Arabové připravují kávu (arabsky vysloveno "kahua") tradičně v džezvě: připraví přiměřené množství vody (aby byl prostor pro vypěnění a káva při tom nepřetekla), vmíchají do studené vody kávu a cukr a umístí na plotýnku nebo na oheň. Káva se připravuje pomalu, v klidu, na čas se netlačí, a proto jede plotýnka jen volně, na třetinu výkonu. Káva potřebuje svůj čas a člověk také (!), není nic smutnějšího než uhoněný chudák, který jednou rukou telefonuje a druhou si zalévá jakýsi nemravný patok, který stejnou rychlostí srkne a běží někomu skočit šipku mezi půle…

Milovník kávy musí takového nešťastníka litovat a nutně si položit otázku, zda pro něj ještě existuje možnost záchrany. Jistě! Nikdy není pozdě vyplout na oceán černého zlata v korábu alespoň základní znalosti kávy se solidní výbavou k přípravě, nebo lépe vycestovat do širého světa a nechat se opájet rozmanitými druhy kávy a vychutnávat si s nimi i unikátní způsoby přípravy. Nikdo není ztracen. Káva nikoho nevylučuje ze svého láskyplného přátelství.

Komu se nechce dlouhé minuty stát u pomalu najíždějící džezvy, která ve finále při nepozornosti velmi rychle vyteče na plotýnku, pro toho existují džezvomaty: jde o automatický kávovar, kam vložíte prázdnou džezvu a kávovar vše udělá za vás, ale udělá to pomalu, tak jak si to káva zaslouží a pohlídá za vás vypěnění. Tento kávovar lze tolerovat, i když pravý rituál je nenahraditelný. Ovšem rádoby kvalitní automaty používané v našem kulturním prostředí, které vám kávu nachroustají a připraví během pěti sekund již úplně tolerovat nelze, ale samozřejmě proti gustu žádný dišputát.

Arabové pijí kávu při všech příležitostech, někdy pro našince až zarážejících. Jako milovník saunování často v arabských zemích navštěvuji saunu a byl jsem po prvním saunování v Sýrii velmi překvapen, když jsem zcela vyprahlý po dlouhém saunování a také pobytu v eukalyptové parní komoře (mimochodem doma jsem si myslel, že jsem docela dost chlupatý chlápek, ovšem Syřané v sauně mi jasně ukázali, že jsem lysý jako jejich ženy; jejich medvědí srst na zádech by zasloužila návštěvu našeho barber shopu) dostal v krásné relaxační místnosti silnou kávu a vodní dýmku. Ptal jsem se po vodě - chlapík vytřeštil oči a nepoklepal si na čelo jenom z úcty k saunařovi, ať už má jakkoli zvrácené zvyky a je jakkoli lysý. Po sauně v Arábii se pije jedině silná káva nebo čaj a vodní dýmka nebo cigaretka. Vodu pijí velbloudi.

Kávový rituál v Súdánu je unikátní, krásný a je jakýmsi přemostěním mezi Etiopií a Egyptem či Jemenem. Káva se tam připravuje spíše výše popsaným etiopským způsobem, ovšem jebeny jsou nahrazeny krásnými konévkami vzhledem někde mezi jebenou a džezvou, i když na jihu Súdánu jsem viděl také jebeny, jen mírně odlišně tvarované vzhledem k těm etiopským a rovněž nalévání kávy přes trávu po etiopském způsobu. Jinak je však gastronomie v Etiopii a v Súdánu diametrálně odlišná. Jediným spojujícím bodem je podobně dobrá a podobně připravovaná (a někde i servírovaná) káva.

V mnoha arabských zemích se v letních parnech setkáte se zajímavě oblečenými pány, kteří ve velkých tradičních nádobách zavěšených na zádech roznášejí po městě studenou, ale silnou kávu a také vodu. Ochutnal jsem od nich v Maroku, Libyi, Egyptě, Palestině, Sýrii a v Íránu, ale zaregistroval jsem je i v mnoha dalších arabských zemích. Studená káva bývá obvykle (nikoli však výlučně) neslazená a její síla bez přidaného cukru vyvolává mírně až výrazně nakyslou chuť, což je ovšem naprosto v pořádku. Pokud jste cestovatel srdcař, je tato káva pro vás, pokud jste cestovatel kardiak, tato káva pro vás ve vedru na přímém slunci nebude ta nejlepší volba.

Arabové si umí kávu v klidu vychutnat a naplnit její čas. Čas je podle mého soudu beztvará nabídka, která nás nemá honit jako nadmuté kozy, ale rozevírat nám nekonečné obzory svobody, které se skvěle formují na cestách s šálkem kávy v ruce. Necháte-li se hladit drobnou krásnou a jemnější arabicou nebo mohutnou silnou (mírně přisprostlou) robustou, to už je na chuti a vkusu každého cestovatele. Osobně dávám přednost drobné, vyvážené a jemné arabice, která bývá něžná, kvalitní a jejíž dotyky až tantricky hladí duši a povznášejí ducha. Ovšem když na mě v latinské Americe skočí obtloustlá robusta, také mě neuráží a rád si nechám ukázat, co umí.

