Emisní mlhoviny jsou těmi vůbec nejhezčími pozorovanými mlhovinami ve vesmíru

Emisní mlhoviny: mystérium barev a tvarů - i Picaso s Dalím by zbledli závistí

Emisní mlhoviny patří k nejfotografovanějším a nejfotogeničtějším mezihvězdným objektům v naší Galaxii. Hvězdářské dalekohledy nám odhalily neobyčejně pestrou paletu barev a roztodivných tvarů. Vesmír při nich prokazuje tak neobyčejně bohatou fantazii, že i Picaso s Dalím by zbledli závistí.

Emisní mlhoviny jsou mezihvězdné oblaky, jejichž plyn je k záření excitován ultrafialovým zářením blízké a modré a horké hvězdy spektrálního typu O nebo B (po B2). Ionizované atomy po zpětné rekombinaci vyzáří fotony znatelně větších vlnových délek, díky čemuž se dají emisní mlhoviny pozorovat i ve viditelném světle.

Počet ionizovaných atomů v mlhovině je tím vyšší, čím je teplota blízké hvězdy vyšší a UV záření intenzivnější. Jsou-li takovéto mlhoviny dostatečně husté a mezihvězdný vodík je zcela ionizován, pak astronomové hovoří o H II oblastech, které září právě jako ony emisní mlhoviny.

Čtěte také: Reflexní mlhoviny; hra světel, barev a tvarů

Z emisních mlhovin je bezesporu nejznámější a možná že i nejkrásnější Velká mlhovina v Orionu (M 42, NGC 1976), která je díky zdánlivé jasnosti 5,4^m pozorovatelná ze Země i pouhým okem. Její krása však vynikne až při pozorování světelným astronomickým dalekohledem a nebo na fotografii.

Dalšími krásnými emisními mlhovinami jsou například mlhovina Trifid v souhvězdí Střelce, Orlí mlhovina (M 16) v souhvězdí Hada se známými Sloupy stvoření, mlhovina Laguna (M 8) opět ve Střelci či mlhovina Roseta (NGC 2244) v souhvězdí Jednorožce.

Dosahují-li mezihvězdná mračna relativně nízké hustoty (do 100 atomů na cm³) může UV záření horké ozařující hvězdy excitovat atomy plynu do metastabilních hladin. Při přechodu atomu z metastabilní hladiny do základní hladiny může plyn mlhoviny vydávat záření v tzv. zakázaných čárách jako je O III, N1 (500,7 nm) nebo N3 (495,9 nm), přičemž jsou ve spektru i jasné emisní čáry H I, He II, O II, O III, N II a N III.

Zvláštním případem emisních mlhovin jsou tzv. planetární mlhoviny, které jsou expandujícím obálkami horké centrální hvězdy. Planetárním mlhovinám jsme se již ale věnovali v samostatném článku. Stejně tak sem lze zařadit zbytky po supernovách, jako je např. Krabí mlhovina (M 1) v souhvězdí Býka.

Typy mlhovin

• Emisní mlhoviny
• Reflexní mlhoviny
• Temné mlhoviny
• Planetární mlhoviny

Další související články: