Co jsou laviny, pravděpodobnost přežití v lavině

Jaká je pravděpodobnost přežití v lavině?

V minulém článku o lavinách jsem uvedl jen ty nejzákladnější informace, jejich kategorizaci a hlavní příčiny vzniku lavin. V tomto pokračování bych chtěl uvést základní informace o tom, jak se pohybovat v lavinami ohroženém prostoru, co dělat v případě zasažení sněhovou lavinou, ale zejména rady, jak se tomuto nebezpečí vyhnout či jej minimalizovat na přijatelnou míru.

Postup v terénu, ve kterém hrozí pád laviny

• V ohrožených terénech se nikdy nepohybujeme v těsných skupinách. Při překonávání nebezpečných žlabů přechází vždy jen jeden účastník túry, přičemž jej ostatní z bezpečného místa sledují. V případě delších úseků se snažíme dodržovat odstupy okolo 200 metrů, při špatné viditelnosti alespoň 50 metrů. To pro případ, že by se odtrhla lavina a bylo nutné postiženého zachraňovat. Samozřejmě nekřičíme, neboť někdy k odtržení laviny stačí ráz způsobený akustickými vlnami.
• Nebezpečné úseky přecházíme vždy co nejvýše ve svahu, aby vrstva sněhu nad námi byla co nejmenší. Při traverzu se nepohybujeme přímo po vrstevnici, ale vždy mírně stoupáme nebo sestupujeme. Vzhledem k rychlosti a tudíž času strávenému v ohroženém místě ale každopádně doporučuji sestupovat. Horolezci přitom mohou využít jištění lanem o jistící body ve skále. Jištění cepínem je nedostatečné!
• Vždy se v ohrožených úsecích pohybujeme v jedné stopě! Neplatí, že když přejde první z účastníků, že je svah bezpečný.
• Při pohybu v ohroženém terénu se snažíme v co největší míře vyhýbat především žlabům, které jsou nejvhodnějšími a nejúčinnějšími lavinovými dráhami. Rovněž nepodceňujeme plně sněhem zaváté muldy, na nichž nejsou žádné terénní zlomy, vyčnívající skály či kameny, trsy kosodřeviny nebo skupiny stromů. Rovněž se vyhýbáme velkým pláním se sklonem nad 20° až 25°. Svahy se sklony nad 45° až 50° se naopak považují za bezpečné, neboť se na nich silná sněhová pokrývka nedokáže udržet. Rovněž se vyhýbáme jakýmkoliv svahům pod sněhovými převějemi. I těm, které by se podle výše uvedených pravidel jevily bezpečnými! K výstupům či sestupům využij, je-li to možné, hřebeny a hřbety a nebo značně členité svahy. Předem si vyber relativně bezpečná místa jako jsou větší skaliska, skalní římsy apod. Některé publikace doporučují větší skupiny vzrostlých stromů. V Západních Tatrách jsem ale jednou viděl, jak tyto stromy po zásahu lavinou létaly po svahu jako sirky…
• Nejzkušenější člen družstva vždy přechází jako poslední, aby mohl organizovat případné záchranné práce.
• Během pohybu v& ohroženém terénu dáváme bedlivý pozor na průvodní zvukové a optické příznaky odtrhu laviny.
• Během pohybu v ohroženém terénu se pohybujeme řádně oblečení, nejlépe v teplém spodním prádle, polartekové bundě (svetru apod.) a bundě goretexové apod. A to i v případě pěkného a teplého počasí. To pro případ zasažení sněhovou lavinou, kdy dostatečné oblečení chrání před předčasným prochladnutím. Do lavinového terénu se nepouštíme bez lavinové šňůry (dnes je chápána jako málo účinný přežitek). Nejlepším řešením je ale lavinové "pípátko" Berdin. O jeho užití a technických parametrech připravujeme samostatný článek.