Ameriky a kubánský trojboj: káva, rum, doutník

Když už jsme u amerických káv, je třeba se přiznat, že nejsou naše nejoblíbenější, i když čerstvá Costa Rica je u nás stále k mání. Ostatní karibské kávy nás příliš neoslovují, a pokud se jedná o slavnou brazilskou kávu, bohužel se netrefila do našeho vkusu, ale dobře ji připravují Libanonci hezky najemno s kardamonem a tedy takto připravená nás vůbec neuráží. Obecně ovšem latinskoamerické kávy (španělsky jednoduše cafe) nejsou vůbec špatné a je zcela pochopitelné, že mají spoustu milovníků.

Severní Amerika je mimořádně výkonným konzumentem kávy, a přestože obvykle nejde o žádný velký kávový zážitek, snídaně ve Státech a jejich velká "amerikána" jsou celkem fajn a v USA jsme na ně zvyklí. Ovšem takové snídaňové espresso s dvojitým sedmiletým tmavým rumem na Kubě, to je americká snídaně podle našeho gusta. Na Kubě si ráno obvykle dáváme tzv. snídaňový trojboj: silné espresso, sedmiletou tmavou Havanu a kvalitní doutník. Den je potom svěží, příjemně se šine k večeru, ale při dlouhodobé konzumaci trojboje je obvykle nutné přejít na silnější léky na tlak.

Jistě, káva a některé nejlepší alkoholické nápoje jdou fantasticky dohromady, ale nezapomínejme na Kantova slova: člověk (a cestovatel po výtce) je skutečně svobodný, jen když zvažuje své jednání nezávisle na všech heteronomních motivech, kam patří též naše náklonnosti, pudy či závislosti. Závislost zcela neguje naši svobodu, tak raději zůstaňme u kávy a nechme si koření jen na mimořádné příležitosti. I když na občasný kubánský trojboj nedáme dopustit.

Kávový rasismus

Při naší dvouleté cestě Afrikou jsme jednoho krásného horkého odpoledne zakotvili v pouliční nálevně v Togu s obrovskou chutí na dobrou kávu a alespoň hodinový odpočinek. Vstoupili jsme do šera betonové nálevny, jejíž stěny zdobila hezky probarvená plíseň a bylo tam o příjemné dva stupně méně než venku. V betonové krychli, kterou nemohu nazvat ani kavárnou, ani hospodou, nikdo nebyl. Za chatrným stolem (což byl bar) seděl majitel podniku a míchal si kávu. Již vůně nasátá zpovzdálí těžkého plesnivého vzduchu jasně napověděla, že se jedná o opravdovou a dokonce dobrou kávu. Posadili jsme se, pozdravili a objednali si dvě kávy.

"Kávu bohužel nemám," prohlásil sympatický černoch. "Nemáte? Vždyť na ni koukáme, vždyť si ji právě mícháte…" snažil jsem se zachránit situaci. "Ale ne," vedl si svou černoch, "to není káva, kterou pijí whitemani, to není Nescafé, to je něco úplně jiného." Tak to byla rána pod pás, jednoznačný kávový rasismus. Whitemani chodí po Africe s nálepkou Nescafé na čele? Je mi zle, jsem kávově uražen, ponížen, dehonestován… Naštěstí si z toho kulový dělám. "A co to pijete vy?" ptám se opatrně, ale stále dotíravěji. "To vy neznáte, to vy nepijte, to je káva z Kamerunu, vozí mi ji kamarád, který tam pracuje na plantážích, ta by pro vás nebyla dobrá, nic pro whitemany."

A tak se stalo - jak říká Sinuhet - že jsme si v Togu vychutnali vynikající kamerunskou kávu připravenou jednoduchou metodou českého turka (k němuž se za chvilku dostaneme). Kuriózní bylo, že sympatický černoch tuto skvělou kávu nechápal jako opravdovou kávu (což je podle masivní reklamy v západní Africe pouze rozpustná šlichta) a nic po nás za ni nechtěl. Tak jsme si dali alespoň něco velmi podezřelého k snědku z jeho nabídky, aby netratil, rychle jsme to vytěsnili z paměti a nechali na jazyku dlouze působit opojnou chuť Kamerunu.

