Přechod: Vrch Bouda, Zašívárna, Křížová hora a výstup na nejvyšší vrch Jeřáb (1 003 m n. m.)

Dvoudenní upršená túra v Hanušovické vrchovině

Září loňského roku nebylo, co se počasí týče, tak úplně turistice zaslíbené. Den slunečného počasí byl spíše výjimkou, člověk se musel spokojit s pár hodinami hezkého počasí někdy po poledni a smířit se, pokud vyrážel na více dní, že další dny bude moknout. Nejinak tomu bylo v polovině září, kdy si kamarád "Gřešek" usmyslel, že musíme vyrazit do hor.

Beru mapu a bloumám po severní Moravě a Slezsku, kam vyrazit. Nechce se nám jet příliš daleko a trávit fůru času na cestách. Plánovat musím tak, abychom spali někde pod střechou a cestou byly také záchytné body. Zabrousím pohledem do Hanušovické vrchoviny, kde jsem se toho roku sice již toulal, ale v úplně jiné oblasti. Bylo to okolo skalnatého Bradla (600 m). Nyní máme namířeno na Jeřáb, nejvyšší horu celého pohoří a zároveň jedinou tisícovku.

Změna plánu

Původní trasa měla být delší a začínat u kláštera v Horní Hedči. Jelikož se nám ale cestou pořádně rozpršelo, operativně měním trasu a vyjíždíme k Severomoravské chatě (850 m). Jdeme na startovní pivo a oběd, přesněji na polévku. Na chatě nás déšť ale přibíjí na delší dobu, než bylo v plánu. Do toho slejváku, který měl podobu jako když na nebesích spláchne hajzlbába, se však nikomu nechce. Vyrážíme až kus po poledni, když déšť téměř ustal.

Krátce šlapeme po asfaltce, ale na prvním rozcestí zvaném U Severomoravské chaty (859 m), kdy konečně vykoukly první sluneční paprsky, odbočujeme na lesní cestu vlevo. Z lesa se začíná pařit, v podrostu je množství hub. Některé z nich fotím, namátkou drobný, ale fotogenický krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa). Je tu fůra holubinek a dalších klobouků. Když, tak něco posbíráme zítra.

Pramen Březné a Bouda

Z rozcestí Nad pramenem Březné (881 m) pokračujeme k prameni Březné (850 m), kde ochutnám čisté pramenité vody. Pramen se zve také pramen Leopolda Grabnera (1802 - 1864), který byl nejen lesníkem na lichtenštejnském panství, ale také profesorem na Lesnické akademii v Mariabrunnu v Rakousku. Voda z pramene Březné má být mírně radioaktivní, tak snad nebudu cestou příliš zářit…

Až k rozcestí Bouda (864 m) využíváme značkovaných chodníků z husté sítě značených cest v Hanušovické vrchovině, která dosahuje rozlohy 793 km² a rozkládá se ve stínu mnohem známějších pohoří Hrubý Jeseník a Králický Sněžník v Krkonošsko-jesenické subprovincii. Pohoří je ale opomíjeno neprávem, protože má co nabídnout každému milovníkovi hor.

Kousek za rozcestím konečně značené trasy opouštíme a mimo značek míříme k vrcholu Bouda (956 m) v geomorfologickém okrsku Jeřábská hornatina (podcelek Branenská vrchovina). Ano, výšková členitost v této části pohoří má parametry hornatiny. Na takto poměrně nízké pohoří je to co říct.

Z další cesty se nám otevírá výhled ke Králického Sněžníku, dalšímu úžasnému pohoří, i k Hrubému Jeseníku. Nejvyšší vrcholky těchto pohoří se ale ukrývají v mracích, tam počasí stále stojí za starou bačkoru. Stoupání po úbočí Boudy je místy docela výživné, stará lesní cesta pomalu zarůstá a není příliš využívaná. Na vrcholu nás čeká schránka s vrcholovou knihou. Místní znalci a turisté míří i na tento zdánlivě opuštěný vrchol, který je stejně vysoký jako Černé kameny (956 m), ležící taktéž v Hanušovické vrchovině.

