Podzimní Šumava, túra přes ledovcové jezero Laka na Poledník a Chalupskou slať

Trek přes jezero Laka na Oblík a Chalupskou slať

Šumavu, toto, pro mnoho lidí velmi známé, pohoří, téměř neznám. A tak se rozhodujeme pro podzimní přechod Šumavy z Železné Rudy na Kubovu Huť s plánem navštívit tři rozhledny, které máme po cestě. Na téměř 60 km dlouhou trasu si vyhrazujeme tři dny na konci září roku 2015.

Abychom vyrazili brzo ráno z Železné Rudy, přemísťujeme se o den dříve ke Klatovům, kde přespáváme a prvním vlakem míříme do hor. Bohužel, k našemu nemilému překvapení, je výluka a z Klatov pojedeme autobusem. Nejsme tomu vůbec rádi, neboť na cestě je mnoho zatáček. Cesta je nekonečná a když konečně vystupujeme, je mi z té jízdy špatně.

Ve městě se napojujeme na zelenou trasu a na rozcestí Debrník na červenou, která nás bude dále provázet. Přemýšlíme, jaké to bylo 30 let zpět, kdy toto území bylo neprodyšně uzavřeno a turisté se mohli na hraniční lesy jen koukat z dálky. Dnes nás čeká nápor, dojít na těžko s batohy na rozhlednu Poledník, která zavírá v 16:00 hod a je vzdálena 20 km (otevírací doba se v jednotlivých měsících liší).

Čtěte také: Za šumavským modrým nebem. Za bobry k Teplé Vltavě a okruh z…

Jak jsem již psal, území patřilo k uzavřenému hraničnímu pásmu, na což upozorňuje nejedna informační tabule u bývalých rot, kde je dnes jen volná plocha po bývalých objektech pohraniční stráže. Co je nevýhoda pro turisty? Velké množství asfaltových cest, po kterých se opravdu nechodí nejlépe. Nejinak je tomu i teď, stoupáme po červené, mezi stromy se postupně otevírají výhledy na Bavorsko, především mohutný Velký Javor (1 456 m n. m).

Jezero Laka

Přestože předpověď slibovala jasné počasí, mraky se stále honí, chvíli je hezky, poté zataženo. První zajímavé místo našeho putování je jezero Laka, vzdálené 10 km od Železné Rudy. I zde bývala kdysi jednotka pohraniční stráže, nyní je zde docela velké množství lidí. I se psy. Rašelinou zarůstající jezero je nejmenší na Šumavě, ale nachází se v největší nadmořské výšce.

Odpočíváme zde, něco jíme a pokračujeme dále, tentokrát opět do kopce, který končí u rozcestí Zlatý stoleček. Odtud poprvé vidíme také Poledník. Ještě nás čeká kus cesty. U bývalé osady Gsenget, kde jsou popisky její historie, pokračujeme na rozcestí Frantův most, kde opouštíme červenou a začínáme ukrajovat ze stoupání zelené značky. Tato cesta je přístupná pouze omezené časové období (15.7. - 15.11.) a stále stoupá. Po cestě je pramen, kde nakrátko odpočíváme.

Poledník

Blížíme se k Poledníku, což signalizuje poměrně velké množství turistů. Ať pěších, nebo na kolech. Čas máme vynikající, 20 km jsme zvládli za 5 hodin chůze i s malými přestávkami. Samotná historie vrcholu je pohnutá. Rozhledna zde kdysi už stála, ale strategický význam získal až během studené války, kdy zde byl vybudován objekt pro odposlouchávání radioprovozu krvechtivých imperialistů.

Objekt byl přísně utajován a důkladně chráněn. Po roce 1989 vykraden, objekty postupně zbourány a ve věži vybudována rozhledna s malým muzeem. Rozhledy jsou vynikající, je vidět i rozsah větrné smršti Kyril, která z vrcholu udělala holinu. Po shlédnutí výhledů a návštěvě muzea jdeme do bufetu a dáváme si občerstvení.

Oblík

Protože jsme tady poměrně brzo, přemýšlíme, kde budeme spát. Šumava je NP a spát se oficiálně může jen na pár místech, Poledník je jedním z nich. Jenže když vidíme velké množství lidí, z nichž někteří už staví stany, spát se nám tady nechce a rozhodujeme se, že půjdeme dále a přespíme na vyhlídkovém vrcholu Oblík, vzdáleném asi 5 km. Sem přicházíme krátce před 18 hodinou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po cestě nahoru potkáváme chlapa v maskáčích bez batohu a nelze si nevšimnout, jak kouká na naše batohy a ještě se za námi otáčí. Jde určitě o bdělého strážce, který pozoruje potenciální narušitele pravidel NP a také dárce pokuty za přespání na nelegálním místě. Okamžitě se rozhodujeme, že tady spát nebudeme. Fotíme výhledy z vrcholové skalky a v porostu vidíme stan, takže oběť tady strážce má.

Když odcházíme dolů ukazuje se, náš instinkt byl správný, strážce jde proti nám nahoru, kouká na nás a usmívá se. Z nás nic nekápne, ale kde spát? Další legální místo je na Modravě, ale jak to tam bude vypadat? Nakonec zalézáme, po 28 km pochodu, do lesa na rozcestí Javoří pila a leháme do malé prohlubně. Jsme potichu a není nás slyšet.

