé a stala se manželkou Štefana Kuna, sedmihradského šlechtice.

Mária byla krásná, měla ráda poezii, byla dobrou jezdkyní a na rozdíl od svého muže byla vzdělaná a inteligentní. Kun se s její osobností nemohl vyrovnat. Po čase Mária od manžela utekla na hrad Déva. Kun hrad obléhal, ale Mária odolala. S Kunem se hned nato, po třech letech manželství, nechala rozvést. Byla to záležitost v té době zcela mimořádná, nicméně máriino protestantské vyznání rozvody umožňovalo.

Po rozvodu žila Mária Széchy na Muránském hradě se svojí mladší sestrou Evou a jejím manželem Illesházyim, který se stal po smrti Márie Drughetové právoplatným majitelem hradu. Mária byla přívrženkyní krále, Eva s manželem však byli přívrženci stavovského povstání Juraje I. Rákocziho. V té době se Mária začala stále častěji stýkat s Františkem Vesselényim, kapitánem Fiľakovského hradu. Oba se znali z doby máriina mládí a už tehdy jí Vesselényi projevoval svoji náklonnost. Byl však ženatý a máriin otec Juraj Széchy jakémukoliv vztahu všemožně bránil.

Po smrti Máriiny matky byl Muránský hrad, díky přítomnosti stoupenců Juraje I. Rákocziho, baštou protihabsburského odporu. Proto Mária a František připravili plán na získání hradu. Jednoho večera se měl František tajně dostat do máriina pokoje. Plán však byl vyzrazen, na Vesselényiho čekali vojáci. Zajali ho a i se společníky uvěznili. Říká se, že Vesselényi musel podstoupit zkoušku oddanosti panovníkovi, kterou připravila samotná Mária. Jednoho dne dostal do vězení vzkaz: "Paní hradu Ti vzkazuje, že ruku svojí Ti dá a o majetek se rozdělí, jestliže se krále zřekneš a k Rákoczimu se připojíš". Vesselényi prohlásil, že raději zemře, než by přestoupil na stranu Rákocziho. Obstál tím ve zkoušce a zároveň získal oddanost Márie.

V květnu 1644 zemřela Vesselényiho zákonitá manželka Žofia Bosniaková, která žila na hradě Strečno. V srpnu 1644 byli František a Mária v Muráni oddáni a Vesselényi se stal pánem hradů Muráň, Ľupča a Balog. Toto období bylo vrcholem slávy Muránského hradu a je nazýváno Zlatým věkem hradu Muráň. Vesselényi byl zakrátko povýšen do baronského stavu a v roce 1655 se stává uherským palatinem. To byla druhá nejvýznamnější osoba po králi a Muránská Venuše byla v Uhersku první ženou po královně.

Hrad byl přestavěný s nebývalou pompou a nádherou. V té době tu vznikly všechny barokní stavby a nákladně byl přestavěný i renesanční széchyovský palác. Vesselényi nechal vybudovat nemocnice v Muráni, Jelšavě i v Pohorelé. Muráň ožil. Jezdil sem výkvět uherské šlechty, velmoži, zemani a grófové ze všech krajů.

V roce 1657 se vlády v Uhersku ujal Leopold I. Omezoval výsady šlechty a nedodržoval Zlatou bullu. Tím pobouřil a proti sobě postavil šlechtu celé země. Vesselényi zorganizoval spiknutí, které však bylo prozrazeno. Od veřejné popravy ho zachránila předčasná smrt v květnu 1667. Majetek Márie Széchy byl zkonfiskovaný a Mária byla uvězněna. Bylo s ní krutě zacházeno, byla zbavena všech práv. Zemřela 18. června 1679. Její smrtí zhasla i sláva Muránského hradu.

Tolik tedy historická fakta. Proč Mária nechala vybudovat cestu, která nese její jméno? Dnes už bychom asi marně hledali odpověď na tuto otázku. Cesta rozhodně nevznikla proto, aby mohla Mária jezdit za Františkem na Fiľakovský hrad. Vesselényi byl ženatý a dodržoval přísahu manželské věrnosti. Mária však často navštěvovala Kyjatice, Babinec a Kraskovo. Místa při cestě, kde vlastnila rozsáhlé nemovitosti. Tam se zřejmě oba setkávali. Naopak Vesselényi při svých toulkách zavítal až k hradu Muráň. Muránčané ještě dnes nazývají pramen vody u cesty do Tisovce (lokalita Peprovice) pramenem milenců. Jisté je však to, že cesta nevznikla v roce 1644, jak se uvádí na turistických směrovkách. Z výše uvedených historických skutečností vyplývá, že letopočet jejího vzniku musíme posunout asi o osm let nazpátek.

