Malá Fatra na sněžnicích, nezapomenutelný zimní přechod hlavního hřebene slovenského pohoří na dva dny

Zimní hřebenovky ve slovenských horách

Po nezapomenutelných "sněžnicových" přechodech Velké Fatry a Nízkých Tater, které jsme absolvovali minulou zimu, přišel na řadu zimní přechod Malé Fatry. Už už to vypadalo, že to letos "prošvihneme", ale konečně meteorologové předpovídají pěkné počasí, sněhu je tak akorát a horská služba hlásí lavinovou dvojku, což je pro naši akci vyhovující.

Náročnost akce

Přestože se dá hřeben Krivánské Malé Fatry absolvovat na skialpech během jednoho dne, většina smrtelníků, natož těch bez skialpů, k tomu potřebuje dny dva. Mohlo by se zdát, že jde o snadný přechod, ale opak je pravdou!

Míst, kde by se dalo v případě nepohody složit hlavu mnoho není. V úvahu připadají pouze tři možnosti – Chata pod Poludňovým grúňom, Chata pod Chlebom a nebo Chata pod Suchým.

Všechny tyto chaty mají otevřeno celoročně. To jsou ty ležící v blízkosti hlavního hřebene. V podhůří Malé Fatry je samozřejmě ubytovacích možností mnohem více, ale vzhledem k možnému lavinovému nebezpečí není rozumné sestupovat kdekoliv člověka napadne.

V případě nutnosti sestupu lavinovým terénem dbáme všech zásad. Mnoho lidí bivakuje přímo na hřebeni, ale upozorňujeme, že je to návštěvním řádem národního parku Malá Fatra zakázáno.

Nástup na hřeben

Hřebenovka začíná v obci Zázrivá. Výstup pod Rozsutce je ale poměrně nezáživný, proto většina turistů volí variantu výstupu z Vrátné do sedla Medziholie. Je zbytečné stoupat do sedla Medzirozsutce, neboť jak Malý tak Velký Rozsutec jsou mimo sezónu z důvodů ochrany přírody uzavřeny (od 1.3. do 15.6.). Nehledě na to, že dopravní obslužnost Vrátné je neporovnatelně lepší (autobusem z Žiliny) než dopravní dostupnost Zázrivé. Stejnou variantu jsme zvolili i my (dnes tedy můžete zamířit i na Velký Rozsutec a trasu si protáhnout).

Výstup do sedla Medziholie je poměrně strmý, ale dá se zvládnout. Sněžnice nasazujeme až nad hranicí lesa. Výstup na impozantní vrchol Stohu prověřuje naše síly. Místy je poměrně mnoho sněhu, ve vyšších polohách ale naštěstí vítr sníh sfoukal.

Je to dobře, neboť o Stohu se rozhodně nedá říci, že by nebyl lavinózní. Proto v žádném případě nedoporučuji v tomto ročním období využívat traverzu pod Stohem. Sestup po značkovaném chodníku je přece jen o poznání bezpečnější. V případě zvýšeného lavinového nebezpečí nedoporučuji se na tuto túru pouštět.

Snilovské sedlo

Sestup Chrbátem Stohu je vcelku v pohodě. Navíc je i pěkně rychlý, dole v sedle jsme za necelých pět minut. Následuje výstup na Poludňový grúň (odsud možnost sestupu k Chatě pod Poludňovým grúňom), Steny, Hromové a Chleb. Tady nás za jasného počasí, stejně jako ve Snilovském sedle, pod které vede lanovka z Vrátné, "vítají" davy turistů a lyžařů.

Chleb je ze Snilovského sedla snadno dosažitelný a navíc je vynikajícím rozhledovým bodem. A jelikož je viditelnost více než skvělá, vidíme celé Západní Tatry a Chočské vrchy, Nízké Tatry. Na severu se tyčí Pilsko a Babia hora, dále pak přehlédneme celé Moravskoslezské Beskydy s Lysou horou téměř na dosah, Lúčanskou Fatru i Tribeč. Opravdu skvělé výhledy.

