Hintere Schwarze (3 624 m), jarní výstup na horu v rakouských Ötztalských Alpách

Túra na 6. nejvyšší horu Rakouska v Ötztalských Alpách

Konečně je tu jaro a ty jedeš do zimy, jsi normální? To jsou slova táty, když jsem oznámil, že jedeme na sněžnice 20. - 22.4. Ráno vyrážíme a kolem třetí odbočujeme za Soldenem do údolí Ventu. Tam nás čeká šok. Silnice je zavřená kvůli lavinám. Jedeme tedy do Obergurglu, kde chceme najít nějakou náhradní variantu. Vstupujeme do informačního centra, abychom zjistili, které chaty jsou v provozu a také lavinovou situaci. Dozvídáme se, že silnice do Ventu je zavřená od 12 do 18, pak ne.

Vracíme se a asi hodinu čekáme. Před sedmou konečně stoupáme na chatu Martin Bush, kde máme zamluvené místo. Sněžnice nasazujeme hned za Ventem. Ze začátku to jde v pohodě, ale pak končí široká cesta a dál vede jen stopa od lyží. Traverz ve sněžnicích je namáhavý, dlouhý. Ve 22:30 jsme na chatě. Chatař nadává, že jsme měli nahlásit pozdní příchod. To jsme sice mohli, ale on nás zase mohl upozornit na uzávěrku silnice. Kupodivu nám natočí pivo, i když má zavřeno a dál vyhlíží nějaké Němce, co také ještě nedorazili.

Ráno vyrážíme před sedmou na Hintere Schwarze (3 624 m, 6. nejvyšší hora Rakouska a 4. nejvyšší hora Ötztalských Alp, pozn. red.). Napřed jdeme v mačkách, od chaty se asi 100 m sestupuje a já mám divný pocit, že při návratu to bude nekonečný a vysilující výstup. Procházíme kaňonem potoka, co si protlačil cestu morénou. Asi za půl hodiny nazouváme sněžnice. Chvíli je výstup pohoda, ale pak se do nás opře slunce.

Čtěte také: Grosser Piz Buin (3 312 m), Silvretta - túry na alpské třítisícovky

Stoupáme k ledovci a traverzujeme podél zlomu a nad ním přecházíme pod stěnu Marzellspitze. Na ledovci Marzellferner se naše skupina trhá. První jde Honza s Johanou, ve stále zvětšující se vzdálenosti se táhnu já a za mnou Tom a Tobík. V 11 hodin se sejdeme a odhadujeme situaci. Hora je konečně vidět, ale je strašně daleko - výška 3 100 m. Nejradši bych se vrátil, je strašné vedro, dochází mi pití a vůbec mi to nešlape. Ale ostatní jdou a tak jdu také.

Vlečeme se ve stejném pořadí dál. Říkám si, že pokud se do dvou nedostanu do blízkosti vrcholu, otočím to. Obcházíme horní ledovcový zlom, následuje výšvih, pak další a další. Druhá hodina se blíží, ale vrchol kupodivu taky. Vystupuji na poslední výšvih, sněžnice kloužou v traverzu a tak vystupuji kolmo. Zničenej jsem na rameni, Honza s Johy jsou na vrcholovém hřebeni a Tom s Tobíkem pode mnou.

Nasazuji mačky a piju. Doplním láhev sněhem a ukládám ji do černého futrálu od maček. Na hřeben dorazím, když první dva sestupují z vrcholu. Společně se kocháme pohledem na Dolomity, Ortler a Berninu. Výhled je luxusní. Začínám stoupat, když doráží Tom. Konečně na vrcholu, jsou tři hodiny. Čekám a pak fotím Toma s Tobim u kříže.

Konečně dolů. Sníh v láhvi se rozpustil a tak mám půl litru vody navíc. Sestupujeme ve stejném pořadí a držíme se na dohled. Sestup je nekonečný. Ledovec, pak moréna a nakonec výstup k chatě. I ve sněžnicích se během výstupu místy propadám po pás. Sprostě nadávám a pak se koukám, jestli mě někdo neslyší. Konečně vidím chatu. I sníh drží najednou lépe. Za chvíli sedám na lavičku, dopíjím vodu a kouřím doutník. Je 20 hodin. Ještě než jdu na pivo, pozoruji Toma s Tobim, jak vystupují k chatě.

Martin Bush hutte: www.hotel-vent.at/martinbusch. Parkování ve Ventu zdarma.

Hintere Schwarze, mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.