Kdo a kdy vytáhl na světlo boží někdejší podobu Cesty Márie Széchy? Dá se zjednodušeně říci, že to tak zkomponovali historici. Já jsem se o ní poprvé dočetl koncem sedmdesátých let. V turistickém průvodci ČSSR, Svazek 51/b, Slovenské rudohorie stredná časť (Zdeno Hochmut a kolektiv, rok vydání 1968, Šport, vydavateľstvo SV ČSZTV Bratislava), se na straně 56 píše:

"Značka přichází do oblasti (Slovenského rudohoří) z Rimavské kotliny a Fiľakova a je součástí 64 km dlouhé červené magistrály, která po celé délce sleduje starou historickou vojenskou cestu, která spojovala Fiľakovský hrad s Muránským a nesla jméno své budovatelky, grófky Márie Széchy. Místní lidé dodnes toto staré označení používají." Tato informace mě zaujala, v té době se intenzivně pracovalo na hradě Muráň, studovaly se historické dokumenty, porovnávaly se se skutečností. Ověřil jsem si, že oba hrady skutečně spojuje červená turistická značka. Přepočítal jsem kilometráž, navštívil některá místa a celou trasu jsem popsal.

Po roce 1989 došlo k pokusům označit a obnovit Cestu Márie Széchy. Setkávali jsme se s neporozuměním, byly snahy zpochybňovat celý projekt. V časopise Krásy Slovenska 1-2/96 jsem uveřejnil článek, ve kterém jsem se obracel k veřejnosti se žádostí o pomoc při obnovení Cesty Márie Széchy. Už v čísle 5-6/96 byl publikovaný ohlas pana Vlastimila Dohnala, cituji: "Místní turisté se snaží splatit dluh historii a seznámit především mládež se zásluhami Márie Széchy. Po vyhodnocení faktů o životě Márie a Františka jsme však dospěli k jednoznačnému závěru, že není žádoucí po 350 letech připomínat činy, které jsou v zásadním rozporu se všeobecně platnými principy morálky".

Co k tomu říci? Dnes je situace jiná. Podařilo se vyznačit cestu v celé její délce a označit ji alespoň tabulkami. Cesta Márie Széchy se stále více dostává do podvědomí místních lidí i turistů, kteří k nám zavítají. Bude však zapotřebí vynaložit ještě spoustu úsilí a prostředků, než bude celý projekt dotažen do úplného konce.

• Dokončení článku

Informace na cestu

• č. 135 (Stolické vrchy - Revúca)
• č. 141 (Cerová vrchovina - Lučenec)
• č. 144 (Bodvianska pahorkatina - Rimavská Sobota)

Možnosti ubytování

• 45 minut od Muránského hradu (Velká lúka - Piesky) je možnost táboření, pramen vody je u chaty Zámok pod Muránským hradem
• Penzion Muráň (tel.: +421 584 494 440, od 200,- Sk /osoba/noc)
• Brezina, bývalý rekr. objekt. Vhodné místo ke stanování (je však nutné mít s sebou zásobu vody)
• Rekreační oblast Kurinec - Zelená voda (možnost stanování)Rimavská Sobota, Fiľakovo (ubytování různé kvality lze vyhledat bez problémů na internetu)

Spojení

• Muráň: autobusová linka z Popradu do Revúce (do této autobusové linky je možné přistoupit v železniční stanici Červená Skala na trati Banská Bystrica - Brezno - Margecany). (poznámka: po dohodě s řidičem je možné vystoupit v sedle Javorina nad Červenou Skalou. Odtud značenou cestou po vrstevnici na Velkú lúku a k hradu). V Muráni také zastavuje mezinárodní autobusový spoj Brno - Košice.
• Fiľakovo: rychlíková zastávka na železniční trati Bratislava - Zvolen - Košice. Autobusové spojení do Zvolena a Banské Bystrice.
• Spojení do jiných míst na trase je třeba vyhledat individuálně dle plánu trasy.

Zdroje

• Slovensko I. Dejiny (Ján Tibelský a kol.)
• Informační materiály Klubu priatelov Muránskej planiny
• Doprovodné texty map VKÚ Harmanec č. 135, 141, 144

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.