Venku se konají nájezdy terénních aut strážců NP, je jich tu několik a jezdí sem a tam, asi hledají spící turisty, aby přilepšili do pokladničky. To nás docela vytáčí, neboť dva turisti ve spacácích, kteří si vezmou všechny odpadky ráno s sebou a jedinou památkou po přespání je suché místo na zemi, jsou daleko menší zlo než fakt, že u množství odpočívadel není ani jeden odpadkový koš, takže plno lidí odhodí odpadky do nedalekého křoví. A také absence chemického WC…

Potřebu je třeba vykonávat stále a tak všichni chodí do blízkého mlází, kam se bojíte šlápnout. Nehledě na módu používání "plastových" ubrousků, které v přírodě zůstanou nadlouho a jasně všude září. Kdyby strážcům přidělili "multikrávu" na baterie, osadili odpočívadla koši a WC, tak mohli, místo honění turistů v roští, koše jezdit pravidelně vysypávat a občas vycucnout WC. Pro přírodu Šumavy by udělali jistě více.

Roklanský potok a Jezerní slať

V noci nás budí jeleni v říji. Ráno vstáváme brzy a pokračujeme dále. Krajina Roklanského potoka je moc pěkná, louka je ozdobena solitéry. V potoku se oplachujeme a míříme k Tříjezerní slati s naučnou stezkou. Po prohlídce pokračujeme dále po žluté značce a po dosažení Vchynicko - tetovského kanálu, vybudovaného na začátku 19. století pro plavení dřeva, přicházíme na rozcestí Antýgl na řece Vydra.

Zde opět davy, řvou motorky, hromada aut, to strážcům asi nevadí. Rychle prcháme po modré dále směr Horská Kvilda. V této horské osadě se nachází několik restaurací, a protože je dosažitelná po silnici, je zde opět poměrně dost aut a lidí. Po silnici míříme na Jezerní slať s rozhlednou, odkud je výhled na celé rašeliniště a Březovou horu.

Chalupská slať

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po přestávce pokračujeme dále, další cíl: Borová Lada. Zde nejprve navštívíme Chalupskou slať a poté NS Les, kde se nachází další rozhledna, byť od doby výstavby téměř bez výhledu. Vylézáme na ztrouchnivělou konstrukci a konstatujeme, že na tomto místě, ve svahu, nebylo vhodné nic stavět (rozhledna byla v roce 2016 stržena).

Ve vesnici narážíme na restauraci, kde mají pivo z minipivovaru v Modravě, takže si jich k večeři pár dáváme a ven vycházíme za tmy. Po silnici míříme na rozcestí Švajglova Lada, odkud je to kousek na Alpskou vyhlídku. Ale tu už, společně s pramenem Volyňky, navštívenou máme a tak odbočujeme po červené do temného lesa, kde zanedlouho zaléháme.

Knížecí stolec

Dnes jsme ušli 34 km a ráno máme v plánu dojít 7 km do nejvýše položené železniční zastávky v ČR, Kubové Huti. Sem dorážíme 10 minut před příjezdem vlaku, rychle vaříme kafe a míříme do Volar. Protože jsme celý přechod zvládli o den dříve, chceme ještě navštívit rozhlednu Knížecí stolec, která byla postavena v roce 2012 ve VVP Boletice.

Po přestupu vystupujeme na zastávce Soumarský most, míříme k silnici a odtud do vesničky Záhvozdí. Zde začíná okruh po modré značce na zmíněnou rozhlednu. Jenže u vjezdu do VVP zjišťujeme, že vstup je dovolen jen o víkendech a dnes je úterý. Přemýšlíme, ale protože jsme rádi, že jsme se sem dostali a je přijatelné počasí, riskujeme a jdeme dále.

Kousek opodál probíhá těžba dřeva, ale nikdo si nás nevšímá. Po asfaltce stále stoupáme, míjíme několik skalních útvarů a kocháme se výhledy. Když dosáhneme rozhledny, kocháme se výhledem, umocněných dobrou viditelností po větrném počasí.

Najednou se z roští objeví starší turista a začne na celé kolo vyřvávat, že jde na rozhlednu, ale že se sem v týdnu nesmí. Raději odcházíme, aby ještě někoho svým křikem nepřilákal a celý okruh (19 km) zakončujeme v Záhvozdí, odkud se busem přemístíme na vlak.

Při přechodu tohoto koutu Šumavy není problém s vodou, problematické je to s přespáním. Legálně lze využít ubytovací zařízení, případně nouzové nocoviště, ale moc jich není. Další nepříjemné faktory jsou:

• chůze po asfaltu a s tím spojené namáhání nohou, což odhadujeme určitě více než 80 % cesty
• všudypřítomní cyklisté, pro které jsou asfaltky bez aut rájem. Pokud vede cyklostezka souběžně s turistickou stezkou, měly by být k sobě obě skupiny ohleduplné, což se však často neděje

• Článek o táboření a bivakování - co můžete a co nikoliv…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.