Abych ale nebyl vůči rozpustné šlichtě pouze negativní, musím v rámci snahy o objektivitu pochválit snídaně v Burkině Faso, které si tam dáte po ránu na každém druhém rohu na ulici. Po Francouzích tam zůstal zvyk snídat bagetu s máslem (což je po roce cesty po Africe docela slast) a k tomu velmi sladký "kvazikávový nápoj", tedy rozpustné Nescafé zalité horkou vodou a spoustou sladkého salka. Tento nápoj sice není káva, ale k snídani v Burkině skutečně cestovatele potěší a dodá energii k další cestě. Instantním zážitkům se sice bráním jako čert kříži, ale i s karikaturou se dá kreativně pracovat. Někteří navrhují nazývat rozpušťáka jako "kávový nápoj" nebo "teplý nápoj ala káva". No, je to jako kuře ala bažant. Prostě to není bažant.

Turek, mokka, džezva, jebena

Kredibilita českého turka v posledních desetiletích klesla až na dno - stal se z něho špinavec se špatnou pověstí, ovšem za to může porevoluční instantní mánie, která z českého národa udělala píče (nebo raději pijáky) šlicht a patoků. Turek samozřejmě není druh kávy, ale způsob přípravy. Pokud si zalijete kvalitní dobře namletou kávu téměř vroucí vodou, zamícháte, necháte přibližně čtyři minuty extrahovat a poté přelijete přes jemné sítko do kvalitního šálku, dostanete dobrou kávu, ovšem přímé zalití vroucí vodou kvalitu nápoje snižuje, neboť v džezvě či v mocce dochází k pozvolnému ohřevu či propařování a výsledkem je subtilnější, rafinovanější a příjemnější mok.

Samozřejmě pokud si zalijete prastarou lacinou kávu namletou v minulém století do masivního půllitru a necháte si kávu deset minut chladnout, poté ji nepřelijete a postupně se prokoušete lógrem až na dno, tak skutečně kromě dobrého retro zážitku a vzpomínky na léto u babičky či kyselé připomínky komunistické idiocie (jsme důsledně pro dialog, ale má to své meze a komunisté se nalézají daleko za naší hranicí tolerance a dialogu), příjemný kávový zážitek si opravdu nedopřejete. Turek ano, ale z kvalitní kávy a po čtyřech minutách přelitý přes sítko do pěkného šálku.

Lepší je v případě potřeby či chuti vypít více menších šálků v lehkých a pohodových rozestupech, než jednu půllitrovou bombu, kdy začínáte s opařenými rty a končíte s pocitem záhadného ice café. Ve světě se s naším nepřelitým, hrubě namletým turkem prakticky nesetkáte, a proto by mě neuráželo zapsat českého turka, který stále vládne venkovským pivnicím, často - po kubánském vzoru - s tuzemákem coby bonusem sladícím esenci, mezi mizející kulturní dědictví.

Velmi kvalitní je příprava v konvici zvané mokka, kde dochází k postupnému propařování kávy a poté pomalému procezení. Takto připravená káva bývá silnější a chuťově velmi plná. Existuje mnoho dalších, rychlejších způsobů přípravy používaných zejména v uspěchané Evropě (Chemex, French press, Aeropress, Vacuum pot, studená extrakce atd.). Není žádným tajemstvím, že káva připravená během pěti sekund chytrým přístrojem rozhodně není ideální cestou kávového gurmána a nikdy nenabídne skutečný kávový rauš, tedy s výjimkou skvělého italského espressa z kvalitní páky.

Vietnam: asijský kávový unikát

Vzhledem k rozsahu článku už na asijské kávy není dostatek místa, proto zmíníme jen ty nejdůležitější: jsou jimi (podle našeho soudu) kávy z Indie, Indonésie a Vietnamu. Velmi známá je - v poslední době čím dál populárnější - vietnamská cibetková káva. Kromě velmi dobré kávy - vietnamsky ca phe - (jedné z mých top káv, která ovšem mnohým působí protažení obličeje do zcela nečitelné grimasy) mají Vietnamci sympatický rituál přípravy lahodného povzbudivého moku: dostanete prázdný šálek, na který se umístí sítko, na něž se položí jakýsi z vrchu zaklopitelný, zespod děravý hliníkový šálek, do něhož se nasype káva a zalije se horkou vodou. Pomalu vylouhovaná káva potom velmi volně a klidně překapává do vašeho šálku a za tři až čtyři minuty (podle velikosti frakce sítka a počtu sítek) je káva hotová.

Svět nabízí cestovateli mnoho kávových zážitků, a proto nezbývá než dodat, že kolik kultur poznáš, kolik kávových rituálů zakusíš, tolikrát jsi člověkem.

Ondřej Havelka - cestovatel, religionista, teolog. Procestoval více než stovku zemí po celém světě. Napsal několik knih, nejnovějšími jsou monografie Nový zákon pohledem cestovatele: Bible jako cestopis odhalující směr a smysl Cesty do nebeského Jeruzaléma a pohádka Jak se trpaslík Ferina rozplynul štěstím. Studia religionistiky, teologie a aplikované etiky zakončil rigorózním řízením na KTF UK, kde je v současné době doktorandem.

• Předchozí část článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.