Hřeben je poměrně umrzlý, takže sněžnice zůstávají spíše na batohu. Ze Snilovského sedla (zimní cesta začíná kousek nad sedlem ze směru od vrcholu Chlebu) sestupujeme k Chatě pod Chlebom. Zdravíme se s chatařem Milanem, ale jelikož je na chatě již po poledni plno, pokračujeme posilněni pivem a polévkou dále.

Přes Pekelník sestupujeme do sedla Bublen, abychom opět mohli stoupat. Tentokráte na Malý Kriváň. Přestože by laviny neměly padat (je "pouze" dvojka) držíme se raději zimního značení a věrně kopírujeme hřeben. Člověk se sice trochu více nachodí, ale jistota je jistota.

Závěrečný hřebínek na Malý Kriváň je snad nejkrásnějším úsekem tohoto přechodu. Pěkně ostrý, dobře vysněžený a bez zbytečných převějí. A také pěkně členitý, což mu jen přidává na fotogeničnosti. Konečně jsme na vrcholu. Stačíme akorát postavit testovací stan od firmy Jurek (vím, nesmí se to, ale jinak se tento přechod uskutečnit nedal) a je tu západ Slunce.

Západ je to velkolepý, sluneční disk se při západu různě deformuje a kroutí. To mají na svědomí různě teplé vzdušné vrstvy, které mají rozdílné indexy lomu… Ale jelikož nejsme na přednášce z fyziky, raději zalézáme do spacáků. Teplota klesá hodně zhurta, brzy se přehoupla pod –10 °C. Brrr.

Moc se mi z vyhřátého spacáku nechce, ale když už mám tady nádobíčko na to noční focení… Dělám několik delších expozic Martina, Žiliny. Obě města jsou nádherně osvětlena a z Malého Kriváně vypadají fantasticky. Stejně jako "lampičky" na Velké lúce, Chopku či Královej holi. Nezapomínám ale ani na hvězdy, vždyť přímo naproti sobě mám Orión, Plejády v souhvězdí Býka i jasný Sírius. Ruce i závěrka mrznou, proto rychle zpátky.

Východ Slunce

I východ Slunce je fantastický. V Liptovské kotlině je inverze, v Turčianské ale nikoliv. Viditelnost je pořád skvělá. Toho pohledu se ne a ne nabažit. Pustevny, Lysá hora, Javorový, celé Slezské (Těšínské) Beskydy. Pilsko i Babia hora, Západní Tatry i Vysoké Tatry s Giewontem a Kriváněm, Kráľova hoľa v Nízkých Tatrách, Tribeč, Lúčanská Fatra, Strážov a Vápeč ve Strážovských vrších, Brada a hrad Lietava ve vrších Súlovských. Nelze nevzpomenout ani na Vršatecká bradla v Bílých Karpatech.

Na Strečno

Slunce již pěkně hřeje, takže nezbývá než zabalit věci a pokračovat dále. Nejdříve na Stratenec a Biele skaly, posléze na Suchý, na němž se můžeme zvěčnit do vrcholové knihy ukryté ve schránce. Sestup k Chatě pod Suchým je pěkně prošlápnut. V tomto úseku se pohybuje poměrně hodně turistů i v tuto roční dobu. Nakonec střechu této chaty jsme již viděli z vrcholu Suchého.

Na chatě se na chvíli zastavujeme, přece jen je potřeba doplnit tekutiny. A nejlépe tekutým chlebem z Nošovic – Radegastem, který tady rovněž mají. Pivo je dobré, sluníčko příjemně hřeje, pravá zimní idyla umocněna krásnými výhledy. Přímo naproti nám se tyčí lomem Stráňavy rozervaný Polom. Nezaměnitelný vrchol s velkým pomníkem na vrcholu.

Nic ale netrvá věčně. Zbývá nám poslední úsek cesty – sestup na Strečno. Jelikož mám od protijdoucích zprávy, že červeně značený chodník kolem Starhradu je pořádně zmrzlý a vhodný spíše na mačky, vydáváme se raději po obslužné komunikaci, která je prohrábla a zavede nás bez problémů až k železniční zastávce Strečno.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.