Čečel a Zašívárna

Kousek za Boudou se nám otevírá výhled k Orlickým horám, dalšímu pohoří, které sousedí s Hanušovickou vrchovinou. Místy musíme brodit a nebo obcházet hluboké kaluže, les je po vydatných deštích doslova nasáklý vodou. Míjíme uzamčený myslivecký posed a opět se na nás usmálo sluníčko. Sluneční paprsky prozařují nádherný smíšený les.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na dalším z vršků objevujeme jinou vrcholovou schránku a Gřešek začíná cosi mrmlat, že jsme zajisté zabloudili. Marné vysvětlovat, že nikoliv a že značka není dogma. A že jsme kousek od červené turistické značky, která vede na rozcestí pod Čečel… Po těch letech marné snahy jsem to již vzdal. Záhy se objevuje "předpovídaná" červená turistická značka a rozcestí Hrubý les (831 m), ze kterého pokračujeme na rozcestí Čečel, silnice (782 m).

Kousek odsud leží krásný vrch Čečel (839 m), pod kterým se nacházejí staré partyzánské bunkry, ale to je již na jiné povídání a příští túru. My pokračujeme z rozcestí, kde je turistický přístřešek a rozpadající se bouda, která se již nehodí ani k nouzovému přespání, dále k Hájovně u Tří tabulí (735 m). Ta se opravuje a připravuje k omítnutí.

Pokračujeme po zelené turistické značce, která míří do obce Písařov. To ale jen krátce, protože se budeme držet krásného lučnatého hřebene s fantastickými výhledy a postupovat do sedla nad obcí, ve kterém se má nacházet další hezký cíl naší cesty a záchytný bod - Zašívárna. Z internetu ale nebylo zřejmé, bude-li otevřeno. Musíme to vyzkoušet… Po pravici se otevírají výhledy na Jeřáb, nejvyšší horu pohoří, před námi jsou první vršky Orlických hor s nepřehlédnutelnou horou Suchý vrch. Tam bychom taktéž nalezli rozhlednu a chatu (Kramářova chata).

Na obloze se to opět honí, černá mračna začínají svírat okolní vršky. Tak snad nezmokneme. Brzy se objeví i nás dnešní cíl - Křížová hora. Ukazuji ji Romanovi a ten mi, jako obvykle, řekl, že jsem se zbláznil… Neboj, posilníme se na Zašívárně a to pak půjde samo. Bude otevřeno, nebude otevřeno? Bylo otevřeno! V udírně se připravovala cigára, na čepu bylo pivo Krakonoš. Tak "krákoru" bych tady opravdu nečekal. Na Zašívárně je otevřeno denně. V pondělí až pátek od 14.00 do 20.00, v sobotu od 13.00 do 22.00 a v neděli od 13.00 do 21.00.

Křížová hora s rozhlednou

Parádní místo, sem se ještě určitě vrátím. Nejprve sedíme venku, ale když se sluníčko schovalo a hodně se ochladilo, přesouváme se dovnitř. Venku se nakonec opravdu rozpršelo, na Zašívárně se zašíváme až do tmy. Moc příjemné místo, mohu vřele doporučit. I nám by se sedělo dobře dále, ale musíme dnes ještě něco popojít.

Scházíme z hřebene po cestě. U cedule, která oznamuje, že vstupujeme do Pardubického kraje a okresu Ústí nad Orlicí se musíme na chvíli zastavit. Stejně tak u cedule na okraji obce Moravský Karlov, Červená Voda. Ano, pohybujeme se podél historické zemské hranice, která oddělovala historická území Čech a Moravy. To ale jen tak na okraj, pro zajímavost.

Procházíme nočním Moravským Karlovem a na okraji obce odbočujeme doprava. Čeká nás dnešní poslední, zato ale docela výživné stoupání. Končíme na vršku Křížové hory (735 m), v mapách také najdeme Křížový vrch, kde stojí velká rozhledna. Je nasvícená, svítí se i uvnitř. Vzhledem k tomu, že je tma a počasí nic moc, na vyhlídku nejdeme. Rozkládáme spacáky v závětří a pod střechou, i tak to ale bude po celou noc jako na větrné hůrce.