Co dělat po odtrhu laviny

• Ostatní členové družstva varují ohrožené zvukovými signály (pískáním, křikem aj.). Lavinu i ohroženého neustále pozorují a snaží se zapamatovat místo v terénu, kde došlo ke stržení a následnému zmizení postiženého, případně výrazné a nápadné tvary v terénu nacházející se v blízkosti zmizení postiženého v lavinovém proudu. Sledují lavinu až do jejího úplného zastavení. Jeli to možné, tak člen, který sledoval celý sesuv laviny se nepohne ze svého pozorovacího místa do té doby, než ostatní členové družstva nevymezí v laviništi podle zmíněných útvarů a pokynů pozorovatele linii zasypání a předpokládanou plochu zasypání.
• Po zaregistrování odtrhu laviny se snažíme uniknout z ohrožené oblasti. Lyžař se snaží uniknout sjezdem mimo ohroženou oblast, horolezec se může pokusit čelit stržení sněhovou masou zaseknutím cepínu a maček do spodních umrzlých vrstev sněhu.
• V případě, že nelze uniknout z ohrožené oblasti se přednostně zbavíme lyží, batohu, lyžařských hůlek a dalších věcí, které by mohly působit ve sněhovém proudu jako kotva a stahovat nás do hlubších vrstev sněhového proudu.

Chování v lavině

• V případě zasažení lavinou se snažíme plavat, skákat a nebo zachytit se o větší předměty v lavinovém proudu a snažíme se dostat za každou cenu na povrch laviny. Jeli to možné, snažíme se dostat nejen na povrch laviny, ale také k okraji sněhového proudu. Na okrajích laviny je totiž rychlost padajícího sněhu nižší.
• V případě možnosti se můžeme pokusit zachytit o trs kosodřeviny, pevně stojící stromy aj.
• Nepodaří-li se ti dostat se na povrch laviny a nebo mimo lavinové proud a zůstaneš uvězněn v lavině, snaž se zaujmout boxerský postoj. Snaž se chránit prostor před tváří a vydobýt si co největší prostor, jinými slovy co nejvíce kyslíku k dýchání.
• Po zastavení laviny se pokus zachovat klid a vyprostit se. Není-li to možné, čekej na příchod zachránců. Zbytečně nekřič, jedině v případě, že nad sebou uslyšíš kroky či hlasy. Ve větší vzdálenosti tě stejně nikdo nemůže slyšet.

Pomoc po zásahu lavinou

• Nezasažení účastníci družstva nejprve vyznačí plochu pravděpodobného zasypání (viz výše). Teprve pak provedou obhlídku laviniště. Zrakem i sluchem! Proto během ní zachováváme absolutní ticho.
• Fyzicky nejzdatnější člen skupiny (nebo dva, pokud to počet účastníků túry dovolí) se vydá pro pomoc.

Pravděpodobnost přežití při zasypání v lavině

• Lékaři záchranné služby v Tyrolsku vypracovali statistiku pravděpodobnosti přežití na základě rozboru 364 lavinových neštěstí. Pokud nedojde u postiženého ke smrti z důvodů mechanických zranění (velké kusy sněhu, skály a kameny aj.), pak pravděpodobnost přežití je následující. Po 15 minutách má postižený 93% šanci na přežití. Po 45 minutách se šance rapidně snižuje na pouhých 26 %. Po 90 minutách přežívá obvykle jen 15 % postižených a po 120 minutách pouze každý desátý zasažený.
• Doba zasypání se dělí na několik fází. První fáze, tzv. doba přežití, trvá do 15 minut. V této době má postižený dostatek vzduchu a velkou šanci na přežití. Po 15 minutách nastává druhá fáze, tzv. fáze dušení. Ta trvá dalších asi 30 minut. Během této doby zasypanému dochází vzduchová rezerva, v této době se rozhoduje o jeho dalším osudu. Po 45 minutách nastává tzv. latentní fáze, která trvá dalších asi 45 minut. Pokud zasypaný přežije prvních 45 minut tak má asi dostatek vzduchu – nějakou kavernu a nebo je sněhová vrstva dostatečně propustná pro vzduch. Po 90 minutách nastupuje fáze podchlazení, kdy se šance na přežití opět rapidně snižuje.

Z uvedených časů vyplývá, že nejlepší je okamžitá pomoc nezasaženými členy družstva. Přivolaná pomoc (organizovaná záchrana) je až na posledním místě!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.