Kriváň (2 494 m n. m.), výstup na impozantní horu slovenských Vysokých Tater v zimě

Zimní noční výstup na Kriváň aneb zakázaná túra

Je konec ledna, po dlouhé době má být krásný víkend, vidinu volna a nedělního naplánovaného výletu do Tater mi kazí předpověď na HZS - polooblačno až zamračené, a tak jdu nakonec do práce.

Znechuceně sedím na druhé noční šichtě a tupě hledím do PC, ovšem jen do doby než kliknu na aktuální pohled web kamer na Lysé, otočím se na šéfovou sedící vedle mně a prohodím: "Balím to, tak sa maj." Ona na to: "Tak jo." V tu ránu beru z práce roha, cestou domů dozrává v hlavě šílený plán - východ Slunce na Kriváni, to bude ten správný lék na přicházející depresi.

Po půlnoci doma budím ženu a vyklopím jí svůj vychytralý plán, ona jen zaúpí: "Co sis to zas vymyslel a s kým jedeš?" Snažím se to zahrát do autu sdělením, ať si počká až na mně přijde krize středního věku, to teprve budu vyvádět psí kusy.

Čtěte také: Cesta na Kriváň, Vysoké Tatry

Do báglu házím oblečení a sváču, ještě ho z venku opentlím jak vánoční stromek sněžnicema, kocůry a čaganem a už sedím v autě směr slovensko. 150 kiláků uteče jak voda a za dvě hoďky už parkuju na Troch studničkách na vyhrnutém placu u cesty. Ještě že je Měsíc skoro v úplňku, z cesty vidím chatu, u které by měl být rozcestník, za chvíli jsem u něho.

Zelená na Kriváň tvrdí, že za necelé čtyři hodiny mám být na vrcholu, jsou tři ráno, to musím do východu slunka stihnout, říkám si a svižným tempem vstupuji do lesa kudy míří zelená značka. Po pár desítkách metrů les končí, rozlehlým rubaniskem vede jen jedna cesta a na ní stopy skialpinisty, nasazuji sněžnice a vydávám se po stopách, touto trasou jsem ještě na Kriváň nešel a tak doufám že mně dovedou na hřeben Grúniku a Vyšné Priehyby.

Jdu po stopách rubaniskem kolmo nahoru okolo vzrostlého lesa, po pár minutách už stoupám serpentinami mrtvým lesem vzhůru zřetelným chodníkem prořezaným mezi vývraty. Cesta ubíhá náramně, vychutnávám si naprosté ticho a krajinu zalitou přízračným měsíčním světlem.

Zhruba po hodině a půl vystupuju z řídkého lesa do kosodřeviny, hřeben už je kousek nade mnou, docházejíc na Vyšnou Priehybu v duchu děkuji neznámému skialpinistovi, že mne dovedl až sem.

Čas mám výtečný, až sem mi to trvalo jen dvě hodiny, další cesta už je naprosto zřetelná, dívám se na jihozápadní žebro Kriváňa jež vybíhá přímo proti mně k vrcholu a říkam si: "Za hodinu tam musím byť, radši zvolním tempo, ať na vrchu před východem dlouho nemrznu".

Dávám sváču, místo sněžnic nasazuju kocůry a vyrážím dobýt vrchol. Skilapinista tady jednoznačně skončil, bo po pár metrech další cesty na Kriváňm by mu z lyží zůstalo jen vázání a hrany, je to samá skala jen lehce zasypaná sněhem.

Po půl hodině "tězce pohodového" tempa se mi to přestává líbit, zdá se mi, že jsem skoro na místě, funím jak ježek a spocený sem jak vrata od chléva, čím to asi bude? No asi tím, že svah má poněkud odlišný sklon než od toho co jsem šel doposud a terén taky není dvakrát příjemný, budu asi muset zrychlit kmitočet.

Přes veškerou snahu už lezu hodinu a půl a vrchol furt nikde, ještě ke všemu narážím na místo, kde se asi patnáct minut tvrdošíjně snažím prorazit skoro kolmé skalky lehce poprášené sněhem, ne a ne je vylézt. Zaháním myšlenky typu: " Co to tu nacvičuješ ty magore, chceš aby tě našli za tisíc roků někde v rokli jak Ötziho. Blbost tady není ledovec najdou mně už na jaře, smrdutého a lehce ohlodaného od lišek," a snažím se naladit pozitivněji.

Moc mi to ovšem nejde, protože obloha na východě už přechází z rudé do jasně oranžové a to je neklamná známka toho, že Slunce vyleze za chvilku. Do prd… já to snad nestihnu, beru rozum do hrsti a opatrně nastupuji do zatraceně prudkého žlabu vpravo od skal a doufám, že není zavátý vajicovým sněhem. Naštěstí se bořím jen po kolena a docela solidně to drží, opatrně se škrábu kolem skal nahoru.

Za pár minut se konečně sklon zmírňuje a proti světlé obloze vidím jakýsi sněhový patvar: "Hurá, jsem tu", v totální euforii, že ještě nevyšlo slunko valím ke kříži, tečou mi slzy a chce se mi nahlas řvát jak Pražákovi co našel v lese první hřib v životě.

Nebudu popisovat tu nádheru kolem, to můžete vidět na přiložených fotkách. Na vrcholu strávím asi hodinu tím, že střídavě fotím - zahřívám ruky, fotím - zahřívám ruky, svačím - zahřívám ruky a píšu uklidňující SMS manželce, že jsem na vrcholu a kupodivu ještě žiju, a jednu omluvnou SMS Igorovi, se kterým jsem měl původně jít na jeden Osobitý výstup. A hlavně vychutnávám hory a slunéčko, které jsem dobrých čtrnáct dní neviděl.

Sestup už jde o poznání rychleji, je třeba jen dávat pozor na díry mezi kameny, tady si zvrtnout kotník nebo zlomit nohu opravdu nebude problém. Za půl hodiny jsem zpátky na Vyšné Prihybe, kde se opět chvilku zdržím, nasávám slunéčko, které dokonce hřeje a kochám se pohledy na Západní Tatry a Liptovské kopy. Vůbec se mi nechce dolů.

Zatím neskutečně gýčové počasí se začíná kazit od západu přicházející oblačností a tak zvedám kotvy a za hodinu už nasedám do vymrzlého auta na Troch studničkách. Voda co jsem nechal v autě zmrzla na kost a tak alespoň po cestě abych neusnul křupu čokoládu co je taky zmrzlá jek medvědí ho…

Ve 13:00 jsem zpátky doma, manželka celá happy, že jsem se tak brzo vrátil, mně místo zaslouženého odpočinku posílá s maluchem na lyže, s poznámkou ať se provětrám, že vypadám jak po opici a ne po výletě. Bez komentáře beru malucha a jdeme lyžovat. Večer se svalím do loža zdecimovaný jak Hitlerova armáda na konci druhé světové, drahá vedle mě ještě prohodí: "To zas asi nic nebude, co?", ale to už spokojeně funím do zlavca.

Závěr

Náročný výlet stál rozhodně za to, deprese spolehlivě zažehnána. Na podobné akce ovšem rozhodně doporučuju alespoň jednoho spolehlivého parťáka. Horám zdar Honzek.

Trasa: Tri studničky - Vyšná Priehyba - Kriváň a zpět

Pozn. red.: Na turistických chodnících v Tatrách platí od 1.11. do 15.6. sezónní uzávěry, podobné výstupy tudíž patří k nelegálním a představují porušení návštěvního řádu TANAPu.

Kriváň, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.