Anatomie kosmického racka, mlhovina Sharpless 2-296 s oblaky prachu, vodíku a hélia

Mlhovinu Racek tvoří tři základní útvary - velké oblaky plynu. Nejnápadnější z nich je Sharpless 2-296 představující křídla, která se od jednoho konce ke druhému táhnou na vzdálenost 100 světelných let. Mezi zářícími oblaky plynu a vlnícími se temnými prachovými pásy mlhoviny Sh2-296 nalezneme také řadu jasných hvězd. Jedná se o příklad emisní mlhoviny, v tomto případě takzvané H II oblasti, která se vytváří v důsledku aktivních procesů tvorby nových stálic probíhajících v mlhovině.

A právě záření těchto mladých stálic propůjčuje oblakům jejich fantastické barvy, které je činí natolik poutavými - ionizuje okolní plyn a nutí ho svítit. Záření je rovněž jedním z hlavních faktorů, které určují tvar oblaků, tlačí na okolní plyn a tvaruje ho do podivných struktur, které můžeme na snímku vidět. Jelikož každá mlhovina má unikátní rozložení hvězd a může ji tvořit, jako v tomto případě, i několik jednotlivých oblaků, nabývají tyto objekty nejrůznějších tvarů, které podněcují představivost pozorovatelů a evokují srovnání se vzhledem známých zvířat nebo běžných předmětů.

Různorodost tvarů je nejlépe patrná na kontrastu mezi mlhovinami Sh2-296 a Sh2-292. Druhá jmenovaná, na snímku ležící pod křídly, je kompaktnějším oblakem představujícím hlavu racka. Nejnápadnějším útvarem tohoto oblaku je mohutná, extrémně zářivá hvězda s katalogovým označením HD 53367, která je 20krát hmotnější než Slunce a v našem obrazci tvoří rackovo oko. Sh2-292 je zároveň emisní i reflexní mlhovinou. Většinu jejího světla vyzařuje ionizovaný plyn obklopující mladou hvězdu, ale značnou částí přispívá i světlo odražené od prachových částic rozptýlených v okolí.

Tmavé pruhy, které narušují homogenitu zářících oblaků a dávají jim složitou texturu, jsou pásy s mnohem hojnějším výskytem prachu (dust lanes), který zastiňuje části oblaků ležících v pozadí. Hustota hmoty v mlhovinách, jako je tato, se pohybuje kolem několika set atomů na centimetr krychlový, což je mnohem dokonalejší 'vakuum', než jaké jsme schopni uměle vytvořit na Zemi. Zároveň jsou ale mlhoviny výrazně hustější, než prostředí v jejich okolí, kde se v jednom centimetru krychlovém nachází asi jedna částice.

Mlhovinu Racek na obloze najdeme na hranici souhvězdí Velkého psa (Canis Major, CMa) a Jednorožce (Monoceros, Mon). Leží ve vzdálenosti asi 3 700 světelných let od nás v jednom ze spirálních ramen naší Galaxie. Spirální galaxie mohou obsahovat tisíce takových oblaků a naprostá většina z nich se nachází v jejich ramenech.

V mlhovině Racek (Seagull Nebula) nalezneme také několik menších oblaků, jedním z nich je Sh2-297, který je krátkým spletitým prodloužením na konci horního křídla, nebo také Sh2-229 a Sh2-295. Všechny tyto objekty jsou součástí katalogu (Sharpless Catalogue) tří set zářících oblaků plynu, který sestavil americký astronom Stewart Sharpless.

Uvedený snímek byl pořízen pomocí dalekohledu VST (VLT Survey Telescope), který je jedním z největších výhradně přehlídkových dalekohledů pro viditelnou oblast světla na světě. Byl navržen k rychlému fotografování rozsáhlých oblastí oblohy s velkým dosahem.

Našli jste racka na fotografii? Nechejte svoji představivost pracovat a vyznačte na našem snímku ptáka tak, jak ho vidíte vy. Obrázek můžete sdílet s ostatními, použijte hashtag #SpotTheSeagull.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů - Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy - VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane "největším okem lidstva hledícím do vesmíru".

Kontakty

Soňa Ehlerová
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika
Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba
překlad
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika
Email: jsrba@astrovm.cz

Mariya Lyubenova
ESO Head of Media Relations Team
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6188
Email: pio@eso.org