Mokřiny pod Křížovou horou a U Větráku

Ráno je počasí vysloveně pošmourné. Zataženo nízkými šedými mraky. Prohlídneme rozhlednu s okolím, uděláme pár fotek dřevěných plastik, který tady vytvořil nějaký Roman Bubák ze Šanova, a scházíme k rybníku s mokřadem (asi 673 m). Ani jsem netušil, že jde o tak významnou lokalitu.

Přírodní rezervace Mokřiny pod Křížovou horou má rozlohu 22,64 ha. Jde o lokalitu s výskytem bobra evropského (Castor fiber), chřástala polního (Crex crex), volavky popelavé (Ardea cinerea) a řady dalších. Také jde o nejbohatší lokalitu prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) ve východních Čechách. Další důvod se sem vrátit v jinou roční dobu.

Na rozcestí Pod Křížovou horou (670 m) zvažuji, že to opět vezmeme neznačenou trasou, ušetříme si zacházku přes Červenou Vodu. Jenže Gřešek nepočkal a mašíruje dál. Volám na něj, ale neslyší. Píská, ale stále neslyší. Ještě že mámy ty mobily… Neznačenými cestičkami se přesouváme po krásných loukách, Křížovou horu s rozhlednou necháváme za zády. Míjíme nějaké valy, které mi silně připomínají staré šance, zemní opevnění, která budovala rakouská armáda za prusko-rakouských válek, ale kdo ví. Žádné informace k této lokalitě jsem nedohledal.

Na rozcestí U Větráku (766 m) se ujišťujeme, že v zimě je zde živo, patrně tudy vede upravovaná běžecká stopa. O kus dále jsou v ohradě spokojené ovečky, dále se objevuje ohromné množství hub. Tolik kovářů, kterým houbaří říkají modráky apod., pohromadě (20 i 30 kousků). Hřibů kovářů (Neoboletus luridiformis) je tady opravdu neuvěřitelné množství. Nesbíráme, protože nás čeká strmý výstup na Jeřáb. Máme v plánu cosi posbírat až cestou z vrcholu.

Jeřáb a Severomoravská chata

Přes další rozcestí U Větráku (765 m) pokračujeme po příjemné lesní cestě mezi vršky Jeřábek (838 m) a Jeřáb (1 003 m). Cesta je doslova lemována houbami. Paráda. Ale jak jsem říkal, sbírat budeme až za Jeřábem. Čeká nás opravdu táhlé a poměrně strmé stoupání. A prakticky po spádnici. Postupně se noříme do mlhy, hladina oblačnosti spadla někde k 900 metrům nad mořem. Ztichlý horský les je i v tomto počasí kouzelný.

A konečně je tady vrchol Jeřábu (1 003 m). Jsme na nejvyšší hoře pohoří. Krátká pauza, Roman potřebuje svačinu. Pak míříme dolů s tím, že cestou posbíráme nějaké hříbky. Nuž, vůle byla, houby ale nebyly. Jako mávnutím kouzelného proutku houby zmizely a našli jsme téměř houby… Na "závětrné" straně hory máme jednoduše smůlu. Těch pár suchohřibů a dalších bobků ty praváky a modráky, které zůstaly na druhé straně hory, jednoduše nenahradí…

Přes rozcestí Pod Jeřábem (921 m), za stálého paběrkování hub, pokračujeme k poutní kapli Svatá trojice (862 m) z roku 1898, kde se dnes zřejmě odehraje nějaká svatba. Kolem chaty Wolfka a přes rozcestí Nad pramenem Březné (891 m) nabíráme směr k Severomoravské chatě, u které naše dvoudenní propršené putování končí. Popsaná trasa se dá sice zvládnout za jediný den, měří slabých 30 km, my si ji ale rozdělili do dvou dnů, protože spaní v horách nás jednoduše baví. Nebo alespoň některé z nás baví.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.