Horhany (Gorgany), úžasné kamenné pohoří ve Východních Karpatech

Horhany (Gorgany) - kamenné a těžko přístupné hory v ukrajinských Karpatech

Horhany (nebo také Gorgany) jsou nejméně navštěvovaným, nejdeštivějším a nejobtížněji přístupným pohořím celých ukrajinských Karpat. Horhany nejsou tvořeny souvislým hřebenem, nýbrž samostatnými a hlubokými říčními údolími oddělenými hřebeny, jejichž vrcholy jsou plné kamenné sutě a husté a těžko průchozí kosodřeviny (místními obyvateli zvané žerep, ukrajinsky girska sosna). Jde o řadu významných hřebenů, jako jsou hřebeny Aršica, Borsukova, Horhan, Dobošanka, Igrovec, Parenki, Siňak, Strimba, Chomjak, Čortka aj.

V celém pohoří Horhany, které dosahuje šířky asi 40 km a délky 75 km, je poměrně málo cest a chodníků (zvaných rajtštoky), které by se daly využít pro turistiku. Ty nejvhodnější byly v posledních letech prosekány a vyznačeny, takže se pohyb i orientace oproti situaci z před cirka deseti let významně usnadnila.

Snad proto jsou Horhany také velikou výzvou pro dobrodružné povahy, neboť jde o nejhůře dostupné a těžko prostupné pohoří celých ukrajinských Karpat. V žádné jiné části ukrajinských Karpat nelze podniknout náročnější treky. Většina návštěvníků míří do Horhan z bývalé polské strany (dnes Ivanofrankovské oblasti), kde leží i nejvyšší vrchol Syvulja (1 836 m) a spousta dalších významných vrcholů jako Dobošanka (1 754 m), Malá Syvulja (1 818 m), Igrovec (1 804 m) aj.

Čtěte také: Gorgany (1), výstup na horu Popaďa

Horhany (Gorgany) se dělí na tři základní části: Okrajová nízkohoří (Krajovi nizkogirni), Vnější (Skibové) Horhany a Vnitřní (Vododělné) Horhany. Není pravda, že by zakarpatská strana (Vnitřní Horhany) nebyla zajímavá. Oblast Siněvirského národního parku má rovněž co nabídnout, byť tady jsou túry výrazně méně náročné a vhodné pro méně zdatné turisty.

Na rozdíl od ostatních pohoří jsou Horhany porostlé z velké části temným smrkovým lesem. Objevují se však i buky, břízy, osiky, habry, olše aj. To z těchto hor bohužel dělá lákavé sousto pro stále více se rozmáhající nadměrnou těžbu dřeva. Neregulované a mnohdy ilegální kácení je v Horhanech skutečně znát. Vznikají obrovské holoseče, které jsou silně náchylné k erozi. Povodně na konci 90. letech minulého století jsou toho důkazem.

Jen několik menších částí tohoto pohoří má poloninský charakter. Jedná se o Poloninu Kamjonka či Poloninu Piškoňa. Horhany jsou zhruba vymezeny spojnicí mezi městy a vesnicemi Usť Čorna, Mežhorje (Mižhirja), Toruňský průsmyk, Dolina, Perehinske, Nadvirna, Jaremča a Jablonický průsmyk, kde sousedí s Černohorskou poloninou.

Příroda Horhan je i přes negativní zásahy člověka neobyčejně bohatá. To dokazuje i skutečnost, že se tady nacházejí dvě velké přírodní rezervace - rezervace Horhany s rozlohou 5 344 m a Grofa s rozlohou 2 534 ha. Druhá jmenovaná vznikla na území prvního národního parku Ukrajiny, který byl díky iniciativě Andreje Šeptického založen již v roce 1935. Z Horhan je známo na 43 druhů savců, 12 druhů ryb, 9 druhů obojživelníků, 5 druhů plazů, 103 druhů ptáků.

Klima Horhan je mírně kontinentální s teplým létem a poměrně mírnou zimou. Podzim bývá suchý, na rozdíl od jara a léta, kdy zde spadne maximum srážek. V zimě spadne bohatá sněhová nadílka, která dává vzniknout mohutným lavinám. Pro vrcholové partie jsou typické silné větry a uragány.

Samostatný odstavec si zcela určitě zaslouží největší geologická zajímavost pohoří Horhany (resp. předhůří), kterou nalezneme v sousedství obce Staruňa zhruba mezi městy Nadvirna a Solotvin v Ivanofrankovském okrese v povodí říčky Bystrica Solotvinská. Za svou proslulost vděčí tato lokalita neobyčejně pestrým stratigrafickým, minerálně-petrochemickým, hydrogeologickým a neotektonickým vlastnostem.

Uročišče Staruňa s rozlohou asi 1,5 ha na místě ozokeritových odkryvů (průmyslově využívaných) je rovněž významnou archeologickou a paleontologickou lokalitou. Nalezeny tady byly pozůstatky savců paleogénu a holocénu, jako byl např. srstnatý nosorožec, diluviální jelen aj. Podloží je prosyceno ropnými látkami a ozokeritem aj. Na tektonických zlomech se nacházejí mikrokrátery, kterými unikají plyny, minerální vody a uhlovodíkové látky.

Na tomto tektonickém prohybu se v roce 1977, po zemětřesení v Rumunsku, objevila činná bahenní sopka se čtyřmi krátery o průměru 10 až 50 cm. Výška sopouchu činila asi tři metry a délka bahnotoku až 60 metrů. V současné době se tady nachází celkem osm bahenních sopek. Tato lokalita velice citlivě reaguje na zemětřesení v okruhu až 6 000 kilometrů, jak dokazovaly změny po zemětřeseních v Rumunsku, Itálii, Arménii či v Íránu. Starunský komplex má velikou naučnou hodnotu pro zkoumání dynamiky Země.

Toto rozlehlé a těžko dostupné pohoří bylo velice krásně popsáno v prvorepublikovém průvodci, z nějž si nyní dovolím citovat krátký odstavec: "Horský svět této oblasti jest velmi odlehlý a osamělý. Jest to svět vysokých horských skupin oddělených hlubokými údolími, v nichž jsou hatě. Gorgany tvoří lesnaté, málo osídlené, divoké, těžce přístupné, odlehlé a namáhavé turistické cíle. V nižších partiích jest prales, ve vyšších polohách jsou ostré hrany. Cesty (plaje) ve špatném stavu, udržované jdou hlubokými dolinami (tzv. zvory)". Dodnes se tyto hory prakticky nezměnily, dokonce jsou ještě o něco hůře dostupné po té, co lesní železnice, které obsluhovaly zdejší horská údolí, spláchly silné povodně z konce minulého století.

Další související články: